Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1592/2011

7 Tdo 1592/2011-24

U S N E S E N Í

Š.

M.

proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. , který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Š. M.

odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. , uznal obviněné F. H. a Š. M. vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustili tím, že

„po vzájemné dohodě obviněný F. H. jako jediný jednatel společnosti SIMMP, spol. s r. o. se sídlem Mimoňská 205, Zákupy, IČ: 48289060, uzavřel dne 21. 11. 2006 v P., T., leasingovou smlouvu č. ... se společností Santander Consumer Finance, a. s., se sídlem Šafránkova 1, Praha 5, IČ: 25103768, na pronájem vozidla Mercedes Benz E Diesel W 211 270 CDI v celkové pořizovací hodnotě 1,100.000,- Kč a zavázal se po dobu 48 měsíců hradit splátky ve výši 32.098,- Kč, ač již při uzavírání smlouvy věděl, že splátky vzhledem ke své finanční situaci nemůže hradit a vozidlo nebude užívat, neboť smlouvu uzavřel na žádost obviněného Š. M., který měl dle dohody vozidlo užívat a hradit splátky leasingu. Obviněný Š. M. slíbil za uzavření leasingové smlouvy a předání vozidla obviněnému F. H. obstarání úvěru 5,000.000,- Kč k podnikání, úvěr neobstaral, splátky leasingu nehradil, pouze uhradil platby k povinnému ručení ve výši 2.145,- Kč, předmět leasingu nevrátil a poškozené společnosti Santander Consumer Finance, a. s., způsobili škodu ve výši 770.000,- Kč“.

Podle § 250 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. odsoudil obviněného Š. M. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 3. 2009. sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil oběma obviněným povinnost společně a nerozdílně uhradit škodu ve výši 753.958,- Kč poškozené společnosti Santander Cosumer Finance, a. s.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. , podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného F. H. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného F. H. odsoudil při nezměněném výroku o vině podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. uložil obviněnému F. H. povinnost podle svých sil ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradit škodu způsobenou trestným činem.

Podle § 256 tr. ř. soud zamítl odvolání obviněného Š. M. V ostatních částech zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. , podal obviněný Š. M. (dále jen „obviněný“) prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že popsaný skutek ve vztahu k jeho osobě nezakládá skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., neboť v něm chybí prokázání úmyslného jednání z jeho strany, jak již uvedl v odvolání. Podle názoru obviněného se soud druhého stupně nezabýval v řízení o odvolání touto námitkou a ve svém rozsudku se o ní nezmínil. Odvolací soud nesprávně posoudil skutek, který byl předmětem výroku rozsudku soudu prvního stupně.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle § 265k tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. , a podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů výslovně stanovených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.

Obviněný uplatnil právně relevantní námitku spočívající v tom, že popsaný skutek ve vztahu k jeho osobě nezakládá skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 tr.zák., neboť v něm chybí prokázání úmyslného jednání z jeho strany. Tuto námitku obviněný uplatnil již ve svém odvolání a odvolací soud se jí zabýval a v souladu se zákonem se s ní ve svém rozhodnutí vypořádal. Učinil závěr, že podvodný úmysl v jeho jednání lze dovodit z okolností, které k podpisu leasingové smlouvy č. ... se společností Santander Consumer Finance, a. s.

vedly, ze způsobu manipulace s uvedeným vozidlem, které bylo zcela vyňato z faktického nakládání obviněného F. H. Obviněného nemůže vyvinit ani skutečnost, že leasingovou smlouvu č. ... nepodepsal, neboť participace na ní je prokázána jeho úhradou akontace a úhradou pojištění vozidla (č. l. 327).

Nejvyšší soud nemá důvod, aby se odchyloval (a zásadně tak ani nemůže činit) od své dosavadní judikatury, podle níž, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazku 17 pod T – 408). Tak je tomu i v případě námitky obviněného, s níž se soudy obou stupňů dostatečně a v souladu se zákonem vypořádaly, a proto Nejvyšší soud na správné právní závěry uvedené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. , pro stručnost zcela odkazuje.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za splnění podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. ledna 2012

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek