Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1089/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně OSONA holding, a. s., se sídlem v Plzni, Slovanská alej 32, PSČ 326 00, identifikační číslo osoby 64360881, zastoupené JUDr. Václavem Hajšmanem, advokátem, se sídlem v Plzni, Perlová 9, P. O. BOX 181, PSČ 304 81, proti žalovanému JUDr. S. K., jako správci konkursní podstaty úpadce Stavebního podniku Klatovy a. s., v likvidaci, identifikační číslo osoby 45357323, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2010, č. j. -468, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 12. srpna 2009, č. j. -423, kterým Krajský soud v Brně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.

Odvolací soud uzavřel, že kupní smlouva ze dne 21. května 2007, kterou pozdější úpadce prodal žalobkyni sporné nemovitosti, je neúčinným právním úkonem podle , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“).

Neúčinnost kupní smlouvy spatřoval odvolací soud v tom, že kupní cena sporných nemovitostí (11,322.150,- Kč), která byla určena dle znaleckého posudku a odpovídala ceně obvyklé, byla v plném rozsahu „uhrazena“ zápočtem pohledávek žalobkyně za úpadcem (přičemž v rozsahu cca 2/3 kupní ceny se tento záměr podával přímo z kupní smlouvy). Žalobkyně tak dosáhla uspokojení svých splatných pohledávek za úpadcem, aniž by úpadce prodejem svých nemovitostí získal reálné protiplnění (finanční prostředky), které by byly využitelné k dosažení účelu konkursu (poměrného uspokojení věřitelů úpadce).

Kupní smlouva byla přitom uzavřena v době, kdy pozdější úpadce již dlouhodobě nehradil závazky vůči (ostatním) věřitelům, splatné v letech 2004 – 2006, a bezprostředně před tím, než úpadce podal u konkursního soudu návrh na prohlášení konkursu na svůj majetek (právní účinky vkladu vlastnického práva žalobkyně ke sporným nemovitostem nastaly dnem 21. května 2007, přičemž návrh na prohlášení konkursu podal úpadce 14. června 2007).

Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “), uplatňujíc dovolací důvod dle a navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle ustanovení a odmítl jako nepřípustné.

Dovolací argumentace, již dovolatelka připíná k dovolacímu důvodu uvedenému v , je polemikou se závěrem odvolacího soudu, podle něhož kupní smlouva je neúčinným právním úkonem podle ZKV.

V rovině právních argumentů je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěrech, s nimiž je napadený rozsudek v souladu.

Odvolací soud svůj závěr o neúčinnosti kupní smlouvy založil na posouzení okolností daného případu, vycházeje z toho, že nápadně nevýhodné podmínky musí existovat v době právního úkonu, nemohou spočívat v subjektivním cítění dotčené osoby a vždy musí znamenat konkrétní nevýhodu oprávněné osoby ve srovnání s osobami jinými, přičemž u úplatných smluv jde především (ne však pouze) o posouzení toho, zda nebyla porušena ekvivalentnost smluvených vzájemných plnění (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 36/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2006, sp. zn. , jenž je, stejně jako další rozhodnutí uvedená níže, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2008, pod číslem 162, či usnesení Ústavního soudu ze dne 13. července 2000, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, číslo sešitu 19, ročník 2000, pod číslem 24).

Nejvyšší soud v rozsudku uveřejněném pod číslem 30/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pak - pro poměry odpůrčí žaloby podle , (dále jen „obč. zák.“) - vysvětlil, že pro závěr, že se dlužníkův majetek následkem převodu věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty na jiného nesnížil, není bez dalšího významný jen obsah smlouvy nebo jiného ujednání. O tzv. ekvivalentní právní úkon dlužníka jde jen tehdy, jestliže za převedené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty se dlužníku opravdu (reálně) dostala jejich obvyklá cena nebo jiná skutečně přiměřená (rovnocenná) náhrada.

K tomuto závěru se - v poměrech odpůrčí žaloby podle § 16 ZKV - Nejvyšší soud přihlásil v rozsudku ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. , ve kterém formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož uzavře-li dlužník, který nemá jiný majetek postačující k uspokojení svých věřitelů, poté, co jako prodávající uzavřel se svým věřitelem jako kupujícím kupní smlouvu o prodeji movitých věcí, s kupujícím dohodu o započtení kupní ceny proti pohledávce kupujícího, byla kupní smlouva ve smyslu ustanovení § 42a obč. zák. právním úkonem zkracujícím dlužníkovy věřitele, neboť v době účinnosti kupní smlouvy se dlužníku za prodaný majetek nedostalo žádného skutečného (reálného) protiplnění, z nějž by mohli dlužníkovi věřitelé uspokojit své pohledávky.

A konečně v usnesení ze dne 27. května 2009, sp. zn. , Nejvyšší soud - v situaci, kdy úpadkyně kupní smlouvou pozbyla vlastnického práva k nemovitostem, aniž by se jí dostalo „protiplnění“ využitelného k dosažení účelu konkursu - dovodil, že závěr o neúčinnosti právního úkonu podle § 15 odst. 1 písm. c) ZKV lze založit i na jeho „důsledcích“ pro majetkové poměry úpadce (ve vazbě na rozsah uspokojení pohledávek konkursních věřitelů).

Tyto judikatorní závěry se obdobně prosadí i v projednávané věci, neboť je zjevné, že v důsledku započtení kupní ceny na pohledávky žalobkyně, zamýšleného v rozsahu cca 2/3 kupní ceny již při uzavření kupní smlouvy, se úpadci za prodané nemovitosti žádného skutečného (reálného) protiplnění (z nějž by mohli jeho konkursní věřitelé uspokojit své pohledávky) nedostalo.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení přípustné být nemůže.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ). Pro spory vyvolané konkursem prohlášeným podle srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. února 2012

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu