Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3983/2010

U S N E S E N Í

města Písek

1) J. K.

a

2) M. K.

, oběma zastoupeným JUDr. Bohuslavem Petrem, advokátem se sídlem Hluboká nad Vltavou, Luční 901, o 1.719.449,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. března 2010, č.j. -240, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal náhrady nákladů účelně vynaložených při odvracení hrozící škody a náhrady škody ve výši 1.719.448,- Kč s příslušenstvím.

Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 29. října 2008, č.j. -100, žalobě vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12. března 2009, č.j. -137, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu neúplně zjištěného skutkového stavu a neprovedení navržených důkazů.

Okresní soud v Písku poté rozsudkem ze dne 30. října 2009, č.j. -212, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že první žalovaný, poté co od května 2004 v jeho domě č. 334 v Písku docházelo k podmáčení zdiva v obytném suterénu, provedl odkop základů domu. Dne 24. 9. 2004 došlo vlivem hustého deště k utržení části svahu nad domem žalovaných. Žalobce následně nechal vybudovat opěrnou zeď bránící dalšímu sesuvu půdy. Ze znaleckého posudku Ing. Poppa soud zjistil, že příčinou sesuvu půdy v uvedené lokalitě byl průsak vody svahem, a to vlivem vybudování silniční komunikace Okružní, jež nemá vyřešen odtok vody, a umístění kanalizace v jejím tělese. Výkop provedený u domu žalovaných sice byl nevhodným zásahem, ale nikoli příčinou sesuvu svahu, neboť již předtím v něm došlo k vytvoření smykové plochy. Soud dospěl k závěru, že žalobce sice při výstavbě opěrné zdi jednal v zájmu žalovaných, ale zároveň – jako stavebník a vlastník komunikace – plnil svou prevenční povinnost ve smyslu ustanovení § 415 obč. zák.

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. března 2010, č.j. -240, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že žalobce nepřípustnými zásahy do terénu při stavbě komunikace a kanalizace způsobil – v důsledku shromažďování vody – ohrožení stability svahu, proto nemá nárok na náhradu škody dle § 419 obč. zák.

Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jež pokládá za přípustné dle ustanovení , (dále „ “), a podává je z důvodů uvedených v ustanovení Dovolatel namítl, že průsak vody svahem, jenž byl dle znaleckého posudku Ing. Poppa příčinou sesuvu svahu, není výsledkem jednání žalobce, ale jedná se o důsledek působení přírodních sil. Míra prostupu vody svahem pak není nijak závislá na existenci místní komunikace. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaní se v písemném vyjádření ztotožnili se závěry odvolacího soudu a navrhli zamítnutí dovolání jako bezdůvodného a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, takže nejde o přípustnost dle ustanovení

Dovolatel pokládá dovolání za přípustné dle ustanovení Soud prvního stupně sice rozhodoval v dané věci dvakrát, jeho v pořadí první (vyhovující) rozsudek ze dne 29. října 2008, č.j. -100, byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 12. března 2009, č.j. -137, z důvodu neúplně zjištěného skutkového stavu a neprovedení navržených důkazů. Nejedná se tedy o případ, že soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ]. Ostatně sám dovolatel ve svém podání uvádí, že ve zrušovacím usnesení „šlo jednoznačně ze strany odvolacího soudu o skutkové hodnocení, nikoliv o právní názor, kterým by byl soud 1. stupně vázán“.

Podle může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby je součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ).

Z obsahu dovolání je zřejmé, že závěr odvolacího soudu, že příčinou sesuvu půdy u domu žalovaných (v jehož důsledku žalobce v dané lokalitě nechal na své náklady zřídit opěrnou zeď k zabránění vzniku dalších škod na majetku a zdraví) bylo pochybení žalobce při provedení silniční komunikace Okružní a kanalizace v ní umístěné, zpochybňuje dovolatel nikoliv po stránce právní, nýbrž proto, že vychází z odlišného skutkového stavu ohledně příčiny vzniku ohrožení. Uplatňuje tedy dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle založit nelze, neboť jej lze uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle a b) Dovolatel nevymezil konkrétní otázku zásadního právního významu, na jejímž řešení by potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu spočíval, ani nezformuloval proti právním závěrům, na nichž uvedený výrok spočívá, námitky, z nichž by zásadní právní význam napadeného rozhodnutí bylo možno dovodit. Pak ovšem z pohledu uplatněných dovolacích námitek, jejichž vymezením je dovolací soud vázán, směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a Žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a náklady žalovaných na odměnu advokáta za vyjádření, postrádající přiléhavou argumentaci proti nepřípustnému dovolání, nelze považovat za účelně vynaložené k uplatňování či bránění práva. Žalobci proto nebyla uložena povinnost k jejich náhradě.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. dubna 2012

JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu