Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 440/2011

U S N E S E N Í

E. D.

ČD Cargo, a.s.

se sídlem v Praze 7, Holešovicích, Jankovcova č. 1569/2c, IČO 28196678, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2010 č.j. -265, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21.4.2010 č.j. -265, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1.10.2009 č.j. -232, ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti „výpovědi dané žalobkyni dopisem žalované ze dne 29.6.2006“), není přípustné podle ustanovení (neboť jak v původním tak i v novém rozhodnutí ve věci soud prvního stupně rozhodl ohledně dovoláním dotčeného předmětu řízení stejně – žalobu zamítl), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. ) dovolací důvody podle ustanovení a

Žalobkyně sice v dovolání vytýká odvolacímu soudu „nesprávný právní závěr“ o tom, že byly splněny podmínky pro použití výpovědního důvodu spočívajícího v nadbytečnosti zaměstnance z důvodu organizační změny provedené zaměstnavatelem ve smyslu zák. práce, a že byla rovněž splněna nabídková povinnost zaměstnavatele ve vztahu k žalobkyni ve smyslu ustanovení zák. práce, neboť podle jejího názoru „je v extrémním nesouladu s kogentními ustanoveními “, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení odvolacím soudem, ale že toliko nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) vychází, a dále s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Podstatou jejích námitek je

nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (i soud prvního stupně) přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil (namítá-li, že soud „nevyložil, jakými úvahami se řídil, když vzal za prokázanou výpověď svědka Ing. M.“, že se „nezabýval problematikou aplikace Kolektivní smlouvy ČD“, že „učinil předčasný a tím i nesprávný právní závěr nad výpovědí svědka Ing. B.“, a že se nevypořádal s námitkami žalobkyně a s jejím návrhem na výslech svědka). Dovolatelka na rozdíl od skutkových zjištění soudů obou stupňů (např., že v okamžiku dání výpovědi žalobkyni neměla pro ni žalovaná „ani v místě výkonu práce, ani v místě jejího bydliště k dispozici žádnou pro ni vhodnou práci“, a že ani pozice výpravčího nebyla pro žalobkyni vhodným pracovním místem, neboť bylo zejména požadováno složení řady odborných zkoušek zahrnujících jak teoretické, tak i praktické dovednosti, včetně výcviku, když navíc „žalobkyně od ukončení středoškolského studia práci výpravčí nevykonávala“, čímž byla „přerušena ČD uznávaná kontinuita mezi jí složenými zkouškami v roce 1979 a stavem v roce 2006“) v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry (zejména, že ji žalovaná diskriminovala v rovném přístupu uchazečů k pracovní pozici výpravčí ČD, neboť žalobkyně byla osobou „plně zdravotně způsobilou pro pohyb v kolejišti jako předpoklad pro výkon profese výpravčího vlaků“, a že tedy tvrzení o nezpůsobilém zdravotním stavu žalobkyně bylo naprosto účelové), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. Tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. V postupu odvolacího soudu spatřuje rovněž vadu řízení, která podle jejího názoru mj. spočívá ve skutečnosti, že nedodržel zásady spravedlivého procesu vyplývající z d, jestliže ve svém rozhodnutí nevyložil, „z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl“. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a však nemůže být – jak je zřejmé z ustanovení – přihlédnuto.

Protože dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. března 2012

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.

předseda senátu