Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3449/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně městské části Praha 11, se sídlem Praha 11, Ocelíkova 672/1, proti žalované J. V., zastoupené Mgr. Alenou Novákovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Blanická 25, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2009, č. j. -31, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 27. 10. 2009, č. j. -31, potvrdil rozsudek ze dne 26. 2. 2009, č. j. -13, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) uložil žalované povinnost vyklidit do 30 dnů po zajištění přístřeší, nejdříve však k 30. 4. 2009, byt č. 17, nacházející se v 6. nadzemním podlaží domu č.p. 1815, č. or. 14, ulice L. v P. 4, katastrální území Ch., obec P. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu, neboť její nájemní poměr skončil uplynutím doby ke dni 7. 9. 2007. Na základě toho žalobě na vyklizení podle ve znění po novele provedené (dále též „obč.zák.“) vyhověl, přičemž poměry žalované zohlednil (ve shodě se soudem prvního stupně) stanovením delší lhůty k vyklizení bytu a vázáním její vyklizovací povinnosti na zajištění přístřeší.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupena advokátem) dovolání, které následně doplnila prostřednictvím ustanovené advokátky.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b) ; dovolání tak může být přípustné podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Dovolatelka výslovně neoznačuje otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; z obsahu dovolání ( ) se však podává, že napadá právní závěr odvolacího soudu, že předmětný byt užívá bez právního důvodu.

Přestože dovolatelka formálně odkázala na dovolací důvod podle , zastává dovolací soud – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání – názor, že takto formálně uplatněný dovolací důvod nijak obsahově nekonkretizovala. V této souvislosti nelze opomenout, že pouhá citace ustanovení a b), odst. 3 – bez údaje o tom, z jakých konkrétních důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá – není řádným uplatněním dovolacích důvodů podle těchto ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 31 v sešitě č. 3 z roku 2005 časopisu Soudní judikatura). Za řádné uplatnění dovolacího důvodu podle tudíž nelze pokládat obecné výtky dovolatelky, že „jde bezesporu o porušení zákona“, že „došlo k porušení obč. zák. a výkon práv a povinností je v rozporu s dobrými mravy“, že „soudy obou stupňů jednaly příliš jednostranně a neposoudily i pochybení žalobkyně a vina je dávána pouze jí“, a že „nebyla dodržena zákonná lhůta, zákon a právní postup“.

Dovodil-li odvolací soud (soud prvního stupně), že nájem předmětného bytu, který žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy, skončil uplynutím sjednané doby nájmu ke dni 7. 9. 2007, přičemž v řízení nebylo ani tvrzeno (natož prokázáno), že by účastnice poté uzavřely novou nájemní smlouvu k bytu, jsou bezpředmětné námitky dovolatelky, že „včas zažádala o prodloužení nájemní smlouvy“, že „tento tiskopis ihned po jeho vyplnění dne 26. 9. 2007 odevzdala osobně v podatelně žalobkyně“, a že je nepravdivé tvrzení žalobkyně, že „svoji žádost o prodloužení nájemní smlouvy nedoložila, jak měla“; v soudní praxi totiž není pochyb (a to i proto, že ustanovení § 685 a 686 obč.zák. jiný vyklad ani nepřipouští) o tom, že nájem bytu vzniká nájemní smlouvou.

Je tedy zřejmé, že dovolání žalované směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a , neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, zatímco žalobkyni náklady v dovolacím řízení (dle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. února 2012Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.předsedkyně senátu