Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1631/2011

-12

U S N E S E N Í

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 6. 6. 2011, sp. zn. , že se obviněnému J. S. podle tr. ř. za použití (tj. , účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/)

prodlužuje

o dva roky

ochranné léčení

psychiatrické ambulantní formou z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 1999, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 14. 9. 1999, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. , které nabylo právní moci dne 1. 6. 2010.

O stížnosti obviněného proti předmětnému usnesení rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. , jímž ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Usnesení soudu prvního stupně tak nabylo právní moci dne 4. 8. 2011 (§ 140 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný J. S. následně

dovolání

, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), j) a

l

) tr. ř.

V odůvodnění tohoto

mimořádného

opravného prostředku dovolatel nejprve vyjádřil názor, že napadené usnesení stížnostního soudu je rozhodnutím ve věci samé, a proto je ve smyslu ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. ř. proti němu dovolání přípustné.

Poté rozvedl, v čem spatřuje naplnění jednotlivých uplatněných zákonných dovolacích důvodů, o které své dovolání opírá, a závěrem zdůraznil, že rozhodnutí soudů nižších stupňů v dané věci považuje za projev neúcty k jeho základním osobnostním právům, neboť aniž by byla tvrzena jakákoliv jeho nebezpečnost pro společnost, je i 14 let po spáchání nijak závažného skutku podrobován nuceným opatřením z důvodů nevyléčitelnosti svého duševního onemocnění. Proto navrhl,

aby napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Ostravě byly zrušeny.

K podanému dovolání se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která poukázala na to, že podle § 265a odst. 2 písm. e) tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné usnesení, jímž bylo uloženo ochranné léčení. Pokud však soud druhého stupně zamítl stížnost obviněného proti unesení, jímž bylo rozhodnuto o prodloužení jeho ochranného léčení a nikoli o jeho uložení, nejde o rozhodnutí učiněné ve věci samé, proti němuž by zákon připouštěl dovolání. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání jako další mimořádný opravný prostředek, zavedený do českého trestního řádu novelou provedenou s účinností od 1. 1. 2002, bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí. Proto byla současně

striktně omezena přípustnost

jeho podání

pouze na ta pravomocná rozhodnutí soudu učiněná ve druhém stupni ve věci samé (§ 265a odst. 1 tr. ř.), která patří do okruhu uvedeného v § 265a odst. 2 tr. ř.

Jelikož ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. představuje

taxativní výčet

rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří.

Podle § 265a odst. 2 písm. e) tr. ř. je rozhodnutím ve věci samé

usnesení, jímž bylo

uloženo

ochranné opatření.

V posuzované věci rozhodl Okresní soud v Ostravě (pravomocně) rozsudkem ze dne 7. 9. 1999, sp. zn. , tak, že podle § 25 tr. zákona (tj. zák. č. 140/1961 Sb., v tehdy účinném znění) upustil od potrestání obviněného J. S. za současného uložení ochranného opatření, a to ochranného léčení psychiatrického v ambulantní formě (§ 72 odst. 2 písm. a/, odst. 4 tr. zákona).

Naproti tomu usnesením ze dne 6. 6. 2011, sp. zn. , Okresní soud v Ostravě

o uložení ochranného opatření (ochranného léčení) nerozhodoval

, protože ve vykonávacím řízení podle Hlavy dvacáté první, Oddíl sedmý trestního řádu (Výkon ochranného léčení a zabezpečovací detence), podle § 353 odst. 1 tr. ř. za použití § 99 odst. 6 tr. zákoníku již uložené ochranné léčení toliko prodloužil. K tomuto rozhodnutí se pak vztahuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. , kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného proti výše uvedenému usnesení soudu prvního stupně.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti lze proto uzavřít, že dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. , ani jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2011, sp. zn. , nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. ř., proti nimž by bylo možno podat dovolání z dovolatelem uplatněných důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), j),

l

) tr. ř. (k dané problematice srov. zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaná v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu Svazek 24/2003, pod č. T 548, popř. též T 549).

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Dovolání obviněného J. S. bylo proto bez věcného přezkoumání (§ 265i odst. 3tr. ř.) odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. února 2012

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler