Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1464/2010

U S N E S E N Í

CORSAIR (Luxembourg) No 11 S.A.

Ing. F. H.

, pro 9.143.455,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 27. 7. 2009, č. j. -51, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 27. 7. 2009, č. j. -51, a usnesení Okresního soudu v Jičíně z 2. 6. 2009, č. j. -35,

se

ruší

a věc

se

vrací

okresnímu soudu

k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením z 2. 6. 2009, č. j. -35, okresní soud zastavil exekuční řízení (výrok I.), zrušil své usnesení z 3. 6. 2005, č. j. -23, o nařízení exekuce (výrok II.), soudnímu exekutorovi JUDr. R. P. nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.). Své rozhodnutí odůvodnil s poukazem na ustanovení tím, že řízení o dědictví po povinném bylo pro nepatrnost majetku podle ustanovení zastaveno, a že tudíž „pokračování exekučního řízení s dědicem povinného není možné.“

Shora označeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že „ani v době rozhodování odvolacího soudu není možno učinit závěr jiný než vyplývající z dědického řízení po zemřelém povinném, že by totiž povinný zanechal majetek a měl právní nástupce“. V době rozhodování odvolacího soudu nebylo ukončeno ani řízení o dodatečném projednání dědictví po zemřelém povinném a „účelu exekučního řízení by se příčilo vyčkání, jakým způsobem bylo naloženo s podnětem oprávněné na zahájení dodatečného dědického řízení.“ Nelze ani dospět k závěru, že by – mimo rámec dědického řízení – bylo zjištěno, že zemřelý povinný ve skutečnosti zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty, neboť řízení vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. , v němž se manželka povinného domáhá vyloučení ideální poloviny nemovitostí postižené exekutorem v této exekuční věci, není doposud pravomocně skončeno. Okresní soud tedy podle názoru odvolacího soudu správně vyšel z pravomocného usnesení o zastavení řízení o dědictví podle ustanovení

V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že důvodem pro zastavení exekučního řízení podle je skutečnost, že řízení o dědictví po povinném bylo podle pro nepatrnost majetku zastaveno. Dovolatelka – narozdíl od odvolacího soudu, podle něhož by se účelu exekučního řízení příčilo vyčkání, jak bylo naloženo s podnětem oprávněné na zahájení dodatečného dědického řízení – dovozuje, že „účelem exekučního řízení je uspokojení pohledávky oprávněného.“ Považuje za „nemyslitelné, aby soud pro rozhodnutí ve smyslu ustanovení neučinil při vědomí o existenci dalšího majetku povinného, o němž doposud nebylo v dědickém řízení rozhodnuto, žádná skutková zjištění, a bez dalšího rozhodl o zastavení exekučního řízení.“ Takový postup odvolacího soudu dovolatelka považuje za ryzí formalismus. V neprovedení dokazování stran existence majetku zemřelého povinného dovolatelka spatřuje vadu řízení podle

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání, přípustné podle (nikoli tedy, jak se nesprávně domnívá dovolatelka, podle ) je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že důvodem k zastavení (zde exekučního) řízení podle je pouhá existence pravomocného usnesení podle přesto, že oprávněná tvrdí, že majetek nikoli nepatrné hodnoty existuje, a že zde tedy je i právní nástupce zemřelého povinného.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i – jak je tomu v souzené věci – procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). O takový případ jde v souzené věci.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. , uzavřel, že „z pravomocného usnesení o zastavení řízení o dědictví vydaného podle ustanovení soud v jiném řízení vychází, jen nebude-li zjištěno, že zůstavitel ve skutečnosti zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty; v takovém případě nemůže být řízení zastaveno podle ustanovení z důvodu, že zemřelý účastník nemá žádného právního nástupce.“ Z uvedeného plyne, že zastaví-li soud pravomocným usnesením řízení o dědictví podle ustanovení , není tím (ani být nemůže) pro účely jiného řízení (zde exekučního řízení, v němž oprávněná vymáhá svou pohledávku za povinným) ještě závazně stanoveno, že povinný nezanechal majetek nebo že zanechal majetek jen nepatrné hodnoty. Oprávněná totiž není účastníkem řízení o dědictví a usnesení o zastavení dědického řízení podle ustanovení není pro ni závazné (srov. a 4 ); může proto v řízení o exekuci na majetek zemřelého povinného tvrdit a prokazovat, že rozsah zemřelým povinným zanechaného majetku byl větší, než zjištěný v řízení o dědictví, aby svou pohledávku vymohla z takto nově zjištěného majetku.

Z uvedeného plyne, že odvolací soud ustanovení neaplikoval správně, jestliže bez dalšího zjišťování a dokazování usnesení soudu prvého stupně o zastavení řízení z důvodu neexistence právního nástupce zemřelého povinného potvrdil.

Protože usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ) dovolací soud je zrušil ( věta prvá ), a vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný ( část první věty za středníkem )

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. dubna 2012

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu