Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3386/2010

30

Cdo 3386/2010

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

K. M.,

zastoupeného opatrovníkem E. M., zastoupeného JUDr. Věroslavem Alanem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Nad Zámkem č. 24, proti žalované

Nemocnici ve Frýdku - Místku, příspěvkové organizaci,

IČO 00534188, se sídlem ve Frýdku - Místku, E. Krásnohorské č. 321, zastoupené JUDr. Jozefem Bohdanem, advokátem se sídlem ve Frýdku - Místku, E. Krásnohorské č. 321,

o ochranu osobnosti

, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. prosince 2009, č. j. -104, takto:

Dovolání žalované

se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. dubna 2009, č.j. -58, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna žalobci zaplatit částku 4.000.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“), a aby zaslala omluvu ve znění uvedeném ve výroku rozhodnutí. Výrokem II. rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. prosince 2009, č. j. -104, výrokem I. podle ustanoveni (dále jen „“) změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně požadované omluvy tak, že žalované uložil zaslat žalobci do tří dnů od právní moci rozhodnutí doporučený omluvný dopis ve znění: “Pane K. M., Nemocnice ve Frýdku - Místku se Vám s politováním omlouvá za to, že Vám při poskytování ústavní zdravotní péče způsobila dne 9. března 1999 těžké poškození mozku v důsledku zanedbání pooperačního sledování základních funkcí Vaší osoby“. Výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně ve zbývajících výrocích zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil uvedenému soudu k dalšímu řízení. Výrokem III. rozhodl o nepřipuštění změny žaloby.

Odvolací soud na základě v řízení provedených a v rozhodnutí obsáhle vyložených důkazů především dovodil, že žalovaná disponující erudovanými lékaři, lékařským aparátem a přístrojovým vybavením a s ohledem na své lékařské znalosti i znalosti odborné literatury, mohla předpokládat, že v důsledku účinku léků podávaných při a v průběhu anestézie a vzhledem ke zdravotnímu stavu žalobce, může u něj dojít k zástavě dechu i krevního oběhu i v pooperačním stadiu, tedy i v době po jeho přeložení na běžný pokoj, přičemž současně musela jednoznačně vědět, že pokud se tak stane a nebude okamžitě poskytnuta lékařská pomoc do tří minut od zástavy, dojde k výraznému poškození mozku, případně i k úmrtí žalobce. Skutečnost, že nemocnice v pooperačním stadiu jednala podle užívaných postupů, pak ještě sama o sobě podle odvolacího soudu neznamená, že tento postup byl a je (zejména s přihlédnutím k zásadě předvídatelnosti možných následků) správný, a už vůbec ne, že šlo o postup lege artis.

Ve vztahu k posouzení nároku podle ustanovení § 13 odst. 1 obč. zák. odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně pochybil, pokud žalobci požadovanou morální satisfakci nepřiznal, neboť opomenul, že nesvéprávný žalobce je zastoupen svojí matkou jako soudem ustanovenou opatrovnicí, která je povinna jeho jménem jednat, vystupovat, uplatňovat jeho práva a nároky. Nelze připustit, aby zjevně náležející právo morální satisfakce nebylo poškozenému přiznáno pouze z důvodu, že poškozený není sám schopen pochopit obsah požadované satisfakce. Opatrovník, který za nesvéprávného žalobce činí nejen veškeré právní úkony, ale i zprostředkovává jeho práva, povinnosti i potřeby ve vztahu k okolnímu světu, musí bránit svěřenou osobu před poškozováním jeho osobnostních práv, a z titulu svého postavení je rovněž povinen uplatňovat jeho jménem zákonné prostředky ochrany a vyžadovat přiměřené satisfakce. Odvolací soud vyslovil přesvědčení, že opatrovnice jako matka poškozeného je mu schopna reprodukovat i vysvětlit obsah požadovaného omluvného dopisu, když z počínání samotného žalobce v průběhu odvolacího jednání odvolací soud seznal, že vůbec není ke svému okolí netečný a průběh jednání vnímal, takže stejně tak může vnímat i (přisouzenou) morální satisfakci.

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci byl zástupci žalované doručen dne 26. ledna 2010, přičemž právní moci nabyl téhož dne. Tento rozsudek pak žalovaná dne 15. března 2010 napadla ve výroku I. včasným dovoláním. Uplatňuje dovolací důvody ve smyslu ustanovení a b) a Dovolatelka má za to, že v souzené věci je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, protože prostřednictvím náhrady za ztížení společenského uplatnění byla podle jejího názoru odškodněna i náhrada nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení obč. zák. Trvá též na tom, že svým jednáním se nedostala do rozporu s ustanovením a téhož zákona, jakož i s ustanovením , přičemž současně nebyla prokázána ani příslušná příčinná souvislost. Nebylo přihlédnuto ani k případnému spoluzavinění žalobce, který žalovanou neinformoval o některých svých zdravotních problémech. Dovolatelka se pak ztotožnila s názorem soudu prvního stupně, podle kterého morální zadostiučinění by v daném případě nemohlo nikterak dosáhnout předpokládaného účinku, vzhledem ke skutečnosti, že žalobce byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Žalobce by (tak) s ohledem na rozsah postižení své osobnosti nebyl schopen chápat obsah omluvného dopisu a takto poskytnutého zadostiučinění. Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se v písemném vyjádření k tomuto dovolání s napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu ztotožnil.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením a je v této věci přípustné podle ustanovení Poté rozsudek odvolacího soudu přezkoumal v napadeném výroku ve věci samé v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je v této části správné.

Z ustanovení až 3 vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly.

Podle ustanovení § 11 obč. zák. má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Požadavek zajištění účinné občanskoprávní ochrany vyžaduje, aby neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby, který má za následek vznik nemajetkové újmy, spočívající v porušení či již v pouhém ohrožení osobnosti dotčené fyzické osoby, byl pro původce neoprávněného zásahu spojen s nepříznivými právními následky ve formě zvláštních občanskoprávních sankcí. Ty mohou podle okolností konkrétního případu spočívat v nové povinnosti původce neoprávněného zásahu buď upustit od tohoto zásahu, či odstranit následky neoprávněného zásahu, anebo poskytnout přiměřené zadostiučinění.

Tam, kde v důsledku neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo k jejímu porušení, resp., případně „jen“ k pouhému ohrožení – tedy ke vzniku nemajetkové újmy, pak ustanovení § 13 odst. 1 obč. zák. určuje, že fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění, přičemž z druhého odstavce tohoto ustanovení vyplývá, že pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle prvního odstavce zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má tato fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

Pokud dovolatelka ve svém dovolání vychází z dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení , pak toto ustanovení dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O takový případ jde tehdy, pokud soud buď použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikoval správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Úspěšně se žalobou podle ustanovení § 13 obč. zák. může postižená fyzická osoba domáhat v souvislosti s utrpěným zásahem do jejího práva na ochranu osobnosti, příslušného zadostiučinění, pokud je v žalobě uplatní jako přiměřené. Neshledá-li soud, který je vázán žalobním petitem, že žalobcem požadovaná forma (resp. též obsah) morálního zadostiučinění není objektivně s ohledem na okolnosti posuzované věci přiměřená, resp. postačující a tím i účinná, pak v těchto případech nelze požadovanou satisfakci poškozenému přiznat a žalobu je proto třeba zamítnout.

V daném případě odvolací soud v souladu s úpravou přinášenou ustanovením § 11 násl. obč. zák. logicky a výstižně na základě důkazním řízením shromážděných zjištění dospěl k odůvodněnému závěru o odpovědnosti žalované za popsaný zásah do práva žalobce na ochranu jeho osobnosti. Pokud v této souvislosti dovolatelka argumentuje též odkazem na ustanovení , pak ani tento dovolací důvod není naplněn, protože nelze dovodit, že by odvolací soud v napadeném rozhodnutí (resp. v jeho výroku týkajícím se satisfakce podle ustanovení obč. zák.) vycházel ze skutkového zjištění, které by nemělo podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Přitom ani samotné dovolání v zásadě nepřináší argumenty, které by mohly pro takový závěr svědčit (naopak sama zmiňuje skutečnost, že již byla v jiném řízení v souvislosti s popsaným poškozením zdraví odsouzena k náhradě škody).

Je pak třeba zdůraznit, že v případě žalobcem požadované omluvy je nezbytné vážit, že občanskoprávní ochrana osobnosti podle § 11 a násl. obč. zák. přísluší i těm fyzickým osobám, které pro svůj věk nebo psychický stav (stav duševního zdraví, úroveň vyspělosti apod.) nejsou s to plně – nebo vůbec chápat újmu, která jim vznikla neoprávněným zásahem jiného na jejich osobnosti, resp. na jednotlivé hodnotě jejich osobnosti (analogicky srovnej Karel Knap, Jiří Švestka, Oldřich Jehlička, Pavel Pavlík, Vladimír Plecitý: Ochrana osobnosti podle občanského práva, 4. vydání, Linde Praha, 2004). Odvolací soud při svém rozhodování vzal tuto zásadu správně v úvahu, a tu pak ve svém rozhodnutí přiléhavě rozvinul.

Nejvyšší soud ČR tedy dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v dotčeném výroku ve věci samé správné, a proto dovolání žalované zamítl podle věty před středníkem K projednání a rozhodnutí věci nebylo nařízeno jednání ( věta první ).

S ohledem na relativní obsáhlost argumentace dovolání dovolací soud se cítí povinen poznamenat, že její výrazná část se vztahuje ke zrušujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jenž se vztahoval k uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 obč. zák., který nebyl předmětem dovolacího přezkumu.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno s ohledem na skutečnost dosud neskončeného řízení ve věci ( věta první, a ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu