Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2557/2010

U S N E S E N Í

Mgr. L. K.,

Golden Gate 2000, s.r.o., v likvidaci,

IČO 25588656

,

se sídlem v Červeném Kostelci, ul. 17. listopadu 1146, zastoupené Mgr. Jaroslavem Vaško, advokátem se sídlem v Praze 4, Do Čtvrti 81/4,

o určení neúčinnosti smluv

, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. (dříve pod sp. zn. ), o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. května 2008, č.j. -171, takto:

I.Řízení o „dovolání“ žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. srpna 2006, č.j. -108, se zastavuje.

II. Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. května 2008, č.j. -171, se odmítá.

III.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Rozsudkem ze dne 30. srpna 2006, č.j. -108, Krajský soud v Hradci Králové (po té, co ke společnému projednání spojil věci téhož soudu vedené pod sp. zn. , a ) určil, že smlouva o dílo, smlouva o zprostředkování a smlouva o pronájmu nebytových prostor uzavřené mezi úpadcem a žalovanou jsou vůči konkurzním věřitelům úpadce neúčinné (výroky I., III. a V.), že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do konkurzní podstaty úpadce částky 834.750,- Kč, 1.260.000,- Kč a 2.400.000,- Kč (výroky II., IV. a VI.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok VII.).

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. května 2008, č.j. -171, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV., kterými bylo rozhodnuto o neúčinnosti smlouvy o zprostředkování a povinnosti žalované zaplatit částku 1.260.000,- Kč, podle (dále jen „“) potvrdil a ve zbývajících výrocích ho podle a zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že z obsahu smlouvy o zprostředkování uzavřené dne 14.6.2002 mezi žalovanou a úpadcem, na jejímž základě vytipovala žalovaná pouze jediné místo (ve svých vlastních prostorách) a za toto zprostředkování úpadce zaplatil žalované částku 1.260.000,- Kč, jednoznačně vyplývá úmysl zkrátit věřitele ve smyslu ust. obchodního (správně „občanského“) zákoníku, zatímco ohledně dvou dalších smluv je třeba provést další dokazování.

Proti výrokům III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně a proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání. Domnívá se, že postupem soudu prvního stupně a odvolacího soudu bylo porušeno její právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu y a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, protože tyto soudy se řádně nezabývaly jejími námitkami. Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. a rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřila žalobkyně, která uvedla, že se s napadenými rozhodnutími zcela ztotožňuje a je přesvědčena, že dovolání je nedůvodné.

Žalovaná výslovně napadla dovoláním i rozsudek soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně vzhledem k ustanovení „a contrario“ není dána, dovolací soud řízení o tomto dovolání podle ustanovení zastavil pod bodem I. výroku tohoto usnesení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) dále konstatuje, že dovolání proti výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Praze není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Přípustnost dovolání ve smyslu je zásadně spjata toliko s dovolacím důvodem ve smyslu (nesprávné právní posouzení věci). Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Z obsahu napadeného rozsudku odvolacího soudu se však nepodává, že by byl užit nesprávný právní předpis nebo bylo toto rozhodnutí poznamenáno konkrétní nesprávnou aplikaci právní normy. Těžiště dovolání ve své podstatě spočívá na fakticky vyjádřeném dovolacím důvodu podle ustanovení , k němuž však nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Nejvyšší soud proto dovolání žalované, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl [, ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a Náhrada nákladů řízení za provedený úkon právní služby (vyjádření k dovolání) by žalobkyni příslušela jen za podmínky, že jí vynaložené náklady byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. O takové náklady však v daném případě nejde, neboť vyjádření žalobkyně k dovolání se svým obsahem v zásadě nedotýká otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek dovolacího řízení právně rozhodné. Za tohoto stavu proto nebylo žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznáno.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu