Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4073/2011

30

Cdo 4073/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8 proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 350.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2011, č. j. - 81, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozhodoval napadeným rozsudkem po zrušení jeho předešlého rozsudku ze dne 8. 10. 2008, č. j. – 53, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, č. j. – 73. Odvolací soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 11. 2007, č. j. – 37 tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 101.666,- Kč, ve zbývající části (ohledně částky 248.334,- Kč a úroku z prodlení ve výši 9,5 % ročně z celé původně žalované částky 350.000,- Kč od 20. 2. 2007 do zaplacení) potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy, jež mu měla být způsobena nepřiměřeně dlouhým řízením vedeným u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. .

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobce podal dne 27. 12. 2001 žalobu proti Ing. M. M. o zaplacení 123.368,- Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty ze smlouvy o dílo u Okresního soudu v Ostravě, řízení je vedeno pod sp. zn. (dále „posuzované řízení“). Žalobce nesplnil svoji poplatkovou povinnost, proto byl soudem dne 18. 2. 2003 vyzván k zaplacení soudního poplatku. Ani na výzvu soudu však žalobce poplatek z návrhu na zahájení řízení nezaplatil, proto soud usnesením ze dne 22. 5. 2003 řízení zastavil. Soudní poplatek žalobce dodatečně zaplatil současně s podáním odvolání, proto bylo dne 27. 6. 2003 usnesení o zastavení řízení zrušeno. Rozhodnutím ze dne 23. 9. 2003 byl žalobci ustanoven opatrovník, který vznesl námitku věcné nepříslušnosti, o které bylo rozhodnuto 31. 8. 2004. Poté Okresní soud v Ostravě vyzval žalobce k odstranění vad podání, což žalobce neučinil, a proto byla jeho žaloba dne 13. 1. 2005 odmítnuta. K odvolání žalobce bylo usnesení o odmítnutí žaloby Krajským soudem v Ostravě změněno tak, že se žaloba neodmítá, načež byl okresním soudem vydán platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včas odpor. Ke dvěma nařízeným jednáním na den 14. 6. 2006 a 8. 11. 2006 se žalobce nedostavil a současně vznesl námitku podjatosti soudce, o které rozhodl Krajský soud v Ostravě dne 22. 7. 2007. K dalšímu jednání se žalobce opět nedostavil, a téhož dne, 4. 4. 2007, rozhodl soud o přerušení řízení z důvodu, že mezi účastníky probíhá další řízení, které se odvíjí od téže smlouvy o dílo a v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí v této věci. Odvolací soud doplnil dokazování v tom směru, že zjistil, že posuzované řízení nebylo ke dni jeho rozhodování (31. 8. 2011) pravomocně skončeno.

Odvolací soud vázán právním závěrem Nejvyššího soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku dospěl k závěru, že bylo porušeno žalobcovo právo na vydání rozhodnutí v přiměřené době, přičemž odškodnění ve formě konstatování porušení práva se nejeví jako dostatečné. Provedl výpočet zadostiučinění v penězích, kdy dospěl k celkové částce 101.666,- Kč, kterou dále již neupravoval, neboť pro to neshledal důvod. Z této částky žalobci nepřiznal úrok z prodlení ve výši 9,5 % ročně od 20. 2. 2007 do zaplacení, protože žalovaná se podle odvolacího soudu doposud do prodlení s plněním nedostala.

Proti rozsudku odvolacího soudu, do výroku, kterým odvolací soud potvrdil zamítnutí žaloby „do částky 198.334,- Kč s příslušenství a do úroku z prodlení ve výši 9,5 % ročně od 20. 2. 2007 do zaplacení z částky 101.666,- Kč“, podal žalobce dovolání, jež považuje za přípustné podle , (dále jen „ “) a opírá je o dovolací důvod nesprávného právního posouzení ( ) a tvrdí rovněž vady řízení (dovolací důvod dle ). Namítá, že z rozhodnutí odvolacího soudu není zřejmé, jak dospěl k výsledné částce odškodnění, když pro její výpočet nepoužil „ani zákonná kritéria pro stanovení nemajetkové újmy“. Odvolací soud podle dovolatele pochybil, pokud mu nepřiznal příslušenství z přiznaného odškodnění, čímž porušil pro něj závazné Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“). Žalobce předkládá svůj vlastní výpočet odškodnění. Požaduje za deset let řízení částku 150.000,- Kč (10 x 15.000,- Kč) zvýšenou o 10 % z důvodu, že věc není složitá a o 10 % pro postup soudů, který je zatížen vadami a průtahy. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky Dovolací soud se proto zabýval přípustností této části dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ).

Žalobce výslovně napadl rozsudek odvolacího soudu v rozsahu částky 198.334,- Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení ve výši 9,5 % ročně od 20. 2. 2007 do zaplacení z částky 101.666,- Kč, tedy ve zbylém rozsahu ohledně zamítnutí nároku žalobce na zaplacení částky 50.000,- Kč s příslušenstvím zůstal dovoláním nedotčen.

Dovolání do částky 198.334,- Kč s příslušenstvím není přípustné. Nejvyšší soud již ve svých předchozích rozhodnutích konstatoval, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a OdpŠk, přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. Rozsudek je, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu a Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, veřejnosti dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz.

), což při délce posuzovaného řízení žalobci přiznaná částka 101.666,- Kč není.

Námitka nedostatečného odůvodnění aplikace kritérií pro stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ust. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění (dále jen OdpŠk), jež je podřaditelná pod dovolací důvod podle , přípustnost dovolání podle nezakládá (srov. ).

V rozsahu, ve kterém byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu na zaplacení částky 198.334,- Kč s příslušenstvím, tedy dovolání není přípustné, neboť Nejvyšší soud neshledal v této části rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu ve smyslu a z tohoto důvodu dovolání v daném rozsahu podle věty první, ve spojení s jako nepřípustné odmítl.

Dovolání je však přípustné v rozsahu úroku z prodlení ve výši 9,5 % ročně z částky 101.666,- Kč od 20. 2. 2007 do zaplacení, neboť jeho nepřiznání odvolacím soudem představuje jiné řešení ( ), než ke kterému dospěl Nejvyšší soud v desáté právní větě Stanoviska, podle které má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle OdpŠk (srov. též část VII. Stanoviska). Dovolání je v tomto rozsahu z uvedeného důvodu také důvodné.

Protože právní posouzení nároku žalobce ohledně úroku z prodlení ve výši 9,5 % ročně z částky 101.666,- Kč od 20. 2. 2007 do zaplacení odvolacím soudem není správné z důvodu uvedeného výše, Nejvyšší soud podle , části věty za středníkem, napadený rozsudek odvolacího soudu v této části zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu zmíněnému soudu k dalšímu řízení ( , věta první, ).

Soud je v dalším řízení vázán právními názory v tomto rozhodnutí vyslovenými

( , části první věty za středníkem, ve spojení s ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 27. dubna 2012

JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu