Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2291/2010

U S N E S E N Í

V. K.

J. K.

, zastoupenému Mgr. Evou Budínovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku – Místku, Dobrovského 724, o 140.462,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2009, č. j. -88, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Frýdku – Místku rozsudkem ze dne 3. 2. 2009, č. j. -61, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 140.462,- Kč na náhradě škody vzniklé poškozením rodinného domu, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný dne 3. 12. 2005 poškodil rodinný dům ve výlučném vlastnictví žalobkyně včetně jeho vnitřního vybavení. Žalobkyně odhadla již na místě krátce po nahlášení incidentu policii vzniklou škodu na částku 300.000,- Kč, dne 8. 12. 2005 ji upřesnila na 164.600,- Kč. Žalovaný podepsal dne 1. 1. 2006 prohlášení, že si je vědom škod jím způsobených, které hodlá na vlastní náklady odstranit, a že uhradí i případné další náklady spojené s opravami, pokud se vyskytnou další škody. K námitce promlčení vznesené žalovaným soud prvního stupně uzavřel, že pokud se žalobkyně o vzniklé škodě dozvěděla bezprostředně po události dne 3. 12. 2005, kdy zjistila rozsah poškození, který vyčíslila v penězích dne 8. 12. 2005, počala subjektivní promlčecí lhůta běžet dne 8. 12. 2005, takže se nárok promlčel dne 8. 12. 2007 a žalobě podané u soudu dne 22. 8. 2008 nemůže být vyhověno. Prohlášení žalovaného z 1. 1. 2006 nelze považovat za uznání nároku na náhradu škody pro absenci údaje o výši způsobené škody.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 11. 2009, č. j. -88, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení odvolacího. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o promlčení žalované pohledávky, neboť z obsahu policejních protokolů plyne, že žalobkyně měla již ke dni 3. 12. 2005 informace o konkrétních okolnostech vzniku škody a o osobě škůdce; její nárok je tedy od 3. 12. 2007 promlčen. Je nepodstatné, že žalobkyně získala vědomost o přesné výši škody později na základě znaleckého posudku. Prohlášení žalovaného pak soud prvního stupně správně nepovažoval za uznání dluhu ve smyslu § 110 obč. zák., neboť v něm chybí rozsah způsobené škody.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání podle z důvodů podle Je přesvědčena, že soudy nižších stupňů věc nesprávně právně posoudily, jestliže dospěly k závěru, že pro zahájení běhu subjektivní promlčecí doby postačuje informace o samotném protiprávním jednání, případně pouhá možnost dozvědět se o vzniklé škodě. Subjektivní promlčecí doba mohla začít běžet až od okamžiku, kdy poškozená měla možnost nárok uplatnit u soudu, což v řešeném případě nemohlo být již 3. 12. 2005, neboť tehdy nepochybně neznala rozsah škody. Bylo nezbytně nutné vyčkat ustálení stavu nemovitosti a odborné prohlídky. Znalecký posudek však žalobkyně zadala ke zpracování až v okamžiku, kdy bylo zřejmé, že žalovaný svůj závazek z 1. 1. 2006 bez ohledu na vyčíslení způsobené škody nesplní. Žalovaný nadto začal způsobenou škodu odstraňovat, a žalobkyně proto odmítla dát souhlas s jeho trestním stíháním, které tak bylo zastaveno usnesením Policie ze dne 16. 1. 2006, č. j. ORFM-1237/OODO-Tč-2005. Protože ale žalovaný všechna poškození neodstranil, připojila se žalobkyně se svým nárokem na náhradu škody dne 14. 5. 2007 k trestnímu řízení vedenému u Okresního soudu ve Frýdku – Místku, sp. zn. . Soudy nižších stupňů se však otázkou případného stavení promlčecí lhůty vůbec nezabývaly. Protože otázka běhu promlčecí lhůty byla soudy nižších stupňů nesprávně právně posouzena, navrhla dovolatelka, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno včas, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Přípustnost dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné, jen jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odst. 1 písm. c) ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam.

Počátek běhu subjektivní promlčecí doby nároku na náhradu škody se odvíjí od okamžiku, kdy poškozený nabyl vědomost o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, tj. kdy prokazatelně zjistil, že na jeho úkor došlo ke škodě (nikoliv tedy jen o protiprávním úkonu či o škodné události) a kdo za ni odpovídá. To předpokládá, že se poškozený dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné natolik objektivně vyjádřit v penězích, že lze právo na její náhradu uplatnit u soudu. Poškozený se dozví o škodě, jakmile zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích) a není třeba, aby znal rozsah (výši) škody přesně (např. na základě odborného posudku). Znalost poškozeného o osobě škůdce se pak váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, který konkrétní subjekt je za škodu odpovědný (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 9. 1974, sp. zn. , publikovaný pod č. 38/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, obdobně stanovisko Nejvyššího soudu SSR ze dne 23. 11. 1983, č. j. Cpj 10/83, publikované tamtéž pod č. 3/1984, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 2445).

Odvolací soud proto v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou dovodil, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby není podstatná vědomost poškozené o přesné výši způsobené škody, ale postačuje přibližný odhad tak, jak jej uvedla již dne 3. 12. 2005 do policejního protokolu; je tedy zřejmé, že uvedená námitka zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá.

Zásadní právní význam nelze dovoláním napadenému rozhodnutí připisovat ani z hlediska tzv. stavení běhu subjektivní promlčecí doby podle § 112 obč. zák. po dobu trestního řízení proti žalovanému, v němž měla být náhrada škody poškozenou řádně uplatněna. Z obsahu spisu vyplývá jednak, že v trestním řízení vedeném pro skutek, jímž žalovaný předmětnou škodu způsobil, se mohla promlčecí doba stavět pouze od 3. 12. 2005 do 16. 1. 2006, kdy bylo trestní stíhání zastaveno (tj. zhruba šest týdnů), jednak že dovolatelkou zmiňované druhé trestní stíhání se týkalo jiného skutku, s nímž způsobená škoda nesouvisí, takže s nyní uplatňovaným nárokem se k němu nebylo možno účinně připojit; na závěr o uplynutí subjektivní promlčecí doby před uplatněním nároku u soudu tedy otázka stavení promlčení nemá vliv.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2012

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu