Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 438/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce R. E., zastoupeného Mgr. Petrou Krnošovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Arbesova 409, proti žalovaným 1) L. Ch., 2)SID, spol. s r.o., se sídlem v Praze, Maltézské náměstí 537/4, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 14799847, oběma zastoupeným JUDr. Karlem Fouskem, advokátem, se sídlem v Bělé pod Bezdězem, Masarykovo nám. 83, o zaplacení částky 94.286,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. září 2011, č. j. -112, takto:

I. Dovolání žalobce seodmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 11. března 2011, č. j. -81 uložil žalované 2) povinnost zaplatit žalobci částku 94.286,20 Kč s 2% úrokem z prodlení ročně z této částky od 7. ledna 2007 do zaplacení (bod I. výroku), žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal na žalované 2) zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 94.286,20 Kč od 1. ledna 2005 do 6. ledna 2007 (bod II. výroku) a v části, jíž se žalobce domáhal na žalovaném 1) zaplacení částky 94.286,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. ledna 2005 do zaplacení (bod III. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod IV. a V. výroku).

K odvolání žalovaných odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. změnil tak, že se žaloba proti žalované 2) o zaplacení částky 94.286,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky počítaným ode dne 7. ledna 2007 do zaplacení zamítá; v odvoláním nenapadených výrocích II. a III. zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (první výrok). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení a c) , (dále jen „ “), uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení , tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel se domnívá, že dovolání je přípustné, přestože bylo rozhodováno ve věci obchodní, v níž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 100.000,- Kč. Uvádí, že „posouzení věci odvolacím soudem spočívá zejména v právním rozboru ustanovení (dále jen „obč. zák.“), věc lze tedy v této rovině posuzovat naprosto shodně jako vztah občanskoprávní, nikoliv obchodní“.

Dovolatel v závěru navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku pod bodem I. a v závislosti na tom i ve výroku pod bodem II. o nákladech řízení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní se společně k dovolání žalobce vyjádřili s tím, že není přípustné, když výrokem ve věci samé bylo odvolacím soudem rozhodováno v „obchodní věci“ o peněžitém plnění nižším než 100.000,- Kč. Upozorňují, že žalobce v dovolání nenamítá, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí nesprávně určil, že se jedná o „obchodní věc“.

S přihlédnutím k článku II bodu 12. části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, České republiky (dále jen „ “) dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. července 2009.

Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněným subjektem (žalobcem) a obsahuje stanovené náležitosti, dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností.

Podle ustanovení dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V projednávané věci jde nepochybně o obchodní věc. Předmětem řízení je nárok ze smlouvy o dílo uzavřené podle ustanovení § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)., jde o nárok z obchodního závazkového vztahu mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti ve smyslu § 261 odst. 1 obch. zák. Nadto závěr odvolacího soudu, že závazkový vztah mezi účastníky se řídí příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku a tam, kde obchodní zákoník určitou otázku neřeší, podle zákoníku občanského, neboť se jedná o vztah mezi podnikateli týkající se jejich podnikatelské činnosti, dovolatel ani nezpochybnil.

Dovolání žalobce proti výroku I. tak není podle ustanovení přípustné, když tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžité částce

94.286,20 Kč s úrokem z prodlení (k příslušenství pohledávky se jak výše uvedeno nepřihlíží).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalovaným účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.586,- Kč podle , , , , a , ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky

2 x 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20 % daně z přidané hodnoty ve výši 1.637,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. února 2012

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu