Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 350/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalovanému Ing. M. M., zastoupenému Mgr. Martinem Blaško, advokátem se sídlem v Ostravě-Plesné, Martinovská 256/125, o zaplacení 83 669,29 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. srpna 2011, č. j. -535, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě změnil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. března 2010, č. j. -464, tak, že zamítl žalobu o 83 669,29 Kč a rozhodl o nákladech mezi účastníky za řízení před soudem prvního stupně (výrok I.), potvrdil ho v zamítavém výroku ve věci samé ohledně 8,5% úroku z prodlení p. a. z částky 83 669,29 Kč za dobu od 26. září 2001 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi účastníky (výrok III.), není přípustné.

Podle (dále též jen „ “) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních až 239 ) připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Podle ustanovení dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor o smluvní pokutu ze smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky podle obchodního zákoníku), v níž bylo dovoláním dotčeným měnícím a potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 83 669,29 Kč s příslušenstvím. Jedná se tedy ve smyslu ustanovení o věc, u níž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), usnesením odmítl pro nepřípustnost [ věta první a ]. Dožadoval-li se dovolatel, aby při posuzování limitu přípustnosti dovolání byla zohledněna celková délka trvání sporu, dovolací soud k této jeho námitce nepřihlédl, neboť v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení , kterým se změnil , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu projednal podle ve znění účinném od 1. července 2009, zahrnujícího i novelizované znění jeho ustanovení , který zvýšil limity přípustnosti dovolání u peněžitého plnění nad 50 000 Kč a v obchodních věcech nad 100 000 Kč. Odkazoval-li dovolatel v otázce přípustnosti dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu vztahujícímu se k úroku z prodlení z jistiny ve výši 83 669,29 Kč na právní závěr v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 56/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (a dále v usnesení téhož soudu ze dne 13. října 2010, sp. zn. , ), podle něhož byl-li dovoláním napaden pouze výrok rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o úroku z prodlení požadovaném na dobu neurčitou (až „do zaplacení“), omezení přípustnosti dovolání podle ustanovení se neuplatní, je tento jeho odkaz nepřípadný, neboť uvedená situace v souzené věci nenastala – předmětem dovolacího řízení je nejen 8,5% úrok z prodlení p. a. z prodlení z částky 83 669,29 Kč za dobu od 26. září 2001 do zaplacení, nýbrž i jistina ve výši 83 669,29 Kč, k níž se uvedený úrok z prodlení vztahuje.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. dubna 2012

JUDr. Miroslav Galluspředseda senátu