Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 883/2011

26

Cdo 883/2011

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců a) P. B., b) R. B., obou bytem v P., zastoupených Mgr. Janem Oswaldem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bílkova 4, proti žalované městské části Praha 6, se sídlem v Praze 6, Čs. armády 23, zastoupené JUDr. Jiřím Linkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41/39, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2010, č. j. -22, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 12. 2008, č. j. -13, určil, že výpověď z nájmu bytu (o velikosti 1+1 s příslušenstvím ve třetím patře v P., dále též jen „předmětný byt“, popř. „byt“) z 15. 2. 2008 je neplatná a rozhodl o nákladech řízení.Zjistil, že žalobci (nájemci) nezaplatili nájemné a úhradu za služby spojené s užíváním bytu za květen – srpen 2006, říjen 2006, červenec – září 2007, prosinec 2007, leden, únor 2008, že jim žalovaná (pronajímatelka) z tohoto důvodu dala platnou výpověď z nájmu předmětného bytu, že žalobci, kteří mají ve výchově dvě nezletilé děti a jsou v tíživé sociální situaci, po doručení výpovědi dluh uhradili. Uzavřel, že s ohledem na tyto okolnosti je výpověď z nájmu bytu v rozporu s dobrými mravy a je proto podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“) neplatná.K odvolání žalované Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 14. 1. 2010, č. j. -22, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.Odvolací soud nepovažoval za správný závěr soudu prvního stupně, že je na místě aplikovat obč. zák. Dospěl k závěru, že k okolnostem, které by mohly být důvodem pro aplikaci obč. zák., lze přihlédnout až při projednávání případné žaloby o vyklizení bytu a poukázal i na skutková zjištění v souzené věci, která by zřejmě k závěru, že je na místě pronajímateli odepřít výkon jeho práva pro rozpor s dobrými mravy, ani nevedla. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), a odůvodnili je Namítali, že odvolací soud nepřihlédl k úhradě dlužného nájemného ještě před zahájením řízení u soudu prvního stupně, nezabýval se ani jejich svízelnou rodinnou a sociální situací. Poukázali na to, že „předmětný byt je sociálního charakteru“ a je tak dán zájem společnosti na vyšší ochraně nájemníka. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky jejich advokátního zastoupení ( a 4 ), a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právním závěru, že k okolnostem, které by mohly vést k aplikaci obč. zák., nelze přihlédnout v řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu, ale až v řízení o vyklizení bytu. Dovolatelé v dovolání správnost uvedených právních názorů zpochybnili.Soudní praxe (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. , uveřejněný pod č. 28/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dospěla k závěru, že podle právní úpravy účinné od 31. 3. 2006 posuzuje soud otázku rozporu výpovědi pronajímatele z nájmu bytu s dobrými mravy v rámci úvahy o neplatnosti výpovědi ( obč. zák.). Okolnostmi, které by mohly vést k závěru, že výpověď z nájmu bytu je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, se tak soud zabývá i v řízení o určení neplatnosti. Přesto však rozsudek odvolacího soudu obstojí. Při posuzování otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pro rozpor s dobrými mravy jsou totiž právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel výpověď z nájmu bytu doručil nájemci; okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při tomto právním posouzení zohledňovat. Protože dovolatelé zaplatili dlužné nájemné až po doručení výpovědi z nájmu předmětného bytu, není tato skutečnost pro právní posouzení věci významná, stejně jako jejich současné poměry.Jelikož rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahové konkretizace věcně správný, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání ( ) – dovolání jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem a odst. 6 ).O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl soud podle , , a , s přihlédnutím k tomu, že žalované nevznikly v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na které by měla vůči dovolatelům právo.Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. března 2012

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu