Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2267/2010

32 Cdo 2267/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobců a) O. H., a b) M. H., zastoupených JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem se sídlem v Brně, Pekárenská 12, proti žalované R. S., zastoupené JUDr. Marcelou Andrýskovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 22, o zaplacení částky 329.234,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2010, č. j. -118, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze označenému v záhlaví, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 22. května 2009, č. j. -87, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 uložil žalované zaplatit žalobcům částku 329.234,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení (dále též jen “), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení (jež bylo zrušeno k 31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. ), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení je zřejmé, že dovolatelka nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí při splnění kritérií uvedených v ustanovení části věty před středníkem

Zpochybňuje-li dovolatelka závěr odvolacího soudu, podle něhož smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. dubna 2005, uzavřenou mezi Volksbank CZ, a. s. (dále jen „banka“) jako postupitelkou a žalobci jako postupníky, byla postoupena pohledávka banky ze smlouvy o investičním úvěru č. účtu 060708 uzavřené 11. března 1999 mezi bankou a O. H. (jako dlužníkem), jak vyplývá z čl. I bodu 2 postupní smlouvy (v němž je popsán vznik pohledávky), kterou dovolatelka zajistila ručitelským závazkem založeným smlouvou o ručení uzavřenou 30. dubna 1999 mezi bankou a dovolatelkou, tvrzením, že předmětem postupní smlouvy byla pohledávka ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi bankou a O. H. 19. září 1996, pak nekritizuje správnost právního posouzení věci (správnost výkladu norem hmotného práva a jejich aplikaci na zjištěný skutkový stav věci), nýbrž napadá správnost skutkových závěrů o tom, která pohledávka byla žalobcům postoupena, na nichž odvolací soud pro dovolatelku nepříznivé právní posouzení založil. Dovolatelka přehlíží, že dovolací důvod podle ustanovení (tj., že rozhodnutí odvolacího soudu nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možno výhrady proti zjištěním o skutkovém stavu věci z hlediska jejich obsahu podřadit, přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemůže.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že zajišťoval-li ručitelský závazek dovolatelky pohledávku ze smlouvy o investičním úvěru uzavřené 11. března 1999, je pro vznik tohoto závazku nerozhodné, zda smlouvou z 11. března 1999 došlo k privativní novaci jiného závazku či zda šlo o původní nový závazek. S ohledem na ustanovení by jiná situace nastala, pokud by ručitelským závazkem byla zajištěna pohledávka z předchozí „zrušené“ smlouvy o úvěru uzavřené 19. září 1996. Soudy obou stupňů však bylo zjištěno a dovolatelka sama uvádí v dovolání, že se zaručila za závazek ze smlouvy o investičním úvěru uzavřené 11. března 1999.

Přestože dovolatelka v obecné rovině uplatnila i dovolací důvod vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení , žádnou vadu řízení odvolacímu soudu nevytkla.

Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti výroku o nákladech odvolacího řízení není přípustné podle žádného ustanovení (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobcům podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. dubna 2012

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu