Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 697/2010

U S N E S E N Í

JABLONEX GROUP a.s.,

D. K.

, prodejem nemovitostí pro částku 417.885,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání D. P., jako právního nástupce původního přihlášeného věřitele M. P., zemřelého 17. 5. 2011, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 9. 9. 2010, č.j. -424, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením z 22. 1. 2009 č.j. -399, okresní soud rozvrhl rozdělovanou podstatu v celkové výši 1.617.602,- Kč tak, že z ní budou uspokojeny přihlášené pohledávky

1. České republiky – Okresního soudu ve Frýdku-Místku v částce 7.810,- Kč

2. Finančního úřadu Ostrava I. v částce 78.805,- Kč

3. oprávněné v částce 1.328.435,70 Kč

4. Finančního úřadu v Ostravě I. v částce 202.551,- Kč

s tím, že takto je celá rozvrhovaná podstata vyčerpána. V odůvodnění svého rozhodnutí pak uvedl, že na uspokojení pohledávky přihlášeného věřitele M. P., již kvalifikoval jako tzv. ostatní pohledávku ve smyslu ustanovení , se z rozvrhované podstaty nedostalo nic.

K odvolání věřitele M. P. krajský soud napadeným rozhodnutím (poté, co předchozí usnesení okresního soudu ze 7.11.2007 /č.l. 338a/, jímž bylo rozhodnuto jinak, zrušil) usnesení soudu prvního stupně potvrdil a s odvolací námitkou, že jeho pohledávka měla být jako zajištěná zástavním právem uspokojena ve třetí skupině podle , se vypořádal závěrem, že na něj jako na zástavního věřitele pohlížet nelze, neboť zástavní právo zřízené v jeho prospěch smlouvou z 22.5.1996 dnem právní moci usnesení o příklepu ( ), jímž zastavenou nemovitost vydražil (a tudíž k ní nabyl vlastnické právo), tedy dnem 22.8.2007 (správně 19.7.2007, viz a spisu) splynutím podle zaniklo. Podle názoru odvolacího soudu „by bylo v rozporu s právní úpravou zástavního práva jako práva věcného, zatěžujícího cizí věc, aby existovalo i v případě, že zástavní věřitel se stane vlastníkem zástavy, neboť zajištění vlastní pohledávky zástavním právem na vlastní nemovitosti není možné.“

V dovolání věřitel namítá nesprávné právní posouzení věci ( , jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že jeho zástavní právo k předmětné nemovitosti dnem právní moci usnesení po příklepu, jímž zastavenou nemovitost vydražil, splynutím zaniklo. Podle jeho názoru splynutí práva a povinnosti ve smyslu pro případ zástavního práva znamená, že dojde ke splynutí osoby zástavního věřitele a zástavního dlužníka, k čemuž ovšem v daném případě nedošlo; věřitel se totiž sice stal vlastníkem zastavených nemovitostí, nestal se však zástavním dlužníkem. Přestože z povahy zástavního práva plyne, že vlastník zastavených nemovitostí je totožný se zástavním dlužníkem, má dovolatel (věřitel) zato, že posuzovaný případ představuje výjimku z tohoto pravidla danou specifiky, která přináší aplikace procesních (a zvláště exekučních) norem a jejich účinků do hmotněprávních vztahů. Podstatou celého sporu je podle něho právní úprava výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, podle níž dochází k nabytí vlastnického práva k vydraženým nemovitostem (zaplacením nejvyššího podání) v odlišný okamžik než k zániku zástavního práva váznoucího na těchto nemovitostech ( – dnem právní moci rozvrhového usnesení). Podle jeho názoru je smyslem této právní úpravy stanovení zvláštního procesního režimu pro ochranu účastníků exekučního řízení a zajištění účelu exekučního řízení, nikoli konstituovat z vydražitele pro uvedené období (mezi vznikem vlastnického práva a zánikem práva zástavního) zástavního dlužníka. Vydražitel veškeré své povinnosti spojené s vydražením nemovitostí splnil zaplacením nejvyššího podání, a nemá ve vztahu k zástavním věřitelům žádný dluh osobní ani věcný a již z tohoto důvodu je jeho postavení jako zástavního dlužníka vyloučeno. Vzhledem k uvedenému má zato, že se v důsledku nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem zástavním dlužníkem nestal, a že proto jeho zástavní právo nemohlo zaniknout splynutím podle . I kdyby dovolací soud jeho názor nesdílel, je dovolatel názoru, že pro účel zařazení pohledávky do skupin a určení jejího pořadí mají soudy vycházet z okamžiku rozhodného v době konání dražby, nikoli rozvrhového jednání.

Dovolání, přípustné podle není důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr krajského soudu, že na odvolatele jako na zástavního věřitele pohlížet nelze, neboť zástavní právo zřízené v jeho prospěch smlouvou z 22.5.1996 dnem právní moci usnesení o příklepu ( ), jímž zastavenou nemovitost vydražil, tedy dnem 22.8.2007 (správně 19.7.2007, viz a spisu) splynutím podle zaniklo.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle ustanovení se vydražitel stává vlastníkem vydražené nemovitosti s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu dnem právní moci rozvrhového usnesení.

Podle ustanovení zanikají zástavní práva váznoucí na nemovitosti; ustanovení; tím není dotčeno.

Předně není namístě dovolatelova argumentace, že se nestal zástavním dlužníkem, jelikož napadené rozhodnutí nedovozuje, že došlo ke splynutí osoby zástavního dlužníka a zástavního věřitele, nýbrž, že zástavní právo zaniklo v důsledku skutečnosti, že se zástavní věřitel stal vlastníkem zástavy.

V odůvodnění svého rozsudku z 8.10.2008, sp. zn. , publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 74/2009 Nejvyšší soud uzavřel, že stane-li se zástavní věřitel vlastníkem zástavy, zajištěná pohledávka tím nezaniká, že však

zanikne

(splynutím ve smyslu )

zástavní právo

, které ji zajišťovalo. O takový případ jde v souzené věci (byť dílčí, navíc vnitřně rozporný závěr odvolacího soudu, že věřitel nabyl vlastnictví k vydražené nemovitosti „ke dni právní moci usnesení o příklepu“, případně „vkladem vlastnického práva“, správný není, neboť vlastníkem se vydražitel – jak plyne z ustanovení in fine – stává /za splnění dalších podmínek/ ke dni

vydání

usnesení o příklepu, což však na konečném závěru o nedůvodnosti dovolání nic nemění). Z toho pak rezultuje závěr, že pohledávka přihlášeného věřitele nemohla být uspokojena ve skupině třetí podle , ale skupině šesté podle písmene f ) citovaného ustanovení.

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nedůvodné – aniž se (s ohledem na výše citovaný judikát) zabýval dalšími argumenty – podle části věty před středníkem, odst. 6 zamítl.

Dovolatel zůstal procesně neúspěšný, ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok shora uvedený.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. února 2012

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.

předseda senátu