Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 360/2011

U S N E S E N Í

R. S.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované JUDr. Milana Usnula, soudního exekutora, se sídlem v Praze 9, Bryksova 763/46, o zaplacení částky 10.592.933,- Kč s příslušenstvím,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2010, č. j. – 105, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 12. 2009, č. j. – 77, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 10.592.933,- Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala náhrady škody (ve výši 380.953,- Kč za poškození a ztrátu věcí, ve výši 84.500,- Kč za ztrátu hotovosti, ve výši 120.000,- Kč za poškození zdraví, ve výši 7.000,- Kč za náklady na znalecký posudek a ve výši 480,- Kč za náklady spojené s pořízením kopií v souvislosti s uplatněním nároku) a zadostiučinění za nemajetkovou újmu (ve výši 10.000.000,- Kč), které jí měly vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora JUDr. M. U. (vedlejšího účastníka) při provádění exekuce vyklizením bytu povinného J. S., syna žalobkyně.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že exekuce proti povinnému J. S. byla nařízena pravomocným usnesením ze dne 19. 2. 2004 a provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. M. U. (dále jen „exekutor“). Dne 5. 3. 2004 byl vydán exekuční příkaz k vyklizení bytu povinného v P., který byl povinnému doručen dne 8. 3. 2004. Dne 23. 3. 2004 bylo povinnému doručeno vyrozumění o termínu provedení exekuce. Dne 1. 4. 2004 byla prováděna exekuce, povinný byt dobrovolně zpřístupnil a exekutorovi sdělil, že v bytě bydlí také jeho matka a sestra s dítětem. Exekutor vyzval povinného, aby odložil osobní věci své matky a sestry, což neučinil. V 10:00 hod téhož dne se dostavila žalobkyně, která nebyla o prováděné exekuci povinným předem informována a po diskusi s ním omdlela, přivolaná záchranná služba jí odvezla do nemocnice. Povinný se během provádění exekuce opil a nebylo možno s ním komunikovat. Žalobkyně se vrátila do bytu v odpoledních hodinách se svou dcerou, obě stěhovaly a ukládaly své osobní věci do krabice, některé věci si z bytu odnesly. Žalobkyně spolykala léky a opětovně jí byla přivolána záchranná služba. Dne 2. 4. 2004 byl pořízen protokol o soupisu movitých věcí. Dne 5. 4. 2004 se žalobkyně dostavila na exekutorský úřad a tvrdila, že ve spíži měla uloženu krabici s rýží, ve které bylo 80.000,- Kč. Dne 19. 4. 2004 exekutor vyloučil věci žalobkyně ze soupisu movitých věcí a uložil je do úschovy, ze které si žalobkyně věci postupně vyzvedávala. Dne 6. 4. 2004 byl byt protokolárně předán oprávněnému. Žalovaná nevyhověla žádosti žalobkyně na mimosoudní náhradu škody a nemajetkové újmy.

Odvolací soud přitakal právnímu závěru soudu prvního stupně, že v posuzovaném případě exekutor nijak při výkonu exekuční činnosti nepochybil a nedošlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu a odpovědnost žalované za škodu ani nemajetkovou újmu není dána. Exekutor neporušil žádnou právní povinnost, a to ani (dále jen „). V posuzovaném případě exekutor sepsané věci zajistil za účelem zpeněžení a uschoval je. Nestíhala jej povinnost věci předat povinnému či někomu z jeho rodiny. Nárok na náhradu nemajetkové újmy by nebylo možno přiznat rovněž z důvodu, že ke skutečnosti, jež měla založit tento nárok, došlo dne 1. 4. 2004, tedy před účinnosti , který do , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk), vložil ust. o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jež považuje za přípustné na základě ust. a opírá je o dovolací důvod dle Napadený rozsudek je podle ní zásadního právního významu, neboť „řeší dovolacím soudem dosud neřešenou otázku odpovědnosti státu za vadný postup soudního exekutora, zejména ve vazbě na samotného soudního exekutora“. Namítá, že exekutor byl dle povinen předat věci žalobkyni nebo některému z jejích rodinných příslušníků v bytě přítomných. Tím, že jí věci odňal, dopustil se nesprávného úředního postupu. Jakmile se žalobkyně dne 1. 4. 2004 dostavila do bytu, byla zaměstnancem exekutora vyzvána, aby si „neprodleně odnesla své věci, peníze, zlato a podobně“, v důsledku této výzvy zkolabovala. Dle znění ust. měla být vyzvána, aby si převzala „veškeré věci, které se v bytě nacházejí“. Podotkla, že věci nebyly předány jí ani její dceři, která se do bytu dostavila odpoledne. Brojí proti závěru, že věci nebylo možné předat povinnému z důvodu jeho silné podnapilosti. Soudy nebraly v potaz, že povinný ve vyklizovaném bytě nebydlel. Má za to, že úkony soudního exekutora lze přičítat státu. Proto nelze dovodit, že za úkony prováděné exekutorem v rámci exekuční činnosti neodpovídá stát. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému rozhodnutí.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 ).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V rozsahu, ve kterém byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu do částek 7.000,- Kč a 480,- Kč, dovolání není přípustné, neboť jde o nároky se samostatným skutkovým základem, u kterých nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč ( ). Dovolací soud z tohoto důvodu dovolání v daném rozsahu podle věty první a odmítl.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém bylo rozhodováno o nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši 380.953,- Kč, 84.500,- Kč a 120.000,- Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 10.000.000,- Kč, není měnícím ve smyslu , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012).

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné.

Dovolání není přípustné.

Na otázce formulované žalobkyní týkající se „odpovědnosti státu za vadný postup soudního exekutora, zejména ve vazbě na samotného soudního exekutora“, rozsudek odvolacího soudu nestojí. Ten je založen na závěru, že se soudní exekutor nedopustil nesprávného úředního postupu, a to jak ve vztahu k nárokům na náhradu škody, tak i k nároku na náhradu nemajetkové újmy. Ve vztahu k té navíc odvolací soud dovodil, že s ohledem na pozdější časovou působnost , jej vůbec odškodnit nelze. Posouzení otázky předložené žalobkyní by se v jejích poměrech proto nemohlo nijak projevit a uplatněné námitky z toho důvodu v předmětné věci přípustnost dovolání založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 27/2001 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Další námitky dovolatelky spočívající v tom, že se zaměstnanec soudního exekutora, potažmo exekutor, dopustil nesprávného úředního postupu nerespektováním , když žalobkyni nesprávně vyzval, aby si „neprodleně odnesla své věci, peníze, zlato a podobně“, nevydal věci žalobkyně, jež se nacházely v bytě povinného, jí ani její dceři a ani povinnému, synovi žalobkyně, v době, kdy tento ještě nebyl opilý, nejsou námitkami proti právnímu posouzení nároku žalobkyně, ale námitkami proti skutkovým zjištěním (dovolací důvod dle ), které přípustnost dovolání dle nezakládají (srov. ).

Dovolání do výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné. Nákladový výrok, ač je součástí rozsudku, má povahu usnesení, jímž se nerozhoduje o věci samé, proto dovolání proti němu není přípustné podle ust. a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle věty první, ve spojení s , jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 15. března 2012

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu