Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tdo 1611/2011

-107

U S N E S E N Í

M. V.,

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

s e

dovolání obviněného M. V.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. V. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. uznán vinným trestným činem podvodu podle , odst. 4 tr. zák., ve znění (ad skutky popsané ve výrokové části tohoto rozhodnutí pod body 1 a) a b), 2, 4, 7 - 15, 17 - 19), trestným činem pojistného podvodu podle , odst. 4, písm. b) tr. zák., ve znění , dílem dokonaný (ad 3, 7), dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle tr. zák. (ad 6), trestným činem zpronevěry podle , odst. 2 tr. zák., ve znění (ad 6), trestným činem pojistného podvodu podle , odst. 3 tr. zák., ve znění , a to jako účastník - pomocník podle tr. zák. (ad 1a), trestným činem pojistného podvodu podle , odst. 3 tr. zák., ve znění , a to jako účastník - pomocník podle tr. zák. (ad 4), trestným činem pojistného podvodu podle , odst. 3 tr. zák., ve znění , a to jako účastník - pomocník podle tr. zák. (ad 8, 9, 11), trestným činem pojistného podvodu podle , odst. 3 tr. zák., ve znění , a to jako účastník - pomocník podle tr. zák. (ad 12), trestným činem pojistného podvodu podle , odst. 3 tr. zák., ve znění , a to jako účastník - pomocník podle tr. zák. (ad 14), trestným činem pojistného podvodu podle , odst. 3 tr. zák., ve znění , ve stádiu pokusu podle tr. zák., a to jako účastník - pomocník podle tr. zák. (ad 10), trestným činem pojistného podvodu podle , odst. 3 tr. zák., ve znění , ve stádiu pokusu podle tr. zák., a to jako účastník - pomocník podle tr. zák. (ad 13), trestným činem pojistného podvodu podle , odst. 3 tr. zák., ve znění , ve stádiu pokusu podle tr. zák., a to jako účastník - pomocník podle tr. zák. (ad 15).

Za tyto trestné činy a za sbíhající trestný čin podvodu podle § 250 odst. l, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2001 č. j. -506 byl obviněný M. V. podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků se zařazením do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1, § 54 odst. 1 tr. zák. mu byl zároveň uložen peněžitý trest ve výši 100 000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, pokud by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán. Zároveň došlo ke zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2001 sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit škodu ve výši uvedené v tomto rozhodnutím zde specifikovaným poškozeným.

V další části rozsudku pak byl obviněný M. V. zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. pro zde popsané skutky označené pod body 1, 2 a 3.

Z podnětu odvolání obviněného M. V. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. ve výroku I. podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2008 v celé jeho odsuzující části ve vztahu k obviněnému M. V. Za podmínek tr. ř. byl obviněný M. V. ohledně skutků popsaných pod body 4, 6, 7, 12, 14, 15, 17, 18 a 19 ve výroku II. nově uznán vinným trestným činem podvodu podle , odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění (ad 4, 7, 12, 14, 15, 17, 18 a 19), trestným činem pojistného podvodu podle , odst. 4 písm. b) tr. zák., ve znění , dílem dokonaným (ad 7) a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle tr. zák. (ad 6), trestným činem zpronevěry podle , odst. 2 tr. zák., ve znění (ad 6), pomocí k trestnému činu pojistného podvodu podle tr. zák. k , odst. 3 tr. zák., ve znění (ad 4), pomocí k trestnému činu pojistného podvodu podle tr. zák. k , odst. 3 tr. zák., ve znění (ad 12), pomocí k trestnému činu pojistného podvodu podle tr. zák. k , odst. 3 tr. zák., ve znění (ad 14) a pomocí k trestnému činu pojistného podvodu podle tr. zák. k , odst. 3 tr. zák., ve znění ve stádiu pokusu podle tr. zák. (ad 15).

Za tyto trestné činy, jakož i za sbíhající se trestnou činnost z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2001 sp. zn. ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2001 sp. zn. byl při současném zrušení tam vyneseného výroku o trestu odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou. Zbývajícími výroky ve smyslu § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených subjektů na náhradu způsobené škody.

Výrokem III. tohoto rozsudku byla věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k obviněnému M. V. u skutků popsaných pod body 1 a), b), 2, 3, 8, 9, 10, 11 a 13 výroku odsuzující části rozsudku Krajského soudu v Brně vrácena zpět tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. podal obviněný M. V. dovolání ze dne 22. 9. 2010 (krajskému soudu osobně doručeno dne 23. 9. 2010). Věc však nebyla s tímto dovoláním předložena Nejvyššímu soudu, ale Krajský soud v Brně v rozsahu zrušení svého rozsudku vrchním soudem ve věci znovu jednal a rozhodl rozsudkem ze dne 15. 10. 2010 sp. zn. a to tak, že podle tr. zákoníku zrušil ve vztahu k obviněnému M. V. výrok o vině o pokračujícím trestném činu podvodu podle odst. l, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění u skutků popsaných pod body 4, 7, 12, 14, 15, 18, 19, o trestném činu pojistného podvodu podle odst. l, odst. 4 písm. b) tr. zák., ve znění , dílem dokonaným u skutku popsaného pod bodem 7, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle odst. l tr. zák. u skutku popsaného pod bodem 6, o trestném činu zpronevěry podle odst. l, odst. 2 tr. zák., ve znění , u skutku popsaného pod bodem 6, o pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle tr. zák. k odst. l, odst. 3 tr. zák., ve znění , u skutku popsaného pod bodem 4, o pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle tr. zák. k odst. l, odst. 3 tr. zák., ve znění , u skutku popsaného pod bodem 12, o pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle tr. zák. k odst. l, odst. 3 tr. zák., ve znění , u skutku popsaného pod bodem 14, o pomoci k trestnému činu pojistného podvodu podle , písm. c) tr. zák. k odst. l, odst. 3 tr. zák., ve znění , ve stádiu pokusu podle odst. l tr. zák., u skutku popsaného pod bodem 15, a celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a to z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2008 č.j. -4793 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. . Znovu pak rozhodl tak, že obviněného M. V. uznal vinným trestným činem podvodu podle , odst. 5 tr. zákoníku (ad 4, 7, 10, 12, 13, 14, 15, 17, 18, 19), trestným činem pojistného podvodu podle , odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným (ad 7, 11, 13), dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle tr. zákoníku (ad 6), trestným činem zpronevěry podle tr. zákoníku (ad 6), trestným činem pojistného podvodu podle , odst. 4 tr. zákoníku, a to jako účastníka - pomocníka podle tr. zákoníku (ad 4), trestným činem pojistného podvodu podle , odst. 4 tr. zákoníku, a to jako účastníka - pomocníka podle tr. zákoníku (ad 12), trestným činem pojistného podvodu podle , odst. 4 tr. zákoníku, a to jako účastníka - pomocníka podle tr. zákoníku (ad 14), trestným činem pojistného podvodu podle , odst. 4 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle tr. zákoníku, a to jako účastník - pomocník podle tr. zákoníku (ad 15).

Za tyto trestné činy a za sbíhající trestný čin podvodu podle § 250 odst. l, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2001 č. j. -506 byl obviněný M. V. podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 45 tr. zákoníku odsouzen za pokračování v trestném činu ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2001 sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

V dalších částech rozsudku nalézací soud opětovně uložil obviněnému M. V. povinnost uhradit způsobenou škodu poškozeným osobám a zprostil jej obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. pro zde popsané skutky označené pod body 1 a), b), 8 a 9 a podle § 226 písm. b) tr. ř. pro zde popsané skutky pod body 2 a 3.

K odvolání obviněného M. V. i dalších obviněných Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 3. 5. 2011 sp. zn. mj. podle § 258 odst. 1 písm. d), písm. e), písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010 částečně zrušil v jeho odsuzující části ve vztahu k obviněným M. V. a D. K. ve výroku o náhradě škody, kterým byli podle § 228 odst. 1 tr. ř. společně zavázáni k náhradě škody ve výši 695.562,30 Kč poškozené společnosti S Morava, s.r.o., se sídlem ve Z., H. n. Sám pak podle § 228 odst. 1 tr. ř. též uložil obviněnému J. U. zaplatit společně a nerozdílně s obviněným M. V. a pravomocně odsouzeným L. J. poškozené Kooperativa pojišťovna, a.s., se sídlem T., P., škodu ve výši 386.355,- Kč. Ohledně obviněného M. V. odvolací soud dále rozhodl, že v ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn.

Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2011 podal obviněný M. V. dovolání, o němž bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2012 sp. zn. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. tak, že bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.

V pořadí první dovolání ze dne 22. 9. 2010 proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. stejně jako druhé dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 3. 5. 2011 obviněný M. V. opřel shodně o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení), a směřoval jej do výroku o vině, výroku o trestu a způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody a navazujícího výroku o náhradě škody rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. .

Z obsahu jeho prvního mimořádného opravného prostředku plyne, že si je vědom skutečnosti, že při uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumávaní učiněných skutkových zjištění, pokud jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim odpovídající právní závěry. Dále namítl rozpor mezi popisem jednotlivých skutků ve výroku napadeného rozsudku ze dne 9. 6. 2009 a použitou právní kvalifikací. Je totiž podle něj sporné, zda zde popsané jednání vůbec vykazuje znaky skutkových podstat trestných činů, kterými byl uznán vinným.

Namítaný rozpor mezi popisem jednotlivých skutků ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu ze dne 9. 6. 2009 a použitou právní kvalifikací spatřuje v tom, že z jednání popsaného pod body 4, 12, 14, 15, 17, 18 a 19 vyplývá , že leasingové smlouvy měly být uzavírány v podvodném úmyslu po předchozí vzájemné dohodě obviněného a dalších pravomocně odsouzených osob. Odpovídá tomu použitá formulace

po předchozí vzájemné dohodě, v úmyslu podvodně uzavřít leasingovou smlouvu, ...

u skutků ad 4, 12 a 14 a

vzájemná dohoda a společné jednání

u skutků ad 15, 17, 18 a 19. Z takto formulovaného podvodného jednání při uzavírání leasingových smluv podle obviněného vyplývá, že mělo dojít k naplnění pojmu spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Tomu ovšem neodpovídá použitá právní kvalifikace. Pojmovými znaky spolupachatelství jsou společné jednání dvou nebo více osob a jejich společný úmysl. Z popisu podvodného jednání při uzavírání leasingových smluv pod body 4, 12, 14, 15, 17, 18 a 19 ani z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není zřejmé, v jaké formě měla být vůbec vzájemná dohoda uzavřena a co mělo být jejím obsahem, ačkoliv závěr soudu o existenci dohody mezi spolupachateli je stěžejní a musí být důkazně podložen. Obviněný se zároveň domnívá, že z provedeného dokazování nebyla dostatečně objasněna jeho úloha na předmětné trestné činnosti.

Obviněný v závěru svého dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. tento rozsudek v části odpovídající II. výroku zrušil a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby dovolací soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila tak, že podané dovolání ze dne 22. 9. 2010 bylo podle ní uplatněno za právního stavu věci, který však doznal v mezidobí změny v souvislosti s rozhodováním o ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu, kdy bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010 sp. zn. rozhodnuto podle § 45 tr. zákoníku tak, že došlo ke zrušení výroku o vině v celém jeho rozsahu, ve výroku o trestu, jakož i ke zrušení dalších výroků, které měly ve výroku o vině svůj podklad z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. , přičemž v celém takto zrušeném rozsahu bylo znovu rozhodnuto, a to ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2011 pod sp. zn. .

Dovoláním napadený výrok o vině obviněného proto již neexistuje. Byť bylo při vázanosti jeho podkladovými skutkovými zjištěními znovu (ve zrušeném rozsahu shodným způsobem) rozhodnuto o vině obviněného, stalo se tak posledně označenými soudními rozhodnutími, která byla vydána až po datu uplatněného dovolání a která tak tímto mimořádným opravným prostředkem zákonitě nejsou napadána. Pravomocným rozhodnutím ve věci samé je podle § 265a odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010 sp. zn. ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2011 sp. zn. . Jestliže obviněný dovoláním napadá jiné (předešlé) rozhodnutí, jež zrušením pozbyla podkladu, nesměřuje jeho mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci samé a je nutno na předmětné dovolání nahlížet jako na nepřípustné.

Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. V. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Zároveň souhlasila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí dovolacího soudu, než jsou uvedena v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.

Nejvyšší soud se musel především zabývat otázkou, zda je dovolání obviněného přípustné. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se pro účely řízení o dovolání považují za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání mimo jiné proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření. Odsuzujícím rozsudkem ve smyslu tohoto ustanovení je nepochybně též rozsudek odvolacího soudu učiněný podle ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř.

K provedení přezkumné činnosti dovolacího soudu je nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu dovoláním napadené rozhodnutí (popř. dovoláním napadený výrok rozhodnutí) vůbec existovalo. Jestliže po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo k jeho zrušení, popřípadě ke zrušení dovoláním napadeného výroku, pak dovolací soud nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě je dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku nepřípustné a je nutno jej odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

Z obsahu spisu vyplývá, že dovolání obviněného ze dne 22. 9. 2010 bylo soudu prvního stupně osobně doručeno dne 23. 9. 2010 (tzn. v zákonné dvouměsíční lhůtě, když rozsudek odvolacího soudu ze dne 9. 6. 2009 byl obviněnému doručen dne 24. 8. 2010 a jeho obhájci dne 17. 7. 2009). Tento mimořádný opravný prostředek však byl Nejvyššímu soudu předložen teprve dne 14. 12. 2011 až spolu s v pořadí druhým dovoláním obviněného ze dne 8. 8. 2011 (soudu prvního stupně doručeno dne 22. 8. 2011) po odstranění procesních vad soudem prvního stupně podle § 265h odst. 2 tr. ř. V této době však byl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 ve výrokových částech o vině obviněného M. V., o jemu uloženém trestu a v navazujících výrocích o náhradě škody již zcela zrušen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010 sp. zn. ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2011 sp. zn. , přičemž obviněnému byl postupem podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 45 tr. zákoníku uložen společný souhrnný trest za pokračování v trestném činu ve vztahu, za současného zrušení výroků o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2001 sp. zn. .

Z uvedeného je tedy patrné, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010 sp. zn. ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2011 sp. zn. přestaly právně existovat výroky o vině, trestu a výroky mající ve zrušeném výroku o vině svůj podklad (tj. výroky o náhradě škody ) rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. a rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 týkající se obviněného M. V., které byly dovoláním ze dne 22. 9. 2010 napadeny. Za této situace pak rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., když došlo k jejich zrušení a tudíž neexistují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006 sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007 sp. zn. ).

Vzhledem ke skutečnosti, že obviněný ve svém druhém dovolání, kterému byla přidělena sp. zn. , směrujícího do výroků rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 5. 2011 sp. zn. ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2010 uplatnil v části obsahově zcela totožné námitky jako ve svém prvním dovolání, o němž je rozhodováno v tomto usnesení, odkazuje v tomto směru dovolací soud na odůvodnění usnesení Nejvyššího ze dne 9. února 2012 sp. zn. , v němž byly tyto výhrady obviněného patřičně posouzeny a bylo o nich rozhodnuto. Nedošlo proto k odejmutí oprávnění obviněného podat dovolání jako mimořádný opravný prostředek za účelem možné nápravy případných vad shora uvedeného již „neexistujícího“ rozhodnutí.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného M. V. ze dne 22. 9. 2010 není v této věci přípustné, a proto je jako takové podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. února 2012

Předseda senátu:

JUDr. František H r a b e c