Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 53/2011

U S N E S E N Í

V. M.,

První brněnské strojírně Velká Bíteš, a.s.

se sídlem ve Velké Bíteši, Vlkovská č. 279,

IČO 00176109, zastoupené JUDr. Zdeňkou Tučkovou, advokátkou se sídlem ve Velké Bíteši, Sadová č. 531, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. června 2009 č.j. -146, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.890,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zdeňky Tučkové, advokátky se sídlem ve Velké Bíteši, Sadová č. 531.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2009 č.j. -146, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 4.1.2006 č.j. -97 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že „okamžité zrušení pracovního poměru, které bylo dáno žalobci dopisem žalované ze dne 22.6.2005, je neplatné“; a ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalované „zaplatit žalobci částku 68.000,- Kč“), není přípustné podle ustanovení (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Odvolací soud vyložil otázku hodnocení stupně intenzity porušení pracovní kázně a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce – dovodil-li zejména, že žalobce porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem, neboť s přihlédnutím k jeho členství v dozorčí radě, jako „funkci, kterou zastával ve společnosti, která v části podnikání konkurovala žalované, nelze intenzitu porušení pracovní kázně snižovat s odkazem na jeho dobré pracovní hodnocení“, a že tedy „po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnával osobu zastávající významnou funkci v konkurenční společnosti“, neboť „by tím byla popřena sama podstata ochrany zájmů zaměstnavatele jako podnikatele v konkurenčním prostředí“ – v souladu se závěry, k nimž již dříve dospěla judikatura soudů (srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. , uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8 roč. 1996, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.1.2000 sp.zn. , uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.2.2001 sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, pod číslem C 164), a na nichž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit.

Namítá-li dovolatel ve prospěch svých opačných úvah, že „závěr soudu o zvlášť hrubém porušení pracovní kázně je nesprávný a vůči žalobci nepřiměřeně a neodůvodněně přísný“, neboť ze „samotného významu členství v dozorčí radě u konkurenční společnosti“ nemůže vyplývat takováto intenzita porušení pracovní kázně a „okolnosti projednávaného případu neodůvodňují závěr, že by po žalovaném jako zaměstnavateli nebylo možné spravedlivě požadovat, aby žalobce zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby“, potom přehlíží, že pouze soudu přísluší posouzení toho, zda zjištěné porušení pracovní kázně dosáhlo zákonem předvídané intenzity, a jeho námitky, které jsou jen pouhou polemikou s tím, ke kterým hlediskům odvolací soud (a soud prvního stupně) při posuzování intenzity porušení pracovní kázně žalobcem přihlížel a jak tato hlediska hodnotil, proto nemohou obstát.

Ostatní námitky žalobce obsažené v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu – jak vyplývá z jeho obsahu (srov. ) – podle ustanovení , neboť podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž napadený rozsudek vychází a současně v dovolání předestírá opačné skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení přihlédnuto (srov. část věty za středníkem ).

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, které má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. ), není rovněž přípustné (srov. až ), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002 sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2003, pod č. 4).

Protože dovolání žalobce

proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 6.590,- Kč [srov. č. 4 a , , a ve znění , č. , č. a č. ] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. , č. a č. ), celkem ve výši 6.890,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalované náklady dovolacího řízení ve výši 6.890,- Kč nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. března 2012

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.

předseda senátu