Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 24/2012

-19

U S N E S E N Í

M. G.,

proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 24. 5. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 4. 3. 2011 byl dovolatel uznán vinným pod body 1), 2) citovaného rozsudku zločinem loupeže podle (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal M. G. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. ze dne 24. 5. 2011 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. G. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že předmětné trestné činnosti se nedopustil. V tomto směru uvedl, že z provedeného dokazování nelze spolehlivě usoudit na to, že to byl on, kdo popsaným způsobem jednal, když poškození jej ani spolehlivě nepoznali a svědek M. B. změnil svou výpověď u hlavního líčení s tím, že dovolatele vůbec nezná. Argumentaci odvolacího soudu pokládá za nepřesvědčivou a to i v případě, kdy by svědecká výpověď B. z přípravného řízení byla shledána věrohodnou, protože i takto se jedná o tvrzení proti tvrzení. Nebyl také slyšen jím navrhovaný B. V. starší. Uzavřel s tím, že učiněná skutková zjištění neumožňují dospět k závěru, že jsou nezpochybnitelná, ale naopak jsou v jejich rámci dány důvodné pochybnosti v rozsahu, který je nezbytný pro samotné rozhodnutí a měla tak být soudy aplikována zásada in dubio pro reo. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil „a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí“.

Dne 14. 12. 2011 obdržel Nejvyšší soud přípis Nejvyššího státního zastupitelství České republiky se sdělením, že k předmětné věci se nebude věcně vyjadřovat.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu první instance, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění s tím, že popsaného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že na místě jednotlivých skutků v kritické době nebyl. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých (svých) rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily svědecké výpovědi M. B. z přípravného řízení, v rámci které podrobně popsal průběh označených skutků, když tento jejich popis se shoduje i se svědeckými výpověďmi poškozených A. B. a D. Ž. Poukázaly také na nepřesvědčivost tvrzení dovolatele i na to, že tvrzení B. u hlavního líčení v tom směru, že dovolatele vůbec neznal, je nepravdivé. Známost s ním potvrdil sám dovolatel, což plyne i ze svědeckých výpovědí jeho bratrů R. a P. Ze svědectví V. V., L. V. a B. V. ml. potom vyplynulo, že se s dovolatelem ani M. B. nestýkají a stejně tak ani se svým otcem, kdy s ohledem na uvedené tak výpověď B. V. st. nemůže mít pro posouzení věci význam. Námitky vznesené dovolatelem tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. ledna 2012

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka