Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2544/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně TEPAS, s. r. o., se sídlem ve Staré Pace, Josefa Tůmy 519, PSČ 507 91, identifikační číslo osoby 25 29 57 21, zastoupené JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, proti žalované ČD Cargo, a. s., se sídlem v Praze 7-Holešovicích, Jankovcova 1569/2c, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 28 19 66 78, o zaplacení částky 1,072.782,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. června 2009, č. j. -260, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v rozsahu, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 620.010,50 Kč s příslušenstvím, a ve výroku II. (první výrok), ve zbývající části jej změnil ve výroku I. tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 452.771,50 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 16. února 2005 do zaplacení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé a proti třetímu výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení (dále též jen „ “).

Dovolatelka spatřuje nesprávné právní posouzení věci v tom, že soud „neuznal existenci smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, přestože smlouva vznikla a žádný z účastníků neplatnost smlouvy v řízení nenamítal“. Odvolací soud rovněž pochybil při aplikaci normy ČSN č. ISO 12480-1, když mylně přisoudil povinnosti vyplývající z tohoto technického předpisu žalobkyni místo žalované, která provozuje činnost, jíž se norma týká. Uvádí, že české technické normy mohou být závazné pro osoby, na jejich činnost se vztahují. Dovolatelka namítá, že odvolací soud svým rozhodnutím popřel základní princip ochrany laického podnikatele (objednatele) vůči profesionálním službám druhého podnikatele (zhotovitele či poskytovatele služby) a přenesl odpovědnost za dodržení technické normy na osobu, která nemá oprávnění k provozování speciálních služeb. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Se zřetelem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - ve znění účinném do 30. června 2009.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v projednávané věci nejde, když ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil. V úvahu tak přichází přípustnost dovolání podle ustanovení (jež bylo zrušeno ke dni 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. ), pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.

Přestože dovolatelka uvádí, že uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci podle ustanovení v otázce existence smluvního vztahu mezi účastnicemi, z jeho vylíčení je zřejmé, že svou námitkou nevymezuje žádnou otázku ve smyslu ustanovení , pro jejíž řešení by Nejvyšší soud mohl dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí.

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z hlediska výhrady, kterou dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávnou aplikaci české státní normy a v té souvislosti popření principu ochrany „laického podnikatele“, neboť na výkladu technické normy odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Založil je na závěru, že odpovědnost žalované za škodu je dána podle ustanovení a 2 písm. a) (dále jen „obč. zák.“) a že škoda byla způsobena také zaviněním žalobkyně jako poškozené ve smyslu ustanovení obč. zák. Tyto právní závěry odvolacího soudu dovolatelka nezpochybnila.

Doplnila-li dovolatelka podstatným způsobem dovolání podáním datovaným na jeho první straně 27. listopadu 2009 a na poslední straně 8. prosince 2009, které bylo soudu doručeno 10. prosince 2009, stalo se tak po uplynutí dovolací lhůty (dnem 3. listopadu 2009) a dovolací soud k tomuto doplnění nemohl přihlédnout (srov. ustanovení ).

Jelikož dovolání proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti výroku o nákladech odvolacího řízení není přípustné podle žádného ustanovení (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. května 2012

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu