Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4353/2010

26

Cdo 4353/2010

ROZSUDEK

M. D.

, bytem Č. L., zastoupeného JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem Liberec, U Soudu 363/10, proti žalovanému

R. P.,

bytem L., zastoupenému Mgr. Lukášem Votrubou advokátem se sídlem Liberec, Moskevská 637/16, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp.zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. června 2010, č. j. -48, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 12. 2009, č. j. -28, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu v domě v ulici v L. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), kterou dal žalovaný žalobci dne 17. 3. 2009, je neplatná, dále rozhodl o nákladech řízení.

Po provedeném dokazování vzal zejména za prokázáno, že žalovaný (vlastník předmětného domu) dal žalobci (nájemci předmětného bytu) dne 17. 3. 2009 výpověď z nájmu bytu (dále též jen „Výpověď“) dle ve znění po novele provedené (dále jen „obč. zák.“) z důvodu, že žalobce nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu (dále též jen „úhradu za služby“) ve výši odpovídající nejméně trojnásobku nájemného a úhrad za služby, konkrétně nedoplatek vyplývající z vyúčtování za rok 2008 ve výši 4909,50 Kč, jehož splatnost byla žalovaným stanovena do 31. 1. 2009, že nájemné činilo částku 1.067,- Kč a úhrady za služby 130,- Kč měsíčně,že žalobce s vyúčtováním nesouhlasil (namítal, že spotřeboval toliko 10 m3, čemuž odpovídá částka 603,20 Kč). Na tomto skutkovém podkladě soud prvního stupně dospěl k závěru, že Výpověď splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti, že byla žalobci řádně doručena a že uplatněný výpovědní důvod byl naplněn, neboť v době doručení Výpovědi měl žalobce dluh přesahující trojnásobek měsíčního nájemného a úhrad za služby. Konstatoval, že vyúčtování bylo provedeno podle výměru Ministerstva financí 1/2007 části II. položky 2 písm. e), f) g), přičemž způsob rozúčtování vodného a stočného jednotlivým spotřebitelům je podle tohoto předpisu předmětem dohody mezi odběratelem (žalovaným) a spotřebiteli (uživateli bytů, nebytových prostor); nedojde-li k dohodě s nejméně polovinou spotřebitelů, provede se rozúčtování podle počtu obyvatel bytů v závislosti na vybavení bytů a podle počtu a druhu nebytových prostor. V daném případě k dohodě nedošlo, a žalovaný tak v souladu s právním předpisem rozúčtoval vodné a stočné podle počtu osob. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 6. 2010, č. j. -48, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že Výpověď je neplatná; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Poté, co zopakoval dokazování u obsahující vyúčtování nájemného a cen služeb pro rok 2008, učinil z ní zjištění, že žalobce zaplatil v roce 2008 na nájemném 12.804,- Kč a na zálohách: 1.200,- Kč (vodné a stočné), 120,- Kč (elektřina na osvětlení společných prostor) a 240,- Kč („ost. STA, komíny“), k čemuž je připočten přeplatek z vyúčtování za rok 2007 ve výši 764,50 Kč, že tedy zaplatil celkem 15.128,50 Kč, že je v ní dále vyčíslena cena vodného a stočné částkou 6.925,- Kč, cena „společné elektřiny“ částkou 69,- Kč a cena „STA, komíny atd.“ částkou 240,- Kč, avšak že v ní není uvedeno množství dodaných služeb spojených s užíváním bytu (vodného a stočného, „společné elektřiny“ a „STA, komíny, atd.“) či způsob rozúčtování ceny těchto plnění na jednotlivé nájemce v domě. Dovodil, že o vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku z něj plynoucího jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Přestože v současné době nejsou náležitosti vyúčtování stanoveny právním předpisem, musí podle odvolacího soudu vyúčtování obsahovat nejen údaj o ceně za tu kterou službu, ale minimálně též údaj o množství dodané služby ( , o účetnictví). Nájemce totiž musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem (u úhrady za vodné a stočné výměrem Ministerstva financí č. 01/2007). Jestliže uvedená tyto údaje neobsahovala, nebyl nedoplatek v době dání Výpovědi splatný a uplatněný výpovědní důvod podle obč. zák. nebyl naplněn. Z uvedených důvodů proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě na určení neplatnosti Výpovědi vyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvody podle a odst. 3 Nesouhlasí především se závěrem odvolacího soudu, pokud jde o nezbytné obsahové náležitosti vyúčtování. V této souvislosti zejména namítá (přičemž své námitky podrobně odůvodňuje), že neměl povinnost se při vyúčtování úhrad za služby řídit zákonem o účetnictví, a že z žádného právního předpisu, ani z ustanovení obč. zák. nevyplývá jeho povinnost provádět nájemci vyúčtování úhrad za služby a dokládat a odůvodňovat způsob výpočtu nájemci (tento vyplývá již z uzavřené nájemní smlouvy) a že soudy by se měly omezit toliko na přezkum správnosti výpočtu úhrad za služby. Dále poukazuje na to, že použitý způsob vyúčtování v daném případě ostatně ani neumožňuje kontrolu nájemci (jednotlivé byty nejsou osazeny vodoměry a „daný systém předpokládá solidární odpovědnost nájemců vůči celkové spotřebě“). Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že přehlédl, že vyúčtování o stejném obsahu bylo prováděno již několik let a bylo oběma účastníky respektováno, a že se tedy přinejmenším konkludentně dohodli na jeho obsahových náležitostech, a dále že nedostatky vyúčtování vyhodnotil ve prospěch žalobce, který je odmítl převzít a muselo mu být doručováno poštou. Uvádí, že na danou věc nelze použít závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. (v uvedené věci šlo o dodávku teplé vody v období, kdy existovaly právní předpisy upravující její rozúčtování). Nesouhlasí rovněž se závěrem odvolacího soudu, že dluh nebyl splatným, resp. že neexistoval a výpovědní důvod tak nebyl naplněn, neboť na splatnost nemůže mít vliv skutečnost, zda vyúčtování má či nemá některé obsahové náležitosti (právním důvodem vzniku dluhu je nájemní smlouva spolu s vyúčtováním, nikoliv vyúčtování samotné), ani skutečnost, že dluh byl mezi účastníky sporný. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání podáno nebylo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), a je přípustné podle o. s. ř, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly dovoláním uplatněny. Existence uvedených vad nebyla dovolatelem namítána a ani z obsahu spisu nevyplývá.

Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí přezkoumal z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle , jímž lze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci (dovolatel sice odkázal rovněž na dovolací důvod podle , který však nijak obsahově nekonkretizoval, přičemž dovolací námitky lze podřadit toliko pod dovolací důvod podle )

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Ustálená soudní praxe dovodila, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je, že bylo vyúčtování řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Vyúčtování provedené v rozporu s příslušnými předpisy nemůže vyvolat ani účinky, které s (řádným) vyúčtováním zákon spojuje. O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytů (cen a záloh za dodávku tepla a teplé užitkové vody) lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši. Jestliže tedy pronajímatel provede vyúčtování nesprávně, není zde (řádného) vyúčtování jako předpokladu pro vznik platební povinnosti nájemce. Protože (řádné) vyúčtování je také předpokladem pro vznik splatnosti částky v něm uvedené (nedoplatku), nestává se vyúčtovaná částka splatnou, a to ani z části. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že pozdější (řádné, správné) vyúčtování může (a většinou také bude), obsahovat – číselně vyjádřeno – zčásti nebo zcela i částky, jež byly původně (nikoli však řádně) vyúčtovány. Nejde zde totiž o to, zda – číselně vyjádřeno – bylo původní vyúčtování vyšší nebo nižší, případně stejné jako vyúčtování řádné (správné). Rozhodné je, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě (v důsledku) řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 16. 7. 1981, Cpj 164/80, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1983, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 2. 1968, sp. zn. , uveřejněný pod č. 15/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 26. 11. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod C 2170 v sešitě č. 27 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 9. 3. 2005, sp. zn. , a z 24. 6. 2009, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí Ústavní soud České republiky odmítl usnesením z 12. 5. 2010, sp. zn. ). Dovolací soud se ztotožňuje s názorem, že byť obsahové náležitosti vyúčtování nebyly v rozhodné době stanoveny zvláštním právním předpisem, je uvedená judikatura použitelná i v dané věci, a to proto, že – z důvodů specifikovaných v napadeném rozsudku – musí vyúčtování vždy obsahovat údaj o množství dodané služby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. ).

Nebylo-li v projednávané věci provedeno řádné vyúčtování, nemohla nastat splatnost nedoplatku za služby; proto nemohl být naplněn ani uplatněný výpovědní důvod podle obč. zák. Lze tedy uzavřít, že dovolací důvod podle nebyl použit opodstatněně.

Jelikož rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace správný, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání ( ) – dovolání jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem a odst. 6 ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení větu první, , , a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měl jinak právo vůči žalovanému.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. dubna 2012Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu