Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Nd 28/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně ANIDOR s. r. o., IČ27473261, se sídlem v Bystré, Sulkovská 80, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19,proti žalovanému Mgr. P. S., advokátu se sídlem v H. K., správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., IČ 00174131, sesídlem v České Skalici, Pod Vinicí 729, zastoupenému Mgr. et MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, o vyloučení zásob, chemikálií a barev z konkursní podstaty nebo o náhradu škody, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. , , o námitce podjatosti, takto:

O d ů v o d n ě n í :

U Vrchního soudu v Praze se pod sp. zn. , projednávají odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2010, č. j. -726, a doplňujícímu rozsudku téhož soudu ze dne 22. 6. 2011, č. j. -807, jimiž bylo částečně vyhověno žalobě na vyloučení v žalobě specifikovaných zásob z konkursní podstaty a o peněžitou náhradu za zásoby, jež již nebylo možno vydat.

Po zahájení odvolacího řízení podala žalobkyně k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové podání, jímž uplatnila námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiřího Karety, JUDr. Jiřího Goldsteina, Mgr. Ivany Mlejnkové, JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D., a JUDr. Ivany Novotné. Žalobkyně na podjatost soudců, zejména JUDr. Jiřího Karety, usuzovala z toho, že již opakovaně věcně rozhodovali v záležitostech konkursního řízení na majetek VITKY Brněnec a. s., podíleli se tím na výsledku konkursního řízení a lze jim klást k tíži, že v konkursní podstatě chybí majetek pod vylučovacími žalobami v hodnotě 30,000.000,- Kč. Za těchto okolností je s ohledem na jejich poměr k věci a k účastníkům důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Žalobkyně vyzdvihla dle ní významné skutečnosti týkající se průběhu konkursního řízení, především okolnosti provázející průběh prodeje majetku z konkursní podstaty. Zdůraznila, že Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 21. 6. 2007, č. j. -5859, kterým potvrzoval usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ve výroku, jímž byl zamítnut návrh na odvolání konkursního správce, a kterým bylo současně odmítnuto odvolání směřující proti výroku téhož usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byl zamítnut návrh na zrušení souhlasu soudu se zpeněžením konkursní podstaty, mimo jiné uvedl, že nedošlo k prodeji majetku pod vylučovací žalobou, aniž by si uvedenou skutečnost ověřil a zjistil, zda není majetek pod vylučovacími žalobami prodáván. Z řízení o vylučovací žalobě společnosti Anidor s. r. o. přitom vyplývá, že k prodeji tohoto majetku zcela určitě došlo, a to navíc za cenu nepřiměřenou znaleckým posudkům. Posuzovali-li soudci Vrchního soudu v Praze prodej majetku pod vylučovacími žalobami, je třeba je dle žalobkyně považovat za vyloučené z projednávání a rozhodnutí žalob o vyloučení majetku, neboť je to důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Toto dle žalobkyně potvrzuje i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2010, č. j. -6961, jímž bylo de facto znemožněno nahlížení do účetnictví úpadce Vitka Brněnec a. s. Žalobkyně a společnost Randa s. r. o. chtěly uplatnit své právo i vůči těm, jimž byl vyplacen výtěžek z prodeje majetku žalobkyně. Tento nárok je nyní již většinou promlčen a tam, kde je vymáhán, činí současný správce konkursní podstaty obstrukce s ohledem na zmíněné usnesení Vrchního soudu v Praze. Závěrem žalobkyně odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , z nějž vyplývá, že soudci rozhodující v záležitostech konkursního řízení jsou vyloučeni z rozhodování sporů s konkursním řízením souvisejících. Tyto úvahy tedy vedly žalobkyni ke vznesení námitky podjatosti ve vztahu k výše uvedeným soudcům.

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Kareta, JUDr. Jiří Goldstein, Mgr. Ivana Mlejnková, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., a JUDr. Ivana Novotná ve vyjádření k námitce podjatosti uvedli, že se necítí být jakkoliv podjatí ve vztahu k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům. Osobně účastníky a jejich zástupce neznají a na věci nemají jakýkoliv osobní zájem.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený ( ), aniž by nařizoval jednání (, věta druhá, ), dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, rozhodne nadřízený soud (, věta první, ). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.

Argumenty žalobkyně ovšem nedokládají, že by se v souzené věci mohlo jednat o některý z případů uvedeného charakteru. Výtky žalobkyně povšechně směřují k průběhu konkursního řízení, jenž nepřísluší Nejvyššímu soudu při posuzování námitky podjatosti přezkoumávat, aniž by však výslovně poukazovaly na okolnosti dokládající možnou podjatost označených soudců. Skutečnost, že označení soudci rozhodovali o odvoláních ve věcech skutkově souvisejících s nyní projednávanou věcí, nikterak nedokládá, že by mohli mít přímý zájem na projednávané věci. Ostatně i v žalobkyní zmiňovaném nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , bylo akceptováno, že pouhý fakt, že tentýž soudce rozhoduje v konkursním řízení a v incidenčním řízení vyvolaném týmž konkursním řízením, nezakládá důvod pro závěr o podjatosti soudce. Pochyby o nestrannosti soudce jsou dle Ústavního soudu na místě pouze, jde-li o konkursního soudce, jenž přímo ustanovuje i zprošťuje funkce správce konkursní podstaty a bezprostředně dohlíží na jeho činnost, neboť mezi ním a správcem konkursní podstaty je dán vztah vzájemné funkční závislosti a do jisté míry spolupráce. O takovýto případ se však nejedná, neboť zmínění soudci pouze přezkoumávali dvě rozhodnutí vydaná v konkursním řízení – o uložení pořádkové pokuty správci konkursní podstaty a o zamítnutí návrhu na „odvolání“ správce konkursní podstaty; odvoláním proti výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byl odmítnut návrh na zrušení souhlasu se zpeněžením konkursní podstaty, se přitom Vrchní soud v Praze jako soud odvolací ani nemohl věcně zabývat, neboť proti takovému rozhodnutí nebylo odvolání přípustné. Pouhá okolnost, že se soudci seznámili s některými otázkami týkajícími se průběhu konkursního řízení, jež dalo vzniknout i sporu nyní projednávanému, nepředznamenává, že by jejich rozhodnutí v této věci nemělo být založeno na nestranném úsudku. Nad rámec uvedeného lze podotknout, že přestože žalobkyně svými tvrzeními naznačuje opak, zmiňovaná předchozí rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a rozhodnutí, jež má být učiněno nyní, spolu ani přímo věcně nekolidují.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud rozhodl podle tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Kareta, JUDr. Jiří Goldstein, Mgr. Ivana Mlejnková, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., a JUDr. Ivana Novotná. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. , .

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 11. dubna 2012

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.předseda senátu