Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1713/2010

U S N E S E N Í

JAKUB a. s.,

se sídlem v Novém Boru – Arnultovicích, Gen. Svobody 297, identifikační číslo osoby 477 84 547, zastoupené JUDr. Jiřím Cehákem, advokátem se sídlem v Novém Boru, Gen.Svobody 788, proti povinnému

P. V.

, zastoupenému Alexandrem Petričko, advokátem se sídlem v Liberci, Chrastavská 188/27, pro 468.849,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 1. 2009, č. j. -20, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud nařídil usnesením ze dne 19. 3. 2003, č. j. -4, podle vykonatelného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 12. 2002, č. j. -10, k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 468.849,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 6. 2. 2000 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení 57.450,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. Janu Bémovou.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uzavřel, že označení žalovaného v platebním rozkazu sice není úplné, avšak jeho součástí bylo jak v žalobě, tak i v podkladovém exekučním titulu (a rovněž v návrhu na nařízení exekuce) identifikační číslo žalovaného, přičemž z výpisu z živnostenského rejstříku je zřejmé, že pod uvedeným identifikačním číslem je zapsán P. V. s místem podnikání Liberec, Žitavská 173/51. Platební rozkaz byl doručen na adresu Liberec, Žitavská 173/15 a jako adresát byl označen VAN ELEKTRO. Z otisku firemního razítka, jímž byla opatřena soudní doručenka při převzetí tohoto platebního rozkazu 14. 1. 2003 (viz čl. 10 spisu ), je zřejmé, že obsahuje označení: Elektro – VAN, P. V., a je vlastnoručně příjemcem podepsaná. Platební rozkaz nebyl napaden odporem a nabyl právní moci 30. 1. 2003. Odvolací soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. dovodil, že povinným je P. V., jehož identifikační číslo je shodně uvedeno v titulu i v návrhu na nařízení exekuce, že i přes vadu v označení žalovaného (povinného) nevznikají pochybnosti o jeho totožnosti, a že tedy tato vada není na újmu vykonatelnosti exekučního titulu.

Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o a , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Tvrdí, že exekuční titul je nevykonatelný, neboť byl vydán proti neexistujícímu subjektu (VAN ELEKTRO); přesto exekutorka vydala exekuční příkaz přímo proti jeho osobě. Označení je nedostatečné s ohledem na a na tom nic nezmění ani to, že platební rozkaz byl povinným převzat. Nalézací soud (a následně i exekuční soud) měl podle vyzvat žalobce k odstranění vady podání. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu včetně soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 ), dále jen „ “.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu (ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a změně dalších zákonů, dále jen „ “) přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (podle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. se ustanovení ruší uplynutím dne 31. 12. 2012). O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních), jen důvod podle , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( věta první ).

Dovolatel konkrétní skutečnosti ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, netvrdí a ani hodnocením argumentace v dovolání obsažené k tomuto závěru dospět nelze. Dovolatel (byť prostřednictvím dovolacího důvodu dle ) zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že exekuční titul je vykonatelný.

V projednávané věci je exekučním titulem platební rozkaz Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 12. 2002, č. j. -10, který ukládá žalovanému

VAN ELEKTRO se sídlem Liberec, Žitavská 173/51, IČO 48271462

, aby zaplatil žalobci částku 468.849,- Kč s příslušenstvím. Platební rozkaz povinný P. V. řádně převzal, což ostatně sám potvrzuje. Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 3. 2003, č. j. -4, byla exekuce nařízena proti povinnému, jenž je označen stejně jako v exekučním titulu. Z výpisu z živnostenského rejstříku je zřejmé, že pod uvedeným identifikačním číslem je zapsán P. V., Elektro-VAN, s místem podnikání Liberec, Žitavská 173/51.

Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura, čísle 6, ročníku 1999, pod číslem 62, přijal závěr, že

označí-li soud v rozhodnutí účastníky způsobem, který neodpovídá požadavkům ustanovení věty druhá a třetí ,

není to na újmu vykonatelnosti rozhodnutí ( ), jestliže je možné z něj bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost

.

O takový případ jde i v projednávané věci, v níž exekuční soudy v obou stupních shodně uzavřely, že povinný je jednoznačně identifikován (a to zejména identifikačním číslem, případně místem podnikání), respektive že i přes neodstranění vad podání lze spolehlivě dovodit, komu je povinnost uložena. Nelze tedy souhlasit s názorem dovolatele, že titul byl vydán proti neexistujícímu subjektu; povinný existuje a byl ztotožněn, toliko jeho označení v titulu je neúplné. Za této situace ani neodstranění vady podání spočívající v neúplném označení účastníka řízení není takovou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V daném případě nemohl být dotčen ani požadavek na spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků, neboť povinný byl po celou dobu nalézacího i exekučního řízení řádným účastníkem.

K podobnému závěru dospěl dovolací soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. , kde dovodil, že

vada spočívající v nepřesném označení účastníka řízení neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť není sporu o tom, který subjekt je účastníkem, souhlasí-li (vyjma obchodní firmy) ostatní znaky, tj. právní forma, sídlo a identifikační číslo (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 25/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále například usnesení ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. , usnesení ze dne 15. 8. 2001, sp. zn. , usnesení ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. , usnesení ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. , usnesení ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. ).

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud bez jednání ( věta první ) odmítl ( věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu