Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 967/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně CZECH NATIONAL GOLF RESORT s.r.o., se sídlem v Praze 5, Jeremiášova 870, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 257 09 275, zastoupené JUDr. Otakarem Švorčíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Hálkova 2, proti žalované AZS 98, s.r.o., se sídlem v Praze 4, U Habrovky 247/11, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 252 27 254, zastoupené Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem, se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2010, č.j. -81, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. října 2010, č.j. -81, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2009, č.j. -58, kterým byla výrokem I. zamítnuta žaloba s návrhem na zrušení rozhodčího nálezu ze dne 19.1.2009, č.j. -23, vydaný rozhodcem Mgr. K. T., bytem v P., jmenovaným v souladu s ustanovením , v platném znění, a výrokem II. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud konstatoval skutková zjištění, podle nichž mezi účastníky byla uzavřena dne 22.8.2008 smlouva o dílo, jejíž článek VIII. odst. 8 obsahoval rozhodčí doložku. Žalovaná (tehdejší žalobkyně), jako zhotovitelka, podala v rozhodčím řízení žalobu na zaplacení smluvené ceny díla. Řízení bylo zahájeno 27.10.2008 a žalobkyně (tehdejší žalovaná) byla rozhodcem vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě. Žalobkyně (tehdejší žalovaná) následně dne 4.11.2008 žalobou požadovanou částku zaplatila a žalovaná (tehdejší žalobkyně) vzala dne 19.11.2008 rozhodčí žalobu zpět. Rozhodce výzvou ze dne 20.11.2008 vyzval žalobkyni, aby se ke zpětvzetí žaloby vyjádřila, ta nereagovala a rozhodce dne 19.1.2009 rozhodl rozhodčím nálezem č.j. -23 o zastavení řízení a nákladech řízení.

Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodčího nálezu podle s tím, že rozhodčí doložka je neplatná, dále zrušení podle , že rozhodce nebyl jmenován ani řádně ustanoven k rozhodnutí a podle , že rozhodčí nález odsuzuje k plnění, které nebylo žalobkyní žádáno a odporuje platnému právnímu řádu.

Soud prvního stupně k zamítavému výroku rozsudku dospěl na základě , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění ke dni uzavření rozhodčí doložky (dále jen „z.č. “), podle něhož soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody nebo c), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé.

V řízení bylo prokázáno, že výzvou ze dne 20.11.2008 byla žalobkyně (tehdy žalovaná), na níž ale nijak nereagovala, vyzvána rozhodcem, aby se vyjádřila ke zpětvzetí žaloby, k dohodě účastníků o nákladech rozhodčího řízení ve výzvě specifikovaných a o prominutí příslušenství pohledávky, čímž byla podle závěru obou soudů dána žalobkyni zároveň možnost uplatnit před soudem důvody pro zrušení rozhodčího nálezu podle a c) z.č. Pokud žalobkyně nijak na výzvu soudu nereagovala, vzdala se možnosti uplatnit důvody pro zrušení rozhodčího nálezu v rozhodčím řízení. V uvedeném závěru neshledal odvolací soud žádné pochybení soudu prvního stupně.

Odvolací soud pouze částečně přisvědčil odvolací námitce, že soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku pominul další tvrzený důvod pro zrušení rozhodčího nálezu, a to z.č. , jímž žalobkyně namítala, že ji rozhodčí nález odsuzuje k plnění, které nebylo žádáno a odporuje platnému právnímu řádu. Odvolací soud v tomto směru doplnil dokazování o důkazy provedené před soudem prvního stupně podle (dále jen „ “) a dospěl k závěru, že ani důvod o zrušení rozhodčího nálezu podle z.č. není dán. Své rozhodnutí v tomto směru odůvodnil tak, že o poplatku za rozhodčí řízení bylo rozhodcem rozhodnuto ve smyslu ustanovení a 5 Pravidel o nákladech rozhodčího řízení a rovněž o nákladech řízení, které byly ve zpětvzetí žaloby požadovány, bylo rozhodnuto v souladu s právem podle úspěchu ve věci s odkazem na Odvolací soud dospěl k závěru, že se nejedná o plnění, které by nebylo oprávněným požadováno a nejedná se ani o plnění, které je podle práva nemožné či nedovolené. Námitkou co do nesprávného výpočtu výše poplatku a nákladů rozhodčího řízení se odvolací soud nezabýval s odůvodněním, že tato námitka jde nad rámec důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu soudem, jak předpokládá z.č.

Z uvedených důvodů potvrdil jako správné rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zrušení rozhodčího nálezu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s .ř. přípustné, když v dané věci se jedná o vyřešení dvou otázek, které mají podle dovolatelky po právní stránce zásadní význam.

Nejprve pokládá otázku, kdy uplyne lhůta pro uplatnění námitek podle v případě, že rozhodčí řízení skončí zastavením řízení v důsledku zpětvzetí návrhu na vydání rozhodčího nálezu před projednáním věci mezi stranami ve věci samé. Dovolatelka se domnívá, že uvedené ustanovení vyžaduje a předpokládá, aby průběh rozhodčího řízení byl takový, že dojde k jednání stran ve věci samé, a až do tohoto okamžiku běží lhůta stran pro uplatnění námitek. Podle názoru dovolatelky takový okamžik v daném řízení nikdy nenastal, neboť žalobkyně se v průběhu rozhodčího řízení k jeho průběhu nijak nevyjádřila, neučinila žádný projev vůle směřující k věci samé a teoreticky lhůta pro uplatnění námitek stále běží, přičemž podáním žaloby na zrušení rozhodčího nálezu splnila žalobkyně podle jejího názoru podmínku a včas uplatnila námitku neplatnosti rozhodčí doložky a námitku proti osobě a způsobu určení rozhodce ve smyslu

Za druhou otázku zásadního právního významu považuje, zda je důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu podle výrok rozhodce, kterým je uložena povinnost k úhradě nákladů rozhodčího řízení, která neodpovídá předpisům, kterými se rozhodčí řízení řídí, a zda je takový výrok neplatný pro rozpor s dobrými mravy. Dovolatelka má za to, že výrok I. a III. rozhodčího nálezu, podle nichž byla odsouzena k povinnosti uhradit částku 334 240 Kč, tedy částku, která o více než 300 000 Kč převyšuje poplatek, který může být žalobci uložen k úhradě podle Pravidel o nákladech rozhodčího řízení, je plněním nedovoleným a je v rozporu s dobrými mravy.

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas ( ) a byla řádně zastoupena advokátem ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v a písm. c)

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, jestliže soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.

V dané věci odvolací soud posuzoval napadený rozsudek soudu, který aplikoval na posuzovanou věc s ohledem na , c)

Ustanovení stanoví, že soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže

a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu,

b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje,

c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem,

d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců,

e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat,

f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému,

g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.

Podle soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody nebo c), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé.

Pokud žalobkyně jako otázku zásadního právního významu pokládá otázku, kdy uplyne lhůta pro uplatnění námitek podle v případě, že rozhodčí řízení skončí zastavením řízení v důsledku zpětvzetí návrhu na vydání rozhodčího nálezu před projednáním věci mezi stranami ve věci samé, je třeba uvést, že tato otázka již byla judikaturou Nejvyššího soudu vyřešena – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2011, sp. zn. , veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí konstatoval, že zákona o rozhodčím řízení stanovuje povinnost namítat neplatnost rozhodčí smlouvy nikoli později, než strana začala jednat ve věci samé. Jedinou výjimkou, kterou zákona o rozhodčím řízení obsahuje, je, že příslušná strana by tuto skutečnost nemohla v rozhodčím řízení namítat, například z toho důvodu, že jí nebyl návrh na vydání rozhodčího nálezu s výzvou k vyjádření vůbec doručen. V takovém případě by se k zákona o rozhodčím řízení v řízení o zrušení rozhodčího nálezu nepřihlíželo, jelikož námitka neexistence či neplatnosti rozhodčí doložky objektivně nemohla být vznesena.

Ze skutkového zjištění učiněného v dané věci však vyplývá, že žalovaná (tehdejší žalobkyně), jako zhotovitelka, podala v rozhodčím řízení žalobu na zaplacení smluvené ceny díla. Řízení bylo zahájeno 27.10.2008 a žalobkyně (tehdejší žalovaná) byla rozhodcem vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě. Žalobkyně (tehdejší žalovaná) následně dne 4.11.2008 žalobou požadovanou částku zaplatila a žalovaná (tehdejší žalobkyně) vzala dne 19.11.2008 rozhodčí žalobu zpět. Výzvou ze dne 20.11.2008 byla žalobkyně (tehdy žalovaná), na níž ale nijak nereagovala, vyzvána rozhodcem, aby se vyjádřila ke zpětvzetí žaloby, k dohodě účastníků o nákladech rozhodčího řízení ve výzvě specifikovaných a o prominutí příslušenství pohledávky. Ve smyslu výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu byla tedy i v daném přezkoumávaném případu žalobkyně řádně informována o zahájení rozhodčího řízení mezi ní a žalovanou a byla vyzvána k podání vyjádření ve věci. Žalobkyně ale vyjádření ve věci nepodala a zbavila se tak možnosti namítnout neplatnost rozhodčí doložky a námitku, že rozhodce nebyl řádně jmenován a ani ustanoven k rozhodnutí. Přitom si vzhledem k obsahu výzvy rozhodce musela být vědoma, že rozhodce může věc rozhodnout bez ústního jednání. Za tohoto skutkového stavu odvolací soud správně dovodil, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu je třeba podle zamítnout. V uvedeném citovaném rozhodnutí, jehož závěry jsou aplikovatelné i na přezkoumávanou věc, a od jehož závěrů nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit, Nejvyšší soud dovodil, že situaci, kdy strana neučinila v rozhodčím řízení jediný úkon, byla zcela pasivní a nevznesla námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy před vydáním rozhodčího nálezu, ač tak učinit mohla, je třeba považovat za rovnocennou stavu, kdy strana rozhodčího řízení v rozhodčím řízení aktivně jednala a námitku této neplatnosti včas neuplatnila. Z výše uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, který potvrdil právní závěr soudu prvního stupně, že v daném případě je třeba aplikovat ustanovení , je správný. Soudy tedy rozhodly v souladu se zákonem, jestliže rozhodly o zamítnutí žaloby o zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila-li žalobkyně námitky ve smyslu , c) již v rozhodčím řízení.

Dovolací soud je nucen konstatovat, že ani druhá otázka, předestřená žalobkyní tj., zda je důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu podle výrok rozhodce, kterým je uložena povinnost k úhradě nákladů rozhodčího řízení, která neodpovídá předpisům, kterými se rozhodčí řízení řídí, a zda je takový výrok neplatný pro rozpor s dobrými mravy, není možno považovat za otázku zásadního právního významu.

Odvolací soud správně v souladu s dovodil, že námitkou žalobkyně co do nesprávného výpočtu výše poplatku a nákladů rozhodčího řízení se odvolací soud nemůže nezabývat, neboť tato námitka jde nad rámec důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu soudem, jak předpokládá Odvolací soud tedy rozhodl v tomto směru v souladu se zákonem, jestliže uzavřel, že námitka do výše nákladů řízení stanovených rozhodcem není důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu podle

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v dané věci nebyla nastolena žádná právní otázka zásadního významu, která by byla řešena v rozporu s právem a dosavadní judikaturou. Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, a proto dospěl k závěru, že dovolání není podle přípustné.

Za této situace nebyl dovolací soud oprávněn zabývat se ve smyslu ani případnými vadami řízení, když vady řízení je dovolací soud oprávněn zkoumat pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

Nejvyšší soud proto podle a dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalované žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. dubna 2012

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu