Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3447/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně CHOVATEL, spol. s r.o., se sídlem v Praze 5, Tichá 6a, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 43004016, zastoupené JUDr. Pavlem Dudákem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Karolinská 661/4, PSČ 186 00, proti žalovanému Českému svazu chovatelů, se sídlem v Praze 8, Maškova 1646/3, PSČ 182 53, identifikační číslo osoby 00443204, zastoupenému JUDr. Michaelem Sonntagem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 21, PSČ 110 00, o uložení povinnosti žalovanému zdržet se vydávání časopisu Chovatel, zdržet se vydavatelské a nakladatelské činnosti a o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2010, č. j. -325, takto:

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek ze dne 13. prosince 2006, č. j. -153, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zdržet se vydávání časopisu Chovatel, zdržet se vydavatelské a nakladatelské činnosti, objednat a zaplatit dle ceníku inzerce uveřejnění prohlášení formou plošné placené inzerce v časopisu Chovatel – Rádce a uveřejněný text na vlastní náklad doručit všem předplatitelům časopisu Chovatel.

Jde v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když rozsudek ze dne 24. října 2007, č. j. -211 (jímž odvolací soud taktéž potvrdil shora označené rozhodnutí soudu prvního stupně) zrušil Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 31. března 2009, sp. zn. , posléze uveřejněným v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2009, pod číslem 119.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „“), odmítl jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož jsou v projednávané věci s ohledem na její okolnosti požadavky uplatněné žalobou výkonem práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, a tudíž nemohou požívat právní ochrany, odpovídá ustanovení , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jakož i ustálené judikatuře přijaté k jeho výkladu (srov. zejm. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. , ze dne 1. února 2005, sp. zn. , ze dne 16. února 2005, sp. zn. , ze dne 22. listopadu 2007, sp. zn. , ze dne 20. ledna 2009, sp. zn. , či ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V souladu s označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu vzal odvolací soud v úvahu veškeré okolnosti projednávané věci a dovodil, že dovolatelka žalobou uplatněnými nároky při prosazování svých zájmů překročila meze, které vyplývají ze zásad poctivého obchodního styku, a zneužila tak práv, která jí podle zákona, resp. na základě zákona vznikla. Sama skutečnost, že dovolatelka okolnosti projednávané věci (jež odvolací soud vzal v úvahu) hodnotí odlišně a dovozuje, že nemohou být důvodem k aplikaci ustanovení § 265 obch. zák., napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní a důvodem pro připuštění dovolání není.

Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. ). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je – podle – nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).

Proto napadené rozhodnutí nečiní zásadně právně významným otázka, zda lze nároky dovolatele považovat za rozporné i s dobrými mravy ve smyslu ustanovení , , ani výklad ustanovení obch. zák. I tehdy, shledal-li by dovolací soud závěry soudu odvolacího v tomto směru učiněné nesprávnými, nemohl by napadené rozhodnutí zrušit, neboť jako důvod pro zamítnutí žaloby obstojí sám o sobě závěr, podle kterého jsou nároky žalobce uplatněné žalobou výkonem práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, jenž napadené rozhodnutí (jak vyloženo výše) zásadně právně významným nečiní.

Konečně připustit dovolání nelze ani k přezkoumání závěru odvolacího soudu, podle něhož důkaz předložený při druhém ústním jednání před odvolacím soudem nebylo možno s ohledem na ustanovení provést. Je tomu tak již proto, že dovolatel, jakkoliv se snaží v tomto směru formulovat právní otázku (odpověď na niž se zcela zjevně podává z ustanovení ), ve skutečnosti odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl-li jím navrhovaný důkaz, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tím však vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení , jenž nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení k dispozici (srov. ustanovení část věty za středníkem ) a jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze (srov. shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ).

Nehledě k tomu pak v situaci, kdy takto označeným důkazem měl dovolatel prokazovat svá tvrzení, jimiž odůvodňoval návrh na „obecný“ zákaz vydavatelské a nakladatelské činnosti, přičemž odvolací soud uzavřel, že takový nárok je bez dalšího nedůvodný, nelze odvolacímu soudu (jenž neprovedení navrhovaného důkazu odůvodnil nejen odkazem na ustanovení , ale taktéž tím, že jde o důkaz nadbytečný) ničeho vytknout.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. března 2012

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu