Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 763/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně ZANA Invest, a. s. se sídlem v Praze 10, Ukrajinská 728/2, identifikační číslo 24843024, zastoupené JUDr. Zbyňkem Dvořákem, advokátem se sídlem v Táboře, Erbenova 2978, proti žalovanému J. K., o zaplacení 90,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. ledna 2012, č. j. -28, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu dne 5. 8. 2011 domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 90,- Kč s příslušenstvím, představujících pohledávku za žalovaným, postoupenou jí Městskou nemocnicí v Ostravě, které žalovaný nezaplatil regulační poplatek za pohotovostní lékařskou péči.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. ledna 2012, č. j. -28, potvrdil usnesení Okresního soudu v Opavě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. září 2011, č. j. -13, kterým byl odmítnut návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne 5. 8. 2011 a bylo rozhodnuto o nákladech řízení a soudním poplatku; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu neobsahuje skutková tvrzení o tom, jaká konkrétní péče byla žalovanému zdravotnickým zařízením poskytnuta a kdy se tak stalo, takže skutek nebyl vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a nelze stanovit počátek prodlení se zaplacením požadované částky, pro kteréžto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu odmítl, aniž by žalobkyni vyzval k odstranění vad podání. Soudu prvního stupně přisvědčil, že je na místě postupovat podle , , ve znění účinném od 1. 9. 2011.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání odmítající závěry, k nimž dospěly soudy obou stupňů, s tím, že bylo-li řízení zahájeno na základě návrhu podaného 5. 8. 2011, tj. před účinností zmíněné novely , měly soudy postupovat podle této právní normy ve znění účinném do 31. 8. 2011

Dovolání je – bez dalšího – přípustné podle části věty před středníkem ; podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam (formulovanou ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití a 3 ), lze mít za obsoletní z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 str. 1903-1904.

Žalobkyně zpochybnila závěr odvolacího soudu, že soud prvního stupně nepochybil, jestliže s odkazem na ustanovení , ve znění účinném od 1. 9. 2011, odmítl její návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahoval vylíčení rozhodujících skutečností, aniž by ji vyzval k odstranění vad podání podle .

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Problematikou časových mezí procesních zákonů se Nejvyšší soud zabýval již ve stanovisku k výkladu některých ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ze dne 17. června 1998, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 52/1998. V něm přijal a odůvodnil závěr, že z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinnosti nového zákona, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. Účinky procesních úkonů účastníků i soudu, které s nimi spojovala či nespojovala dřívější procesní úprava, však zůstávají zachovány. Jestliže tedy před účinností , jímž byl změněn tak, že jeho ustanovení bylo doplněno o odstavec 3, bylo povinností soudu vyzvat účastníka řízení, aby opravil nebo doplnil své podání, neobsahuje-li všechny stanovené náležitosti nebo je nesrozumitelné či neurčité, pak právě tento účinek zůstává zachován a soud se nemůže této povinnosti zbavit dodatečně. Platí proto, že ustanovení se užije jen u těch návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu, které byly podány po účinnosti novely provedené Opačný závěr by vedl k porušením právní jistoty účastníků řízení a jejich legitimního očekávání.

Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem ve světle závěrů, které Nejvyšší soud přijal ve shora uvedeném stanovisku, neobstojí; dovolací soud proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, a jelikož důvody, pro které bylo zrušeno, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil rovněž toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá ). Vzhledem k důvodu, který vedl dovolací soud ke zrušení napadeného rozhodnutí, již bylo nadbytečné zabývat se dalšími námitkami, které žalobkyně ve svém dovolání uplatnila.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. dubna 2012

JUDr. Václav D u d a, v. r.

předseda senátu