Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 1470/2011

-19

U S N E S E N Í

J.M.

t a k t o

:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. M.

o d m í t á

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. , byla obviněná J. M. uznána vinnou, že

v T. i jinde v období od listopadu 2009 do května 2010 jako jednatelka společnosti H. i., s. r. o., se sídlem P., od klientů majících zájem o získání půjčky finančních prostředků podvědomě nepravdivými sliby poskytnutí půjčky, resp. ujištěním o schválení půjčky vylákala finanční prostředky jako poplatek za schválení půjčky přesto, že společnost H. i., s. r. o. uzavírá pouze zprostředkovatelské smlouvy a není investorem pro realizaci půjček a žádný konkrétní úvěr nebyl klientům schválen a následně ani nabídnut, čímž způsobila škodu P. L. ve výši 8.000,- Kč, H. K. ve výši 4.000,- Kč, V. D. ve výši 4.000,- Kč, J. U. ve výši 4.000,- Kč, P. S. ve výši 4.000,- Kč, tedy na cizím majetku celkem škodu ve výši 24.000,- Kč, když část těchto finančních prostředků odevzdala společnosti H. i., s. r. o. a část si ponechala pro vlastní potřebu. Takto zjištěné jednání soud prvního stupně posoudil jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a obviněnou odsoudil podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku soud stanovil obviněné zvláštní podmínku pro osvědčení, a to během zkušební doby dle svých sil uhradit poškozeným škodu, kterou jim způsobila. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku jí uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozovat podnikatelskou činnost v oblasti zprostředkování obchodu a služeb na dobu tří let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost uhradit poškozeným P. L., 8.000,- Kč, H. K. 4.000,- Kč, V. D. 4.000,- Kč, J. U. 4.000,- Kč a P. S. 4.000,- Kč. Naproti tomu byla obviněná podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek popsaný ve výroku na str. 3 rozhodnutí, jímž měla (podle obžaloby) spáchat přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byli poškození označení ve výroku na str. 3 rozsudku odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku obviněná podala odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (odsuzující výrok o vině i trestu) obviněná J. M. napadla prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřela o dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle jejího názorurozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněná shrnula, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů. Současně připomněla vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v zákoně. Nesplnění procesních podmínek ve smyslu tohoto ustanovení shledala ve skutečnosti, že soudy nepostupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř., a to zejména z toho důvodu, že samosoudkyně vycházela z toho, že všichni poškození měli nalézt inzerát v novinách B., avšak nebyl učiněn dotaz, zda byl skutečně tento inzerát v tomto periodiku vytisknut. K dotazu na periodikum B. obviněná obdržela odpověď, že takovýto inzerát nikdy nebyl v těchto novinách otištěn. Vytkla, že v odůvodnění rozsudku není uvedeno, z jakého důvodu se prvostupňový soud s tímto navrženým důkazem nevypořádal a proč jej neprovedl. V tomto směru odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. , jež se zabývalo tzv. neprovedenými důkazy. Současně vytkla porušení ustanovení § 55 odst. 1 písm. f) tr. ř., když nebyly žádným způsobem zaprotokolovány její námitky a obhájce ke způsobu protokolace, a tudíž okresní soud postupoval v rozporu s trestním řádem. Rovněž namítla porušení zásady in dubio pro reo s tím, že poškození zaplatili sjednanou částku, když vždy před zaplacením tohoto „vstupního poplatku“ byly poškozeným zaslány, příp. sděleny všechny informace ohledně procesu zprostředkovatelské činnosti. Dodala, že bez těchto informací, které jim poskytla, by nemohli zaplatit ani vstupní poplatek. Zdůraznila, že vždy vystupovala jménem společnosti H. i., s. r. o., tj. zprostředkovatelské společnosti, která nabízela zprostředkovatelské služby, a bylo vždy nutné, aby poškození vyplnili a zaslali této společnosti zprostředkovatelskou smlouvu. Uvedla, že poškození nebyli žádným způsobem nuceni vstupní poplatek zaplatit, ani zprostředkovatelskou smlouvu podepsat; vše činili na základě vlastní svobodné vůle. Dodala, že následně - po zaplacení vstupního poplatku - byly zahájeny další kroky k získání půjčky z bankovního či nebankovního sektoru. Tímto způsobem získali svědci V. F., L. M. a R. S. následně úvěr, který požadovali. Podle obviněné z tohoto vyplývá, že postupovala v souladu s uzavřenou zprostředkovatelskou smlouvu a lze vyvodit, že i ostatní svědci (poškození) museli být srozuměni s celým mechanismem získání úvěru na základě zprostředkovatelské smlouvy. Namítla, že nikoho neuváděla v omyl ani si nevynucovala zaplacení vstupního poplatku, a proto v jejím jednání nejsou naplněny všechny znaky skutkové podstaty přečinu podvodu podle § 209 tr. zákoníku. Poznamenala, že všichni svědci (poškození) shodně uváděli, že nejprve s ní mluvili telefonicky a následně jim byly zaslány podklady a zprostředkovatelská smlouva, kterou řádně vyplnili, podle své svobodné vůle ji poslali zpět do společnosti H. i., s. r. o., a spolu s tím také dobrovolně zaplatili vstupní poplatek. Všichni uvedli, že si nevzpomínají, zda jim obviněná říkala, zda je tento poplatek vratný či nikoli. Dále obviněná zmínila usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2001, sp. zn. , z jehož závěrů vyplývá, že „pokud je v konkrétní věci tak jako verze obžaloby stejně možná a pravděpodobná verze obviněného a dalšími důkazy již není možné reálné objasnit, která z v úvahu připadajících verzí je věrohodnější, nelze obviněného s ohledem na zásadu in dubio pro reo uznat vinným“. Taktéž poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. , které ocitovala. Dovodila, že soudy obou stupňů se nevypořádaly s tím, že svědci (poškození) dobrovolně zaplatili vstupní poplatek, řádně vyplnili zprostředkovatelskou smlouvu, přičemž nebylo prokázáno, že by uváděla, že vstupní poplatek je vratný či nevratný. Zopakovala, že naopak několika svědkům byl jimi požadovaný úvěr následně poskytnut, což svědčí o tom, že řádně postupovala podle uzavřené zprostředkovatelské smlouvy a plnila řádně své povinnosti. Podle jejího mínění nebylo žádným způsobem prokázáno, že by někoho nutila k zaplacení vstupního poplatku, případně podepsání zprostředkovatelské smlouvy, vše činili svědci (poškození) svobodně na základě svého uvážení. Odkázala na y a dodala, že princip presumpce neviny vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno; existují-li jakékoliv pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, ale naopak je nutno je vyložit v jeho prospěch. Z principu presumpce neviny plyne pravidlo in dubio pro reo, podle kterého, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ). Z popsaných důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 8. 3. 2011, č. j. -441, i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2011, č. j. -475, a podle tr. ř. přikázal prvostupňovému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rovněž navrhla odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Samosoudkyně Okresního soudu v Semilech nechala ve smyslu znění věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněné Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [ tr. ř.]. Dovolací soud však do dne rozhodnutí ve věci vyjádření neobdržel. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněné J. M. je přípustné [, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [, odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [, 2 tr. ř.].Podle , l) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů: g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).Dovolací důvod podle tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. U obviněné J. M. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem ( tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v až k) tr. ř. V tomto směru obviněná uplatnila dovolací důvod podle tr. ř. V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. ). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (, , 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle tr. ř.). Podle názoru Nejvyššího soudu obviněná J. M. uplatňuje v dovolání výhrady, které jí deklarovaný dovolací důvod podle tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, totiž primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněná dovozuje vadu ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru není založena přezkumná povinnost dovolacího soudu. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněné na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná. Z příslušné části podrobného odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Semilech plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněné J. M. a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny, trestu a náhrady škody. S těmito závěry se ztotožnil a argumentačně je doplnil Krajský soud v Hradci Králové, jak je zřejmé z podrobného odůvodnění dovoláním napadeného usnesení (viz str. 6 až 13 rozhodnutí). Taktéž je nutno konstatovat, že z rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Současně považuje dovolací soud za potřebné uvést, že výtka obviněné ohledně protokolace samosoudkyně soudu prvního stupně je nekonkrétní, neboť absentuje jakékoliv bližší uvedení toho, co bylo protokolaci vytýkáno a není to uvedeno v protokolu o hlavním líčení. Takováto námitka svou neurčitostí vyvolává nepřezkoumatelnost (srov. sp. zn. ). Pokud obviněná vytýká, že před soudem prvního stupně nebyl proveden důkaz, který navrhovala, a to zda v deníku B. byl otištěn inzerát, na základě něhož ji poškození kontaktovali, tak v námitce není možno shledat tzv. opomenutý důkaz ve smyslu judikatury Ústavního soudu, na kterou je v dovolání odkazováno. Předně z obsahu předloženého trestního spisu nelze učinit zjištění, že by obviněná navrhovala provedení tohoto důkazu před okresním soudem. Např. z protokolu o hlavním líčení konaném dne 22. 2. 2011 vyplývá, že po provedení řady důkazů bylo toto odročeno za účelem výslechu některých svědků, přičemž se uvádí: „Vzhledem k odročení nemají strany dalších důkazních návrhů“ (č. l. 419 spisu). Rovněž v protokolu o hlavním líčení konaném dne 8. 3. 2011 se po výslechu svědků a provedení listinných důkazů konstatuje: „Strany nečiní dalších důkazních návrhů, prohlášeno usnesení, že se dokazování končí“ (č. l. 428 spisu). Dále v odvolání, které obviněná podala proti rozsudku okresního soudu, se toliko namítá: „Proč soud prvního stupně neprovedl důkaz dotazem deníku B., zda-li tam obžalovaná inzerovala?“. Taktéž se uvádí: „Obžalovaná tento dotaz učinila a bylo jednoznačně odpovězeno, že do tohoto deníku opravdu nikdy objednávku na inzerci neposílala“ (vše na č. l. 455 spisu). Současně obviněná neučinila v odvolání (č. l. 453-457 spisu) a ani u veřejného zasedání, které dne 28. 6. 2011 Krajský soud v Hradci Králové konal o tomto řádném opravném prostředku (viz protokol na č. l. 472-473 spisu), žádný návrh, aby v tomto směru bylo dokazování odvolacím soudem doplněno. Pro úplnost je potřebné připomenout, že ze skutkových zjištění nevyplývá, že svědci - poškození kontaktovali obviněnou právě na základě inzerátu v novinách B.. V posuzované trestní věci je tudíž pro Nejvyšší soud rozhodující zjištění, jak je popsáno v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněná nenamítá, že předmětný skutek (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Její výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Semilech (následně též Krajský soud v Hradci Králové) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnila všechny zákonné znaky přečinu podvodu podle tr. zákoníku. Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení až l) nebo tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci. Z těchto jen stručně popsaných důvodů ( tr. ř.) Nejvyšší soud podle tr. ř. odmítl dovolání obviněné J. M., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněné J. M. o odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, neboť takový návrh mohla ve smyslu znění tr. ř. podat pouze samosoudkyně soudu prvního stupně, která jej ale neučinila. Současně nebyl ve věci shledán důvod k postupu podle tr. ř. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( tr. ř.). V Brně dne 15. prosince 2011 Předseda senátu: JUDr. Jiří H o r á k