Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 783/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyň a) PhDr. E. T., zastoupené JUDr. Radimem Vicherkou, advokátem, se sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, a b) JUDr. M. K., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 44.672,- EUR a 45.79,- EUR, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě dne 13. 4. 2010, č. j. – 234, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení , odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ).

Odvolací soud shledal, v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. , že v posuzovaném řízení došlo v období od 8. 4. 1998 do 4. 7. 2001 k neodůvodněným průtahům a tím k porušení práva žalobkyň na projednání věci v přiměřené lhůtě. Dovodil však zároveň, že ani v případě, kdy by řízení proběhlo v kratším čase, neměly žalobkyně reálnou naději na vymožení svého nároku vůči žalované z původního řízení ve výši 259.922,50 Sk s příslušenstvím, přiznané jim nakonec rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2004, č. j. – 147, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 5. 2005, č. j. – 185, neboť původní žalovaná byla v letech 1999 až 2005 ve ztrátě a nikdy nevlastnila žádný nemovitý ani movitý majetek s výjimkou kancelářského nábytku. K námitkám žalobkyň, směřujícím proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu stran majetkové situace žalované v původním řízení (dovolací důvod podle ), nelze v souladu s při zkoumání přípustnosti dovolání podle přihlédnout (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Právní posouzení odpovědnosti státu za žalobkyněmi tvrzenou škodu odvolacím soudem přitom odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. , uveřejněný pod č. 48/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jenž je veřejnosti, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz) a nepředstavuje tak jiné řešení ve smyslu .

V situaci, kdy původní řízení skončilo dne 26. 7. 2005, nepředstavuje jiné řešení ve smyslu rozsudek odvolacího soudu ani v posouzení otázky promlčení nároku žalobkyň na náhradu nemajetkové újmy způsobené jim nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, byť z jiných důvodů, než jaké ve svém rozsudku uvádí odvolací soud (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. , proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2010, ).

Žalobkyněmi odkazovaný nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. se netýkal nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, a proto závěry v něm obsažené nejsou přenositelné na tuto věc.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 3. dubna 2012

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu