Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1848/2011

U S N E S E N Í

K. L.

Oblastní nemocnici Kolín, a.s.

, nemocnici Středočeského kraje, IČO 27256391, zastoupené Mgr. Jiřím Švejnohou, advokátem se sídlem Praha - Vinohrady, Korunní 2569/108a, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2010, č.j. -141, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám Mgr. Jiřího Švejnohy, advokáta se sídlem Praha - Vinohrady, Korunní 2569/108a, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal náhrady škody (za bolest a ztížení společenského uplatnění) ve výši 450.000,- Kč z důvodu, že nesprávným postupem žalované nemocnice mu vznikla škoda na zdraví, neboť žalovaná nezjistila charakter zranění, nestanovila správnou diagnózu, neprovedla správně CT vyšetření, a došlo tak k nevratnému poškození pravé části obličeje žalobce.

Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 21. 6. 2010, č.j. -100, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že žalobce byl dne 10. 9. 2005 přivezen do žalované nemocnice v opilosti, nebyl orientován místem a časem, na hlavě měl tržnou ránu, podle RTG vyšetření nebyl skelet s traumatickými změnami, CT mozku prokázalo krvácení, skelet byl neporušený. Žalobce podepsal druhý den po přijetí revers, ve kterém odmítl další hospitalizaci a proti vůli lékaře odešel z nemocnice, přičemž byl poučen o tom, že může vážně ohrozit své zdraví. Podle závěrů znalce z oboru zdravotnictví CT vyšetření čelisti nebylo třeba provádět, postižení trojklanného nervu vzniklo v důsledku hojení úrazových změn, dislokace čelisti vzhledem ke svému rozsahu nemohla nerv poškodit. Soud dovodil, že žalovaná ve svém postupu nepochybila; lékaři postupovali lege artis. Žalobce odmítl další léčbu a hospitalizaci, požadoval propuštění přes nesouhlas lékaře a byl seznámen s možnými následky svého jednání, pokud nedodrží pokyny lékařů. Nedostavil se ani k doporučenému vyšetření u neurologa, a nemohl tak být stanoven další léčebný postup. Jelikož při léčbě žalobce nedošlo ze strany žalované k porušení právní povinnosti, není podle soudu dána ani příčinná souvislost mezi tvrzeným porušením právní povinnosti a vznikem škody. Zamítavý rozsudek tedy soud opřel o závěr, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání náhrady škody podle § 420 odst. 1 obč. zák.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2010, č.j. -141, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně v tom, že ze strany žalované, resp. jejích zaměstnanců, nedošlo k žádnému pochybení v léčbě žalobce. Lékaři postupovali lege artis, tzn. standardním způsobem v závislosti na zjištěném způsobu a rozsahu poškození zdraví žalobce v důsledku úrazu, který žalobce utrpěl. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná neporušila žádnou právní povinnost, tj. povinnost poskytovat lékařskou péči v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 věty první zákona o péči o zdraví lidu ani jinou povinnost, kterou by bylo možno podřadit pod ustanovení § 415 obč. zák. o obecné prevenční povinnosti. Jelikož žalovaná neporušila žádnou právní povinnost, nebylo třeba se dále zabývat dalšími předpoklady odpovědnosti za škodu, tj. vznikem škody a příčinnou souvislostí mezi tvrzeným protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody ani výší uplatněného nároku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , a podává je z důvodu uvedeného v ustanovení Otázka zásadního právního významu spočívá podle dovolatele v posouzení rozsahu vyšetření a lékařských vyšetřovacích úkonů, které je lékařské zařízení povinno provést, aby poskytnutí lékařského péče bylo v souladu se všemi současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, tedy aby bylo lege artis. Dovolatel spatřuje pochybení žalované v tom, že neprovedla veškerá dostupná a existující vyšetření, vztahující se ke zranění, která žalobce utrpěl, a proto nese odpovědnost za poškození zdraví dovolatele. Pochybení spatřuje též v postupu soudů, které své rozhodnutí opřely pouze o znalecký posudek MUDr. Strnada a o jeho výpovědi před soudy obou stupňů, a pominuly další důkazy, které byly před soudem provedeny, zejména lékařské zprávy z Fakultní nemocnice Motol, které byly s předmětným posudkem v rozporu. Soudy rovněž neprovedly žalobcem navrhovaný důkaz snímkem z centrálního tomografu v Kolíně ani neprovedení tohoto důkazu nezdůvodnily. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu, že z její strany nedošlo k žádnému pochybení v léčbě žalobce a postup lékařů byl lege artis. Nepovažuje dovolání žalobce za přípustné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jenž byl současně jeho prvním rozhodnutím v dané věci, se řídí ustanovením (Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby je součástí právního řádu, a dovolací soud proto podle něj přípustnost dovolání posuzuje.) Podle tohoto ustanovení může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek zásadního významu.

Rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Námitkami opírajícími se o vlastní interpretaci v řízení provedených důkazů, jimiž je napadána správnost závěrů odvolacího soudu ohledně absence porušení právní povinnosti ze strany ošetřujících lékařů, dovolatel nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž především skutková zjištění, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Je tedy zřejmé, že uplatňuje dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle založit nelze; tento důvod je uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle a b)

Ani namítané vady řízení (soud nepřihlédl k dalším důkazům provedeným v řízení a nezdůvodnil neprovedení dalšího navrhovaného důkazu) nezakládají přípustnost dovolání uvedeného ustanovení; k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné, nejde-li o procesní otázky zásadního významu.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobci vznikla povinnost hradit žalované její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení , , a v částce 10.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty celkem činí 12.360,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. dubna 2012

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu