Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1056/2011

U S N E S E N Í

M. O.,

České republice – Ministerstvu vnitra ČR

, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 3, o ochranu osobnosti,

vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2010, č.j. -92, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. února 2010, č.j. -76, zamítl žalobu podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“), aby bylo určeno, že žalobce byl neoprávněně evidován jako tajný spolupracovník Vojenské kontrarozvědky Krajské vojenské správy v Bratislavě pod registračním číslem 033793 a krycím jménem OROL; rozhodl též o náhradě nákladů řízení, včetně náhrady nákladů placených státem.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. října 2010, č.j. -92, podle ustanovení (dále jen " ") rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, že žalobce vlastnoručně sepsaným slibem se zavázal ke spolupráci s VKR a byl proto takto i příslušně zaevidován. Přitom pro posouzení oprávněnosti této evidence nebylo rozhodující, zda evidovaná osoba fakticky vůbec se Státní bezpečností spolupracovala, popřípadě jaká byla kvalita takové spolupráce.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení Výslovně uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení , dopadající na případy, kdy rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a z obsahu dovolání současně vyplývá i faktické užití též dovolacího důvodu podle ustanovení , který dopadá na případy, kdy rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatel především tvrdí, že uváděný závazek podepsal pod nátlakem, a byl k němu přinucen výhrůžkami. Dovolatel navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu (stejně tak i rozhodnutí Městského soudu v Praze) bylo zrušeno, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání žalovaná nepodala případné vyjádření.

Dovolací soud je při posouzení podaného dovolání zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Základem rozhodnutí odvolacího soudu v předmětné věci žaloby na ochranu osobnosti jsou konkrétní skutková zjištění týkající se předmětného závazku ke spolupráci, přičemž právní posouzení je v souladu s jinak četnou judikaturou dovolacího soudu (z níž ostatně napadené rozhodnutí současně i cituje). Nejde tedy o případ, kdy by bývala byla řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nejsou zde proto skutečnosti, které by eventuálně odůvodňovaly závěr o možné přípustnosti dovolání podle ustanovení ve spojení s odst. 3 téhož ustanovení.

Uplatňuje-li dovolatel fakticky též dovolací důvod podle , pak k okolnostem v rámci něho uváděným se podle ustanovení nepřihlíží. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl jako nepřípustné podle ve spojení s ) téhož zákona. Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( odst. l věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je za situace, kdy podané dovolání bylo odmítnuto, avšak žalované v něm žádné náklady nevznikly odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s a

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. března 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu