Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3954/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce J. N., zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pod Vinicemi 2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 1.000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2011, č. j. – 53, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 11. 10. 2010, č. j. - 38, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 1.000.000,- Kč, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené mu usnesením Okresního soudu Plzeň – město ze dne 30. 10. 2009, č. j. – 47, kterým byl žalobce nesprávně vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání, přestože řízení bylo od soudního poplatku osvobozeno. Výše uvedené usnesení bylo zrušeno usnesením Okresního soudu Plzeň - město dne 8. 6. 2010, č. j. – 84.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení , (dále jen „“) odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ).

Žalobce, ač zastoupen pro dovolací řízení advokátkou, ve svém dovolání Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku (natož po právní stránce zásadního významu), pro kterou by dovolání bylo možno shledat přípustným. Dovolatel nenapadá závěr, na kterém je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, tedy že vydáním nezákonného usnesení nevznikla žalobci nemajetková újma.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani pouhý nesouhlas žalobce se skutkovými zjištěními odvolacího soudu a opakování své vlastní skutkové verze (dovolací důvod podle ), neboť k těmto námitkám nelze v souladu s při zkoumání přípustnosti dovolání podle přihlédnout (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 27. dubna 2012

JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu