Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1019/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. M. F., zastoupeného JUDr. Petrem Zimou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 13, PSČ 120 00, za účasti společnosti RAVIN HOLDING a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 26 71 86 69, zastoupené JUDr. Marcelou Vilímkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Karolínská 661/4, PSČ 186 00, o přezkoumání výše vypořádání v penězích, vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2010, č. j. -261, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením odvolací soud nepřipustil změnu návrhu, jíž navrhovatel požadoval, aby bylo určeno, že doplatek na jednu akcii činí 2.746,- Kč a aby mu bylo zaplaceno za jednu akcii 2.746,- Kč (výrok I.), potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2009, č. j. -202, kterým tento soud zamítl „žalobu“ o určení, že vypořádání poskytnuté společností RAVIN HOLDING a. s., jako hlavním akcionářem při převzetí „základního“ jmění společnosti PPF investiční holding, a. s. (dále jen „společnost“), je nižší než přiměřené a že navrhovateli náleží právo na dorovnání v penězích ve výši 3.486,- Kč na jednu akcii (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále též jen „ “) odmítl jako nepřípustné.

Dovolatel neuvádí, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu. Z obsahu dovolání lze dovodit, že jej napadá v plném rozsahu, tj. včetně výroku I. o tom, že změna návrhu se nepřipouští a výroku III. o náhradě nákladů odvolacího rozhodnutí. Dovolání proti těmto výrokům není přípustné, když přípustnost dovolání v tomto směru nelze z ustanovení až dovodit (viz např. – obdobně – usnesení uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení ze dne 30. června 2004, sp. zn. , jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), proto je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé (výrok II.) může být přípustné pouze podle ustanovení [o situaci předvídanou v ustanovení nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Otázky, jež dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.

Dovolatel napadá závěr odvolacího soudu, že § 220p odst. 4 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) nezakládá právo menšinových akcionářů podat žalobu o určení přiměřené výše vypořádání. Rozsáhle přitom argumentuje závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. (uveřejněném pod číslem 104/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), při výkladu ustanovení § 183k obch. zák., kterými měl být podle dovolatele překonán dosavadní závěr Nejvyššího soudu k § 220p odst. 4 obch. zák. vyjádřený v usnesení ze dne 7. března 2007, sp. zn. , (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako jeho ostatní rozhodnutí dále citovaná – na jeho webových stránkách, na něž se odvolací soud odvolává.

Nejvyšší soud však již v usnesení ze dne 8. prosince 2011, sp. zn. vyslovil názor, že důvody, pro které výše uvedeným rozhodnutím připustil určovací žalobu podanou podle § 183k odst. 1 obch. zák., nejsou dány v případě práva na zaplacení (doplacení) protiplnění v přiměřené výši podle § 220p odst. 4 obch. zák. Nejvyšší soud totiž neshledal, že by úprava zániku tohoto práva vyžadovala takový výklad, jež by akcionáři umožnil kromě žaloby na plnění podat též určovací žalobu.

Od tohoto závěru neshledává Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v této věci.

Z ustanovení se dále podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti vadám řízení, jež předjímá dovolací důvod podle , jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Dovolatelem tvrzené procesní vady spočívající v „nespojení řízení“ a v nepřipuštění změny návrhu, podmínku existence otázky zásadního právního významu nezahrnují. Právo navrhovatele na spravedlivý proces (konkrétně dovolatelem označené právo „vyslovit své námitky k meritu věci“) ostatně nebylo v řízení porušeno. Nepřipuštění změny návrhu v části, kterou navrhovatel žádal o určení výše doplatku na jednu akcii ve výši 2.746,- Kč, nemělo s ohledem na věcně správný názor odvolacího soudu o nepřípustnosti určovacího návrhu za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Změna návrhu v části, kterou navrhovatel žádal o zaplacení 2.746,- Kč za jednu akcii, pak byla nepřípustným uplatněním nového nároku v odvolacím řízení ve smyslu K tomu dovolací soud poznamenává, že tvrzení dovolatele, že opožděná změna návrhu je „omluvitelná“ vzhledem ke změně judikatury, je nepřípadné, neboť soud prvního stupně ve věci meritorně rozhodl dne 19. ledna 2009 a v té době již byla známa judikatura Nejvyššího soudu k a obch. zák. – srov. např. usnesení ze dne 7. března 2007, sp. zn. .

Důvod připustit dovolání podle ustanovení proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení přípustné být nemůže.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když Nejvyšší soud dovolání navrhovatele odmítl a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše činí podle ustanovení , , , a 18 odst. 1 , ve znění účinném do 29. února 2012, 3.750,- Kč, a náhrady hotových výdajů určené podle ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Společně s náhradou za 20% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 810,- Kč tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatele celkem 4.860,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně 11. dubna 2012

doc. JUDr. Ivana Štenglovápředsedkyně senátu