Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3356/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Lidového bytového družstva Praha 10, se sídlem v Praze 10, Slovinská 10, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 48030627, proti žalovanému L. F., zastoupenému JUDr. P. F., obecným zmocněncem, o určení povahy bytu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2010, č. j. -99, takto:

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesení ze dne 6. října 2009, č. j. -80, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o určení, že byt navrhovatele specifikovaný ve výroku (dále jen „sporný byt“) není družstevním bytem.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci na požadovaném určení nesvědčí naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení , (dále jen „“).

Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu, jež je přípustné podle ustanovení , odmítl Nejvyšší soud podle ustanovení jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že odvolací soud, jenž vycházel při posouzení otázky naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení z ustálené judikatury (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, či ze dne 31. května 2011, sp. zn. , jenž je veřejnosti přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu, či nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. , dostupný na webových stránkách Ústavního soudu), uzavřel, že dovolateli nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení i proto, že „kladné určení by nemohlo zabránit dalším sporům mezi účastníky“. Dovolatel přitom proti tomuto závěru, jenž obstojí (v případě jeho správnosti) jako samostatný důvod zamítnutí žaloby, nebrojí a dovolacímu přezkumu jej tak neotevírá.

Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů nemůže rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat (srov. ustanovení a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. ).

Za těchto okolností nemůže mít věcný přezkum dovoláním zpochybněného závěru, podle kterého dovolateli nesvědčí naléhavý právní zájem na určení povahy bytu i proto, že tato plyne bez dalšího z ustanovení , obchodního zákoníku, ve znění účinném od 1. ledna 2000, jakož i z předcházející judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 29. července 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 12/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), vliv na výsledek řízení a neprojeví se tak v poměrech dovolatele; i kdyby byl dovolatelem napadený závěr odvolacího soudu shledán nesprávným, Nejvyšší soud by proto nemohl napadené rozhodnutí zrušit (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).

Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. dubna 2012

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu