Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1082/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně ELSPOL spol. s r. o., se sídlem Řepiště, Mírová 563, PSČ 739 31, identifikační číslo osoby 42767857, zastoupené JUDr. Mario Hanákem, advokátem se sídlem v Moravské Ostravě, Matiční 730/5, proti žalované ServisTrans spol. s r. o. Paskov, se sídlem Řepiště, Mírová 456, PSČ 739 31, identifikační číslo osoby 47670151, zastoupené JUDr. Otto Walachem, advokátem se sídlem v Třinci, 1. máje 493, o nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2010, č.j. – 121, ve znění opravného usnesení ze dne 9. března 2012, č.j. – 166, takto:I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. února 2010, č.j. – 121, ve znění opravného usnesení ze dne 9. března 2012, č.j. – 166, výrokem I. změnil výrok II. rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. listopadu 2008, č. j. -69, ohledně náhrady nákladů řízení, výrokem II. potvrdil zamítavý výrok uvedeného rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalované bylo uloženo uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu o převodu vlastnictví specifikovaných nemovitostí a výrokem III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Oba soudy vyšly ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 5.9.2007 smlouvu o budoucí kupní smlouvě, podle které se dohodli, že do 31.1.2008 uzavřou kupní smlouvu, kterou žalovaná prodá žalobkyni konkrétně definované nemovitosti. V uvedené smlouvě účastníci uvedli, že je uzavírána podle (dále jen „obč. zák.“). Podle článku III. smlouvy o budoucí kupní smlouvě měla žalobkyně složit celou sjednanou kupní cenu do 31.1.2008 na určený účet notářky JUDr. J. Š. Žalobkyně do 31.1.2008 sjednanou kupní cenu podle dohody ve smlouvě o smlouvě budoucí na účet notářky nesložila a k uzavření kupní smlouvy v dohodnutém termínu nedošlo.

Soudy shodně dovodily, že předmětnou smlouvu o budoucí kupní smlouvě je třeba posuzovat podle obchodního zákoníku, neboť byla uzavřena účastníky, jako podnikateli, při jejich podnikatelské činnosti a je smlouvou pojmenovanou, platně uzavřenou podle § 289 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), bez ohledu na označení smlouvy jakožto smlouvy uzavřené podle obč. zák. a bez ohledu na to, že vlastní kupní smlouva, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k nemovitostem se řídí ustanoveními .

Odvolací soud ze skutkového zjištění, že žalobkyně nesplnila závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí, a to složit celou sjednanou kupní cenu do 31.1.2008 do notářské úschovy, dovodil, že závazek žalované k uzavření kupní smlouvy zanikl podle § 292 odst. 3 obch. zák., jestliže výzva žalobkyně k uzavření smlouvy, doručená žalované 30.1.2008, nebyla učiněna v souladu s obsahem smlouvy o smlouvě budoucí ve smyslu § 290 odst. 1 obch. zák. Zdůraznil, že smlouva o budoucí kupní smlouvě byla uzavřena na dobu určitou do 31.1.2008, jak nepochybně vyplývá z jejího článku III., tudíž po marném uplynutí sjednané doby, po níž byly strany vázány svými projevy vůle uzavřít kupní smlouvu, ve smyslu § 289 odst. 1 obch. zák. zanikl závazek žalované , resp. obou stran, kupní smlouvu uzavřít.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že není možno považovat za důvodnou námitku žalované, že podle kupní smlouvy, kterou měly účastnice podle smlouvy o smlouvě budoucí uzavřít, bylo sjednáno, že kupní cenu uhradí kupující (nyní žalobkyně) prodávající (žalované) do 7-mi dnů od podpisu kupní smlouvy a že žalobkyně měla zajištěn úvěr na zaplacení kupní ceny, jehož poskytnutí bylo bankou podmíněno předložením originálu kupní smlouvy. Žaloba, pokud jde o žalobní petit, obsahující znění požadované smlouvy kupní, svým obsahem minimálně u způsobu úhrady kupní ceny neodpovídá tomu, co účastnice, jakožto smluvní strany, sjednaly ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě o způsobu a o době úhrady kupní ceny, čímž se tak žalobkyně podle právního závěru obou soudů žalobou domáhá uzavření kupní smlouvy s částečně jiným obsahem, než byl dohodnut ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě, podle níž měla být kupní cena zaplacena uložením do 31.1.2008 do notářské úschovy.

Na základě všech uvedených důvodů odvolací soud považoval zamítavý výrok soudu prvního stupně za věcně správný, a proto jej potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „ ). Dovolání odůvodnila tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu

Dovolatelka nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu a je přesvědčena, že učinila výzvu k uzavření kupní smlouvy plně podle smluvního ujednání ve smlouvě o smlouvě budoucí, přičemž nebylo její povinností prokazovat, že má finanční prostředky na zaplacení kupní ceny. Poukazuje na ustanovení § 588 obč. zák., podle něhož vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit až na základě řádně uzavřené kupní smlouvy. Zdůraznila, že ve smyslu uvedeného ustanovení byla povinna uhradit kupní cenu do sjednaného termínu - do 31.1.2008, ale až po uzavření kupní smlouvy.

Podle dovolatelky je sporné, zda má být smlouva o budoucí smlouvě kupní posuzována podle občanského či obchodního zákoníku, jestliže se sice jedná o vztah mezi podnikatelskými subjekty, nikoliv však o vztah trvalého podnikatelského charakteru. Navíc poukazuje i na to, že ustanovení obchodního zákoníku nestanoví, že by výzva k uzavření smlouvy musela obsahovat i návrh smlouvy.

Pokud se odvolací soud zabýval souladem žalobního petitu s obsahem smlouvy o budoucí kupní smlouvě, je evidentní a již z čistě technického hlediska nemožné, aby žalobkyně v žalobě o nahrazení projevu vůle se domáhala povinnosti uzavřít kupní smlouvu do 31.1.2008.

Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že odvolací soud rozhodl správně. Je přesvědčena, že smlouva o budoucí kupní smlouvě byla uzavřena na dobu určitou do 31.1.2008, a pokud k uzavření vlastní kupní smlouvy do 31.1.2008 nedošlo z důvodů na straně žalobkyně, která nesplnila ujednání ve smlouvě o smlouvě budoucí tím, že nesložila ve sjednané lhůtě do 31.1.2008 kupní cenu do notářské úschovy, nemůže se žalobkyně domáhat nahrazení projevu vůle soudní cestou.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací ( ), zjistil, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas ( ), je řádně zastoupena advokátem ( ) a odůvodnila dovolání způsobilým dovolacím důvodem podle , kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci.

Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V dané věci není dovolání přípustné podle , je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé a není přípustné ani podle , neboť neexistují v dané věci předpoklady pro jeho aplikaci.

Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval námitkou dovolatelky, že smlouvu o budoucí kupní smlouvě bylo třeba posoudit podle a nikoliv podle obchodního zákoníku, byť smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, ale nejedná se o vztah trvalého podnikatelského charakteru.

Nutno poukázat na § 261 odst. 1 obch. zák., podle něhož obchodní zákoník upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

Uvedené ustanovení nevyžaduje, aby se mezi podnikateli jednalo o vztah trvalého podnikatelského charakteru, nýbrž stanovuje, že se jedná o závazkový vztah mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. V dané věci není pochyb o tom, že účastníci právního vztahu jsou podnikatelé a je zřejmé, že se jedná o nákup pozemků pro společnost s ručením omezeným, prodávané pozemky se měly stát součástí obchodního majetku podnikatele a sloužit, byť i nepřímo, k podnikání. Odvolací soud tedy správně aplikoval na posuzovanou smlouvu o smlouvě budoucí obchodní zákoník (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 27/2002, podle kterého smlouva o smlouvě budoucí kupní smlouvě se v obchodních vztazích řídí ustanovením § 289 a násl. obch. zák., i když se týká nemovitosti).

Podle § 289 obch. zák. smlouvou o uzavření budoucí smlouvy se zavazuje jedna nebo obě smluvní strany uzavřít ve stanovené době budoucí smlouvu s předmětem plnění, jenž je určen alespoň obecným způsobem. Smlouva vyžaduje písemnou formu.

Ustanovení § 290 odst. 1 obch. zák. zavázaná strana je povinna uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, kdy k tomu byla vyzvána oprávněnou stranou v souladu se smlouvou o uzavření budoucí smlouvy.

Závazek uzavřít budoucí smlouvu zaniká, jestliže oprávněná strana nevyzve zavázanou stranu ke splnění tohoto závazku v době určené ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy (§ 292 odst. 3 obch. zák.)

Jestliže se smluvní strany ve smlouvě o smlouvě budoucí v čl. II. dohodly, že uzavřou kupní smlouvu do 31.1.2008 a v čl. III. si sjednaly, že nejpozději do 31.1.2008 bude kupující (žalobkyní) uhrazena kupní cena v plné výši složením u notářky JUDr. J. Š. na zvláštní účet sloužící k úschově, ale toto smluvní ujednání o uhrazení kupní ceny nebylo žalobkyní splněno, soudy správně v souladu s § 290 odst.1 obch. zák. nemohly vyhovět návrhu na nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu, jestliže výzva žalobkyně nebyla učiněna v souladu s obsahem smlouvy o smlouvě budoucí. Bylo by to v rozporu s dohodou smluvních stran sjednané v čl. III. smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 5.9.2007. Není totiž možno vyhovět návrhu na uzavření kupní smlouvy, který je v rozporu se zněním sjednané smlouvy o budoucí kupní smlouvě.

Nejvyšší soud proto uzavřel, že odvolací soud rozhodl v souladu s a ustanoveními a násl. obch. zák., upravujícími institut a pravidla smlouvy o uzavření budoucí smlouvy, tudíž rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Dovolání žalobkyně není tedy podle ustanovení přípustné, a Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení věty první a jej odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 2000 Kč , v návaznosti na a , kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění před novelou s ohledem na přechodná ustanovení a zahájení dovolacího řízení a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ( vyhl.č. , v platném znění, a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 460 Kč (srov. , z. č. , v platném znění), tedy celkem ve výši 2 760 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 19. dubna 2012

JUDr. Kateřina Hornochovápředsedkyně senátu