Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Nd 116/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing a.s., IČ: 63998980, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, zastoupené JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Zelený Pruh 95/97, proti žalovanému R. S., IČ: 75954052, podnikateli s místem podnikání ve Frýdku-Místku, Třanovského 382, o zaplacení částky 120.946,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 ECm 22/2010, o návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze předložil dne 10. 4. 2012 Nejvyššímu soudu shora uvedenou věc s návrhem žalovaného na delegaci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2011 (č. l. 23). Žalovaný návrh odůvodnil tak, že v obvodu Krajského soudu v Ostravě navrhovaného k delegaci má své bydliště, že žalobkyně má v Ostravě svou regionální pobočku, a že se v obvodu Krajského soudu v Ostravě převážně nacházejí důkazní prostředky. Z uvedených důvodů měl za to, že Krajský soud v Ostravě by věc projednal hospodárněji a rychleji.

Žalobkyně ve svém vyjádření podaném dne 6. 3. 2012 (č. l. 59) s navrhovaným přikázáním věci z důvodu vhodnosti nesouhlasila. Uvedla, že veškeré navržené důkazy spočívají v listinné podobě a nelze tudíž mít za to, že by jejich provedení u jiného soudu bylo vhodnější. Dále uvedla, že sídlo žalobkyně, jakož i umístění všech rozhodných listin v archivu je právě v obvodu Městského soudu v Praze.

Podle „věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.“

Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení je typicky existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně. Přikázáním věci jinému soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny uvedené podmínky, by došlo k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v článku 38 odst. 1 d, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 10. 1996, sp. zn. , N 97/6 SbNU 201, nebo nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. , N 172/24 SbNU 281).

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána ( věta první ) vycházel z obsahu spisu, z něhož vyplývá, že v souzené věci doposud nebylo prováděno dokazování, že žalobkyně svá skutková tvrzení opírá o doložené listinné důkazy (tj- leasingovou smlouvu, přílohu k leasingové smlouvě, všeobecné smluvní podmínky, splátkový kalendář, protokol o předání a převzetí vozidla, výpověď smlouvy, konečné finanční vyúčtování, protokol o odebrání vozidla, faktury aj.), a že námitky vznesené žalovaným se týkaly především výkladu leasingové smlouvy s tím, že důkazní návrhy z jeho strany doposud učiněny nebyly.

Za dané situace dospěl Nejvyšší soud k závěru, že návrh žalovaného není důvodný.

Z návrhu ani z obsahu spisu nelze dovodit, že by věc mohla být Krajským soudem v Ostravě projednána hospodárněji a rychleji. Pouhá skutečnost, že žalovaný má bydliště v obvodu soudu navrženého k přikázání věci (v daném případě Krajského soudu v Ostravě), důvod pro přikázání věci tomuto soudu ve smyslu nezakládá, neboť samotná zákonná ustanovení in fine ve spojení zejména s , a výslovně připouští možnost žalovat subjekt i u jiného než obecného soudu určeného podle bydliště, místa podnikání či sídla žalovaného ( ). S ohledem na výsledky dosavadního řízení se dále Nejvyšší soud ztotožnil s tvrzením žalobkyně, že těžiště dokazování bude s největší mírou pravděpodobnosti spočívat v provádění listinných důkazů předložených žalobkyní. V tomto směru neměl Nejvyšší soud důvod pochybovat ani o pravdivosti vyjádření žalobkyně, že navržené listinné důkazy (dokumentace leasingové smlouvy) se nachází právě v obvodu Městského soudu v Praze, u něhož žalobkyně podala svou žalobu proti žalovanému. Opačná úvaha by totiž postrádala jakoukoliv logiku, neboť z přístupu žalobkyně k projednávané věci nelze dovodit snahu o obstrukce, ale naopak její zájem na projednání věci v nejkratší možné době. Nejvyšší soud rovněž přihlédl i k tomu, že žalovaný v dosavadním průběhu řízení sám důkazy nenavrhl a své námitky směřoval převážně do roviny právní, zejména výkladu ujednání leasingové smlouvy. Mimořádné okolnosti, jež by odůvodňovaly delegaci vhodnou, tak Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal. Proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl.

P o u č e n í:

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 2. května 2012

JUDr. Iva B r o ž o v á

předsedkyně senátu