Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
289B9E946DECF594C1257A4E00654AED.html
HTML · 21.49 KB
No categories available
20 Cdo 1658/2010
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
Mgr. M. P.,
Tesco Stores ČR, a. s.
se sídlem v Praze 10, Vršovická 1527/68b, identifikační číslo osoby 45308314, o zaplacení částky 1.339.549,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 59/2008 , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 13. 11. 2009, č.j. 8 Cno 111/2009 -77, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze z 13. 11. 2009, č. j. 8 Cno 111/2009 -77, a rozsudek Městského soudu v Praze z 10. 12. 2008, č. j. 4 Cm 59/2008 -51,
se ruší
a věc
se vrací
městskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím vrchní soud potvrdil rozsudek z 10. 12. 2008, č. j. 4 Cm 59/2008 -51, jímž městský soud zamítl žalobu na zaplacení částek 1.331.364,50 Kč s příslušenstvím a 8.184,70 Kč s příslušenstvím. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že ustanovení § 314b odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , z nějž vychází žaloba, upravuje pouze střet exekuce přikázáním
jiné
peněžité pohledávky s jejím
postoupením k zajištění
pohledávky (jiného) věřitele povinného (§ 554 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“), nikoli však již střet takové exekuce se
zastavením
pohledávky povinného podle § 152 a následujících obč. zák. Protože v předmětné věci nebyla pohledávka povinného postoupena k zajištění pohledávky věřitele povinného podle § 554 obč. zák., nýbrž zastavena podle § 152 a následujících téhož předpisu, rozhodl podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně správně, jestliže dovodil, že platná právní úprava (§ 314b odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) umožňuje „upřednostnění“
pouze
(k zajištění)
postoupené
pohledávky, nikoli však již pohledávky
zastavené
, a uzavřel-li, že žalovaná (v daňové exekuci dlužník povinného a poddlužník oprávněného správce daně) plnila právem příslušnému finančnímu úřadu jako správci daně, nikoli žalobci jako zástavnímu věřiteli podle § 167 obč. zák. S odvolací námitkou žalobce, že vzhledem k obdobné úpravě obsažené v ustanovení § 309a o. s. ř. o. s. ř. je třeba podle § 314b o. s. ř. o. s. ř. postupovat nejen při střetu exekuce přikázáním jiné peněžní pohledávky s jejím postoupením podle § 554 obč. zák., ale také při střetu takové exekuce se zastavením pohledávky povinného podle § 152 a následujících obč. zák., se vrchní soud vypořádal (kromě uvedeného) závěrem, že „ostatně analogie v právu procesním není přípustná.“
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) , odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že je v něm řešena právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešená), žalobce namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že ustanovení § 314b o. s. ř. o. s. ř. lze použít pouze při střetu exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky s jejím postoupením k zajištění pohledávky (jiného) věřitele povinného podle § 554 obč. zák., nikoli však již při střetu takové exekuce se zastavením pohledávky povinného podle § 152 a následujících obč. zák. Podle jeho názoru má zástavní právo zřízené k pohledávce povinného – má-li dřívější pořadí – přednost před vymáháním pohledávky v rámci exekuce, k níž se pak již nepřihlíží. Přesto, že ustanovení § 314b odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. případ zastavené pohledávky výslovně nezmiňuje, má žalobce (s odkazem na jím uvedenou literaturu) zato, že zastavená pohledávka má být postavena naroveň pohledávce postoupené k zajištění, tedy shodně s úpravou provedenou ustanovením § 309a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. pro exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústav u.
Pokud jde o potvrzení výroku II. rozsudku městského soudu, jímž byla žaloba zamítnuta (také) co do částky 8.184,70 Kč s příslušenstvím, zde soud podle dovolatele řízení zatížil vadou ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , neprovedl-li navržený důkaz písemným vyjádřením společnosti VINIUM EUROPA s.r.o. – v likvidaci (povinného).
Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání, a to zejména s odůvodněním, že nemohla postupovat ani podle § 314b odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož toto ustanovení „zmiňuje pouze případ pohledávky postoupené k zajištění, výslovně však již neuvádí případ pohledávky zastavené,“ ani analogicky podle § 309a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož toto ustanovení se nevztahuje k institutu přikázání tzv. jiné pohledávky, nýbrž pouze k přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústav u. Má-li dovolatel zato, že jde o nedostatek v platné právní úpravě, ten je odstranitelný pouze změnou právního předpisu.
Dovolání, přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. (napadené rozhodnutí řeší právní otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešenou), je důvodné.
Jelikož vady podle § 229 odst. 1 , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. , jež by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 , věta druhá, o.s.ř. ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 , věta první, o.s.ř. ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že platná právní úprava (§ 314b odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) umožňuje „upřednostnění“
pouze
(k zajištění pohledávky jiného věřitele povinného)
postoupené
pohledávky, nikoli však již pohledávky
zastavené
, a z toho rezultující závěr, že žalovaná (v daňové exekuci dlužník povinného a poddlužník oprávněného správce daně) plnila právem příslušnému finančnímu úřadu jako správci daně, nikoli žalobci jako zástavnímu věřiteli podle § 167 obč. zák.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak je tomu v předmětném případě.
V souzené věci jde o střet (souběh) daňové exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky na jedné straně a jiného práva k téže pohledávce, a to práva zástavního věřitele, na straně druhé. Účastníky exekučního řízení jsou finanční úřad (správce daně) jako oprávněný, společnost VINIUM EUROPA, s.r.o. – v likvidaci, jako povinný (daňový dlužník) a žalovaná jako dlužník povinného a poddlužník oprávněného. Účastníky vztahu vzniklého ze zástavní smlouvy jsou žalobce jako zástavní věřitel a společnost VINIUM EUROPA, s.r.o. – v likvidaci, jako zástavce. Podstatou věci je, zda žalovaná, jíž bylo dne 19. 1. 2004 doručeno oznámení o uzavření zástavní smlouvy z 15. 1. 2004, a dne 22. 1. téhož roku pak dva exekuční příkazy Finančního úřadu Ostrava II, zakazující jí vyplatit pohledávku povinnému, mohla a měla pohledávku uhradit finančnímu úřadu jako oprávněnému v daňové exekuci, či naopak žalobci jako zástavnímu věřiteli.
Soudy obou stupňů uzavřely, že žalovaná měla (jako poddlužník) plnit oprávněnému finančnímu úřadu, a to s odůvodněním, že jde o exekuci přikázáním
jiné
peněžité pohledávky, upravenou ustanoveními
§ 312 – 316
o. s. ř. o. s. ř. ; z těchto ustanovení se souběhem zabývá ustanovení § 314b o. s. ř. o. s. ř. , jež však pamatuje pouze na souběh exekuce s postoupením pohledávky povinného k zajištění pohledávky věřitele povinného podle § 554 obč. zák. (viz poznámka 83). Z absence výslovného odkazu na jiné zajišťovací instituty (takový odkaz naopak obsahuje ustanovení § 309a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. – a to na zástavní právo podle § 152 -174 obč. zák. /poznámka 82/, a na zajišťovací převod práva podle § 553 obč. zák. /poznámka 84/ – které ovšem upravuje exekuci přikázáním pohledávky
z účtu u peněžního ústav u
podle
§ 303 – 311
o. s. ř. o. s. ř. , tedy odlišný typ exekuce, o nějž v souzené věci nejde), pak odvolací soud dovozuje, že zastavenou pohledávku – narozdíl od pohledávky postoupené k zajištění pohledávky jiného věřitele povinného – při jejím střetu s exekucí přikázáním jiné pohledávky (než pohledávky z účtu u peněžního ústav u) „upřednostnit“ nelze.
Takovýto restriktivní výklad ustanovení § 314b o. s. ř. o. s. ř. však není namístě. Odvolací soud jím totiž zcela mechanicky dovozuje, že zákonodárce absencí odkazu na zástavní právo mínil u exekuce přikázáním jiné pohledávky podle § 312 – 316 o. s. ř. o. s. ř. přiznat zástavnímu věřiteli horší postavení oproti jeho postavení v jiném typu exekuce, a to přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústav u podle § 303 – 311 o. s. ř. o. s. ř. Tak tomu ovšem – kromě toho, že k takovému rozlišování není žádného věcného důvodu – zcela zjevně není, jelikož pak by (zákonodárce) v důvodové zprávě nevysvětloval, že „
v novém § 314b se řeší střet výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky se
zastavením
této pohledávky, s jejím
postoupením k zajištění
pohledávky jiného věřitele povinného nebo s jejím
převedením k zajištění
závazku povinného ve prospěch jiného věřitele, a to podle pořadí
všech
těchto práv
“, a že „
jde o úpravu
obdobnou
jako je v
§ 309a
.“
Týž závěr zastává literatura (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., § 201 -376 Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s 2403-2404, Tripes, A: Exekuce v soudní praxi. 2. vydání. Praha: C H. Beck, 2001, s 282, Winterová A. a kol.: Civilní právo procesní, 4. vydání. Praha, 2006, s. 561)
Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ), Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř. ) podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení, v němž bude nutno zabývat se také druhou dovolací námitkou, že totiž řízení bylo v části týkající se částky 8.184,70 Kč stiženo vadou podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , spočívající v neprovedení navrženého důkazu a tedy v neúplném zjištění skutkového stavu.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř. ).
V novém usnesení soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2012
JUDr. Vladimír M i k u š e k
předseda senátu