Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 619/2012

33

Cdo 619/2012

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně ROJEK dřevoobráběcí stroje a. s. se sídlem v Častolovicích, Masarykova 16 (identifikační číslo 25266411), zastoupené JUDr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Javornická 1560, proti žalované JUDr. E. M. se sídlem ve Svitavách, Purkyňova 37, insolvenční správkyni majetku dlužníka J. P., podnikatele se sídlem v Makově 18 (identifikační číslo 14555328), o 219.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008, č.j. -60, takto :

O d ů v o d n ě n í:

Ve výroku citovaným rozhodnutím vrchní soud změnil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 3. 12. 2007, č.j. -37, tak, že žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po J. P. zaplacení 219.600,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud uzavřel, že žalovaný není ve sporu věcně legitimován. Z dodacích listů č. 131/05 a č. 205812 vyplývá, že odběratelem zboží byla REPOS JP s. r. o., takže smluvní stranou nebyl žalovaný, který zboží podle dodacích listů ani nepřebíral. Není sporu o tom, že změna v osobě subjektu povinného vypořádat závazky nenastala; k tomu by bylo podle odvolacího soudu zapotřebí písemné formy ( , , , ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyní tvrzená skutečnost, že před vystavením faktury č. 2601063 se účastníci dohodli na tom, že zboží bude fakturováno žalovanému, není podle odvolacího soudu pro vyřešení sporu významná.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen “), napadla posouzení věcné legitimace žalovaného. Účastníci uzavřeli již v dřívější době komisionářskou smlouvu, na základě které dodávala do komisního skladu (u žalovaného) svoje zboží (dřevoobráběcí stroje) za účelem jeho prodeje třetím osobám. Při dodávce zboží na sklad vyhotovovala doklady podle pokynů žalovaného bez ohledu na to, zda zboží (fyzicky) převzal žalovaný nebo zaměstnanci obchodní společnosti REPOS JP s.r.o. Žalovaný pak určil, komu měla žalobkyně jako prodávající vystavit fakturu (daňový doklad) na zaplacení kupní ceny. Začátkem roku 2006 – podle praxe popsané shora – provedla žalobkyně inventuru a zjistila, že předmětné zboží tam již nebylo; proto jednala s žalovaným, který prohlásil, že zboží prodal, a souhlasil s vystavením faktury na zaplacení kupní ceny na svoji osobu. Žalovaný podnikal jako fyzická osoba pod identifikačním číslem 14555328, současně v době od 27. 6. 2000 do 31. 8. 2005 byl jediným společníkem a jednatelem REPOS JP s.r.o. (identifikační číslo 25270664); oba subjekty měly do 16. 6. 2005 stejné sídlo (Makov 18, okr. Svitavy). Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Po zahájení dovolacího řízení Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 23. 2. 2010, č.j. -28, zjistil úpadek Josefa Poslušného a usnesením ze dne 30. 4. 2010, č.j. -15, prohlásil na jeho majetek s účinky k 23. 2. 2010 konkurs. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. (ve znění opravného usnesení ze dne 20. 1. 2012, sp. zn. ), rozhodl o tom, že v řízení o dovolání lze pokračovat ( , o úpadku a způsobech jeho řešení / /, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “).

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. čl. II, bod 12. ); insolvenční správkyně se stala účastnicí dovolacího řízení místo Josefa Poslušného ( ).

Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně ( ), a je i důvodné.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , , b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly v dovolání uplatněny; jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu otázka věcné legitimace žalovaného.

Právní posouzení je ve smyslu shora uvedeného ustanovení nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Právní posouzení je nesprávné i tehdy, je-li neúplné; jinak řečeno, jestliže soud pominul dispozici a sankci právní normy v případě, kdy zjištěná skutečnost odpovídá její hypotéze (podmiňující části).

Odvolací soud založil své (měnící) rozhodnutí na zjištění, které učinil z dodacích listů č. 131/05 z 12. 4. 2005 a č. 205812 z 4. 8. 2003; odběratelem dřevoobráběcích strojů (MSP 310M srovnávací a tloušťkovací frézky, PK 300A formátovací kotoučové pily, MP 315 tloušťkovací frézky a RFS 410 rovinné srovnávací frézky) byla obchodní společnost REPOS JP s.r.o. Z toho dovodil „uzavření kupní smlouvy (smluv), třeba i náhradním způsobem upraveným v § 275 odst. 4 obch. zák.“ s tím, že „by bylo možné dovozovat i získání bezdůvodného obohacení.“ V každém případě však stranou hmotněprávního vztahu, jehož účinky nastaly převzetím uvedeného zboží, nebyl žalovaný, ale REPOS JP s.r.o. Bez významu je podle odvolacího soudu zjištění, které soud prvního stupně učinil z výpovědí svědků J. L. a Ing. E. K. (že před vystavením faktury č. 2601063 z 24. 8. 2006 se uskutečnilo jednání, při kterém žalovaný sdělil, že zboží má být fakturováno jemu).

Na základě dosavadních skutkových zjištění soudů obou stupňů je právní posouzení věcné legitimace žalovaného neúplné, a tudíž nesprávné. Odvolací soud pominul možnost právní vztah účastníků poměřit ustanoveními a násl. , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“). Komisionářskou smlouvou se zavazuje komisionář, že zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záležitost (např. prodat zboží), a komitent se zavazuje zaplatit mu úplatu (srov. obch. zák.). Typické pro právní vztah z komisionářské smlouvy je, že k movitým věcem svěřeným komisionáři k prodeji, zůstává komitentovi až do nabytí třetí osobou vlastnické právo zachováno (srov. , větu první, obch. zák.) a že komisionář je povinen převést na komitenta práva získaná při zařizování záležitosti a vydat mu vše, co přitom získal (srov. obch. zák.).

Zjištění soudu prvního stupně učiněné ze svědeckých výpovědí, které konvenuje tvrzení žalobkyně o tom, že dodání dřevoobráběcích strojů do určeného skladu představovalo (i s ohledem na dlouhodobější praxi) svěření zboží k prodeji žalovanému (komisionáři), není – jak se mylně domníval odvolací soud – bezvýznamné. Dodání zboží do skladu, o čemž svědčí dodací listy, by v takovém případě nevedlo k uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní a REPOS JP s.r.o. a nevylučovalo by, že na základě komisionářské smlouvy zboží určené k prodeji třetím osobám převzal žalovaný, který – jak uvedli svědci – po vyřízení obchodní záležitosti (uzavření kupních smluv) přislíbil vyplatit žalobkyni vše, co při zařizování záležitosti získal. Vyúčtování fakturou č. 2601063 z 24. 8. 2006 poté, co vlastnické právo k dřevoobráběcím strojům komisionář převedl třetím osobám, by pak bylo uplatněním práva komitenta ve smyslu § 585 obch. zák.

Protože právní posouzení (pasivní) věcné legitimace zůstalo neúplné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem, odst. 3, věta první, ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( , věta druhá, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. března 2012

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu