Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
7DFD0B4CBE3AE82AC1257A4E0067286D.html
HTML · 22.92 KB
No categories available
3 Tdo 1403/2011
-18
U S N E S E N Í
nejvyšším státním zástupcem
v neprospěch
obviněného
M. P.
, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, sp. zn. 31 To 579/2010 ze dne 11. května 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 112/2010 , takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. f) trestního řádu se dovolání
odmítá
.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 2 T 112/2010 ze dne 19. října 2010 byl obviněný P. (dále jen obviněný) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) , b) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb. , trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) a přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedené přečiny byl odsouzen k trestu odnětí v trvání deseti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
Proti tomuto výše citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem sp. zn. 31 To 579/2010 ze dne 11. května 2011 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále jen dovolatel) v neprospěch obviněného M. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel shrnul dosavadní průběh trestního řízení s tím, že názoru odvolacího soudu je možno přisvědčit pouze potud, že v ustanoveních § 205 odst. 1 a § 205 odst. 2 tr. zákoníku jsou upraveny dvě samostatné skutkové podstaty, avšak s jeho dalšími závěry souhlasit nelze. To proto, že nelze dovodit, že by mezi těmito uvedenými ustanoveními byl vztah speciality, neboť v poměru speciality jsou ustanovení určená k ochraně týž zájmů, má-li být speciálním ustanovením postihnut určitý druh útoků proti týmž individuálním zájmům tak, aby byla vystižena zvláštní povaha a stupeň škodlivosti takových útoků pro společnost. Poukázal tak na skutečnost, že ustanovení § 205 tr. zákoníku však v prvním a v druhém odstavci upravuje dvě samostatné skutkové podstaty trestného činu krádeže, z nichž každá je naplněna při splnění zcela odlišných zákonných podmínek. Zdůraznil, že pokud by se vycházelo z názoru o vyloučení souběhu přečinů podle odst. 1 a odst. 2 § 205 tr. zákoníku, pak by opakované spáchání přečinu krádeže a odsouzení a potrestání pachatele za tento přečin ve lhůtě stanovené § 205 odst. 2 tr. zákoníku podmínku zpětnosti nikdy založit nemohlo, neboť takový opakovaně spáchaný skutek by mohl být posouzen toliko podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, byť by byl spáchán např. formou vloupání apod. Odsouzení pachatele za takto kvalifikovaný skutek by však podmínku zpětnosti z formálních důvodů nezakládalo, neboť v § 205 odst. 2 tr. zákoníku se výslovně hovoří pouze o předchozím odsouzení nebo potrestání pachatele za „čin uvedený v odstavci 1,“ přičemž takovéto nedůvodné a nelogické zvýhodnění části recidivujících pachatelů dozajista nebylo záměrem zákonodárce. S poukazem na uvedené potom, za zjištěných skutkových okolností, kdy se obviněný na oplaceném pozemku vloupal pomocí železné tyče do kůlny na nářadí tím způsobem, že vypáčil visací zámek a vnikl dovnitř, odkud odcizil motorovou pilu a křovinořez, měl být dle názoru dovolatele uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (přitom podotkl, že takto správně v dané trestní věci postupoval soud prvního stupně). Ze shora uvedených důvodů proto závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ad I. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 31 To 579/2010 , aby také zrušil i případná rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, ad II. podle § 265
l
odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a konečně, aby ad III. v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. S projednáním věci souhlasil i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl za podmínek ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. doručen obviněnému a jeho ustanovenému obhájci. Obviněný se k takto podanému dovolání vyjádřil v tom směru, že se hned po činu sám dobrovolně přiznal a poukázal na další okolnosti případu s tím, že navrhl Nejvyššímu soudu, aby podané dovolání „zamítl.“
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska předmětného dovolacího důvodu jsou přitom námitky uplatněné v dovolání nejvyššího státního zástupce uplatněny právě relevantně a lze k nim uvést následující:
Trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou.
Trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a tento čin spáchá vloupáním.
Ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku pak naplní pachatel, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu podaného dovolání je tedy významná otázka právního posouzení skutku v případě, kdy jsou podle skutkových zjištění dány podmínky pro použití § 205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku [v konkrétním případě § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku] a současně i podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Dovolatel nesouhlasil s právním posouzením takovéhoto jednání jen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (jak rozhodl v napadeném rozsudku odvolací soud) a tvrdil, že skutek má být posouzen jako jednočinný souběh přečinů krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku.
V této souvislosti Nejvyšší soudu konstatuje, že problematikou vzájemného vztahu skutkových podstat uvedených v § 205 odst. 1 tr. zákoníku a § 205 odst. 2 tr. zákoníku se již zabýval velký senát Nejvyššího soudu, a to jednak v usnesení ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 706/2011 , jednak v usnesení ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 1035/2011-I. Přitom shledal, že jestliže pachatel, u kterého jsou splněny podmínky zpětnosti podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, spáchá přečin za některé z okolností uvedených v § 205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, uvedené znaky se navzájem překrývají, a povahu takového skutku je nutné vystihnout v právním posouzení tak, aby zahrnovala jak znaky vyjádřené v § 205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, tak i podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Jinými slovy, vykazuje-li jednání pachatele zákonné znaky uvedené v odstavci 1 a současně i odstavci 2 § 205 tr. zákoníku, není možné na věc nahlížet jinak, než že odstavec 2 sice představuje samostatnou skutkovou podstatu, avšak současně (a to ke znakům uvedeným v § 205 odst. 1 tr. zákoníku) vyjadřuje kvalifikační znak spočívající ve zpětnosti (recidivě). Nejedná se sice o typickou, klasickou kvalifikovanou skutkovou podstatu, přesto se však s ohledem na vymezení znaku zpětnosti (recidivy) a na přísnější sazbu uvedenou v tomto ustanovení jedná o zvláštní skutkovou podstatu, která v sobě spojuje základní a současně kvalifikovanou skutkovou podstatu ve vztahu k odstavci 1.
Nejde však o jednočinný souběh stejnorodý dvou skutkových podstat trestného činu krádeže, jak se domnívá dovolatel, ale jde o jeden skutek a jeden trestný čin, který je třeba kvalifikovat podle § 205 odst. 1 písm. a) až e), odst. 2 tr. zákoníku. Odvolací soud tak i přes svůj správný závěr o vyloučení jednočinného souběhu dvou skutkových podstat trestného činu krádeže, nesprávně dovodil, že při aplikaci ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku nelze současně aplikovat ustanovení § 205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění citovaných rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu.
V návaznosti na skutečnosti shora stručně rozvedené tak Nejvyšší soud po provedeném přezkumu dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Nejvyšší soud ve vztahu k výše uvedenému poukazuje na to, že od 1. 12. 2011 je účinná změna trestního zákoníku záležící v tom, že § 205 odst. 2 tr. zákoníku nově zní: „Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za
takový čin
v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta“. Tato změna ve vyjádření podmínky recidivy v podstatě znamená, že vada rozhodnutí spočívající v tom, že u skutku, který, ač naplňoval i znaky uvedené v § 205 odst. 1 tr. zákoníku, byl posouzen jen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, nemá ten význam, že by u odsouzeného nebyly splněny podmínky pro jeho odsouzení za krádeže spáchané po 1. 12. 2011 opírající se o předchozí odsouzení napadeným rozsudkem.
Nejvyšší soud se současně ve smyslu § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. zabýval tím, zda zjištěná vada v právním posouzení skutku by mohla
zásadně
ovlivnit postavení obviněného, popř. zda řešená právní otázka má po právní stránce
zásadní význam
.
Přitom Nejvyšší soud dospěl k závěru, že projednáním dovolání by se na postavení obviněného nic zásadního nezměnilo. Třeba konstatovat, že popsaná vada prakticky nemá vliv na druh a výši uloženého trestu. V této souvislosti je nutno znovu připomenout, že rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudkem odvolacího soudu byl pak obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. V obou případech byl trest ukládán podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a lze předpokládat, že opětovné projednání věci by jen stěží vedlo k uložení přísnějšího trestu. Nejvyšší soud tedy nezjistil podmínky, jež by s ohledem na existenci výše zjištěné a vytknuté vady v právní kvalifikaci skutku odůvodňovaly uložení podstatně odlišného trestu, než se stalo rozsudkem odvolacího soudu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem (zejména pak autoritativnímu rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu a výše zmiňované novele trestního zákoníku ) je pak zřejmé, že dovoláním nastolená právní otázka již nemá po právní stránce zásadní význam.
Je tedy zřejmé, že by projednání podaného dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Proto také nezbylo Nejvyššímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení:
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 4. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka