Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2062/2010

U S N E S E N Í

a) JUDr. A. S.

, bytem v O., a

b) Ing. V. S.

, bytem v O., obou zastoupených Mgr. Janem Klváčkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Tylova 6, proti žalovaným

3) A. Š.

, bytem v O.,

4) Ing. V. Š.

, bytem v O., oběma zastoupeným Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem se sídlem v Olomouci, Třída Svobody 2, o zdržení se neoprávněných zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. listopadu 2009, č. j. -376, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní 3) a 4) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům a) a b) jako společně a nerozdílně oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.230,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce Mgr. Jana Klváčka. O d ů v o d n ě n í :

„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ [ („“)].

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. října 2008, č. j. -314, ve znění opravného usnesení ze dne 7. srpna 2009, č. j. –350, zastavil řízení v rozsahu uvedeném ve výroku I., žalovaným uložil povinnost „zdržet se stání na dobu přesahující 10 minut s motorovými vozidly, jichž jsou vlastníky nebo oprávněnými uživateli, ve společných částech budovy na pozemku v kat. úz. H., v obci a okresu O., a to ve vnitřní hale na ploše mezi garážemi nacházejícími se v prvním nadzemním podlaží uvedené budovy zasahující do mezigarážového příjezdového prostoru vymezeného opisem kružnice o poloměru 12,2 m počítáno od středu garážových vrat uzavírajících vstup do nebytové jednotky v budově na pozemku v kat. úz. H., v obci a okresu O.“ (výrok II. rozsudku), a výroky III., IV. a V. rozsudku rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. listopadu 2009, č. j. -376, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II., III., IV. a V. potvrdil, ve výroku II. v tom správném znění, podle něhož „žalovaní 3) a 4) jsou povinni zdržet se stání na dobu přesahující 10 minut s motorovými vozidly, jichž jsou vlastníky nebo oprávněnými uživateli, ve společných částech budovy na pozemku v kat. úz. H., v obci a okresu O., a to ve vnitřní hale na ploše mezi garážemi, nacházejícími se v prvním nadzemním podlaží uvedené budovy, zasahující do mezigarážového příjezdového prostoru vymezeného opisem kružnice o poloměru 12,2 m počítáno od středu garážových vrat uzavírajících vstup do nebytové jednotky v budově na pozemku v katastrálním území H., v obci a okresu O.“ a výroky II. a III. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o a podávají je z důvodu podle Navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i dovolání, je účastníkům znám, spolu s vyjádřením žalobců tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá, neboť je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

V rozsudku ze dne 23. prosince 2004, sp. zn. , publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek pod č. C 3192, Nejvyšší soud uvedl: „Základem právní kvalifikace zjištěných skutečností je zákon o vlastnictví bytů č. jako lex specialis. Jeho ustanovení o demonstrativním výčtu společných částí domu a koneckonců i písm. c/ téhož ustanovení o nebytových prostorách (jimiž jsou i prostory již provozované zubní ordinace) pokrývají v souhrnu sklepní prostory domu; téhož zákona pak zajišťuje, aby společné části domu byly v podílovém spoluvlastnictví vlastníků jednotek (bytů). Pro právní režim společných částí domu má však klíčovou důležitost poslední věta , podle níž není-li předmětem spoluvlastnictví jednotka, ustanovení o podílovém spoluvlastnictví se nepoužijí. Smysl tohoto ustanovení je zřejmý: jde-li o prostory nezbytně společně užívané, ale implicite i prostory s nimi funkčně propojené a představující odděleně situované příslušenství bytu ve smyslu o. z. (samostatně užívané části sklepa), pak vůči nim nejsou možná tak radikální řešení případných konfliktů spoluvlastníků, jaká představují druhý a třetí odstavec o. z. o většinovém rozhodování při hospodaření se společnou věcí, včetně nahrazení majority rozhodnutím soudu. Rozpory při užívání společných prostor musí být podrobeny především kritériu přiměřenosti (proporcionality); je třeba chránit, aby některý ze spoluvlastníků neužíval společné prostory takovým nežádoucím způsobem, který by nad míru přiměřenou poměrům ztěžoval či bránil užívání týchž prostor ostatními a eventuálně jim zamezoval nebo komplikoval využití těch souvisejících (sklepních) prostor, které užívají výlučně. Dovolací soud je zde toho názoru, že chybí-li výslovná úprava popsaného konfliktu v zákoně č. , pak sice odvolací soud správně přisvědčil subsidiárnímu použití jako předpisu obecného, ale namístě byla spíše aplikace výkladových pravidel převzatých z o omezení práv vlastníka při kontaktu s vlastníkem jiným (sousedícím), než zásad podle ustanovení §, 124 a 126 o vlastnické ochraně a rovnosti vlastnických práv“.

Z tohoto rozhodnutí se jasně podává, že Nejvyšší soud vyšel z toho, že tato problematika je upravena zákonem o vlastnictví bytů, který však neřeší konkrétní situaci, o kterou v řízení jde; při posouzení situace, kdy jeden z vlastníků jednotky bránil tím, že užíval společný prostory určitým způsobem, užívání prostor ostatním, vyšel z „výkladových pravidel“ převzatých z . Nejvyšší soud tedy neaplikoval uvedené ustanovení přímo (nešlo o klasickou imisi), ale vyšel jen ze zásady, podle které by jeden vlastník neměl výkonem svého práva nepřiměřeně rušit výkon vlastnického práva jiného. Pokud odvolací soud uvedený právní názor akceptoval a posoudil jednání žalovaných, kteří určitým způsobem užívání společných prostor nepřiměřeně ztěžují výkon práva jinému vlastníku jednotky, je jeho rozhodnutí v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

K druhé otázce nastíněné dovolateli se uvádí: Dokazování – provádění důkazů – slouží jen ke zjištění skutkového stavu. V dané věci soud ustanovil znalce proto, aby objektivně posoudil, zda je užívání společných prostor žalobci přiměřené z tohoto hlediska, zda nebrání příjezdu žalobců do jejich jednotky a realizaci jejich vlastnického práva; nepřekročil tak oprávnění dané mu v Dovolatelé sami připomínají, že právní zástupce žalobců uvedl, že by u místního šetření měl být přítomen odborník – nejlépe znalec. Pokud by tento návrh soud vyhodnotil jako návrh na provedení znaleckého posudku (viz ), nešlo by o postup zjevně nesprávný. Není tu tak nic, co by mohlo založit zásadní význam napadeného rozsudku po právní stránce.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , věta první a s tím, že úspěšným žalobcům vznikly náklady dovolacího řízení představované odměnou advokáta za jejich zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání, které činí podle , , ve spojení s , a , ve znění pozdějších předpisů, částku 2.925,- Kč a dále 2x paušální náhradu hotových výdajů celkem ve výši 600,- Kč podle , ve znění pozdějších předpisů. Náklady jsou zvýšeny o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % podle v částce 705,- Kč, celkem tedy činí 4.230,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z , a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, jsou žalobci oprávněni podat návrh na výkon rozhodnutí.V Brně dne 28. března 2012

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu