Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 311/2012

26

Cdo 311/2012

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka a ve věci žalobkyně L. S., zastoupené JUDr. Jarmilou Bajerovou, advokátkou se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Matiční 730/3, proti žalované J. B., zastoupené Mgr. Jaromírem Jarošem, advokátem se sídlem Ostrava – Svinov, U Rourovny 556/3, o zaplacení částky 49.687.- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání obou účastnic proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. prosince 2008, č. j. -303, takto:

O d ů v o d n ě n í

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 49.687,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uvedenou částku jí žalovaná dluží jako úhradu za podnájem bytu a za plnění spojená s užíváním bytu dále též („úhrada za služby“).

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 1. 2008, č. j. -248, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 28. 3. 2008, č. j. -258, výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 18.537,- Kč s příslušenstvím, výrokem II. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastnicemi a výrokem III. přiznal právnímu zástupci žalované odměnu za zastupování.

K odvolání obou účastnic Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. 12. 2008, č.j. -303, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a ve výroku I. a II. doplňujícího rozsudku tak, že „žalovaná je povinna kromě již pravomocně přiznané částky 3.537,- Kč (se zde specifikovaným příslušenstvím) zaplatit žalobkyni další částku 36.905,- Kč (se zde specifikovaným příslušenstvím)“, že „žaloba se co do částky 9.245,- Kč s příslušenstvím zamítá“ a že „žaloba se ohledně příslušenství z částky 40.442,- Kč od 1. 7. 2006 do 5. 9. 2006 zamítá“; současně rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly obě účastnice dovolání.

Žalovaná odůvodnila přípustnost dovolání podle a odůvodnila je tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci – platnosti smlouvy o podnájmu uzavřené mezi účastnicemi. Namítla dále, že odvolací soud projednal věc v části (co do jistiny ve výši 31.150,- Kč), v níž nebyla projednána soudem prvního stupně. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu v části, pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 9.245,- Kč. Přípustnost dovolání opřela o ustanovení a uplatnila v něm dovolací důvody podle a odst. 3 Odvolacímu soudu vytkla, že nesprávně posoudil výši částky za služby a navrhla, aby jeho rozhodnutí bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 11. prosince 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Dovolání byla podána včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastnicemi řízení ( ), řádně zastoupenými advokátem ( a 4 ) a jsou přípustná podle

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a Existence uvedených vad namítána nebyla a nepodává se ani z obsahu spisu. Dovolací soud obligatorně přihlíží i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Právě takovouto vadou je řízení v dané věci postiženo.

Podle , nestanoví-li zákon jinak (a o takový případ se v souzené věci nejedná), jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

Podle věty první rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci.

Jak vyplývá z obsahu spisu, předmětem řízení v dané věci byla žaloba na zaplacení částky 49.687.- Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 1. 2008, č. j. -248, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 28. 3. 2008, č. j. -258, rozhodl ve věci samé pouze o zaplacení částky 18.537,- Kč s příslušenstvím; nerozhodl tedy o celém předmětu řízení.

K odvolání obou účastnic odvolací soud přezkoumal „neexistující“ výrok rozsudku soudu prvního stupně a rozhodl prvostupňově i o zbytku předmětu řízení (dosud nerozhodnutém nároku). Tím zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k níž musel dovolací soud přihlédnout i kdyby nebyla dovoláním žalované namítána.

Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud podle věty za středníkem napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ), aniž se vzhledem k povaze vady mohl zabývat dalšími dovolacími námitkami.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( věta první ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.V Brně 25. dubna 2012Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.předsedkyně senátu