Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4638/2010

U S N E S E N Í

R. R.

, zastoupenému JUDr. Jiřím Koniorem, advokátem se sídlem Brno, Nové náměstí 21, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2010, č. j. - 66, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 8. 2009, č. j. -55 (poté, co usnesením ze dne 18. 2. 2009, č. j. -40, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2009, č. j. -45, zamítl návrh žalobce, aby do řízení na straně žalovaného vstoupila podle jeho manželka D. R.), zamítl žalobu na vyklizení žalovaného z bytu č. 1, v B., P. 911/3c (dále „předmětný byt, resp. „byt“), a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 30. 6. 2010, č.j. -66, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 19. 9. 2003 smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou, že dne 20. 9. 2003 uzavřel žalovaný manželství s D. M. (nyní R.), že žalobce dal žalovanému dopisem ze dne 28. 5. 2007 výpověď z nájmu bytu (dále jen „Výpověď) z důvodu podle ve znění po novele provedené (dále jen „obč. zák.“), odůvodněnou tím, že byt bez vážných důvodů neužívá nebo ho užívá jen občas, že Výpověď byla dána (adresována) toliko žalovanému a jemu byla také doručena dne 4. 6. 2007 a že žaloba na její neplatnost nebyla podána. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalovanému a jeho manželce vzniklo uzavřením manželství právo společného nájmu předmětného bytu manžely, a že toto právo dosud trvá, neboť v řízení nebylo tvrzeno (prokázáno), že by nastala právní skutečnost, jež by způsobila jeho zánik. Za této situace musela být Výpověď dána oběma manželům, společným nájemcům bytu a jim oběma také doručena (v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. ). Byla-li v dané věci Výpověď dána (doručena) toliko jednomu z manželů (žalovanému), nebyla způsobilá vyvolat zánik práva společného nájmu bytu svědčícího žalovanému a jeho manželce. Námitku žalobce, že pro něho bylo složité zjišťovat, že žalovaný uzavřel manželství a že mu tak vzniklo práva společného nájmu, neshledal pro právní posouzení věci relevantní. Poukázal na to, že žalobce měl možnost na vzniklou situaci zareagovat v průběhu soudního řízení, např. dáním Výpovědi oběma manželům; jím navrhovaný postup podle nepřicházel v dané věci v úvahu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvody podle , b) Za otázky zásadního právního významu označuje otázky: 1) zda pochybil v označení účastníka řízení, jestliže vedle žalovaného neoznačil za pasivně legitimovanou i jeho manželku, 2) zda se může před soudem dovolávat ochrany ten, kdo sám porušil zákon, tj. žalovaný, který porušil informační povinnost stanovenou v obč. zák., a 3) zda je pronajímatel (ač je omezen ve svých možnostech zjišťovat údaje o osobním stavu) povinen zjišťovat změnu stavu (uzavření manželství) u nájemce, který mu tuto skutečnost sám neoznámil. V té souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , a sp.zn. , jež lze dle jeho názoru vztáhnout i na danou věc, a uvádí, že informační povinnost je „nadřazena právu společného nájmu bytu manžely“, jehož se lze dovolávat pouze při splnění této povinnosti. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) poté, co shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b) Dovolání tak může být přípustné podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Dovolatelem výslovně formulované otázky však zásadní právní význam nezakládají, neboť na jejich řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud totiž založil své rozhodnutí na názoru, že Výpověď jakožto hmotněprávní úkon pronajímatele (žalobce) měla být – při existenci práva společného nájmu bytu manžely – dána (doručena) oběma manželům, společným nájemcům předmětného bytu. Odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , , je nepřípadný, neboť označené rozhodnutí se týká případu vzniku práva společného nájmu bytu manžely v průběhu soudního řízení; v dané věci však takovéto právo vzniklo dříve, než bylo soudní řízení zahájeno.

Dovolatel odkázal rovněž na dovolací důvod podle Dovolací soud však – s přihlédnutím k obsahu dovolání – zastává názor, že takto formálně uplatněný dovolací důvod nijak obsahově nekonkretizoval. V této souvislosti nelze opomenout, že pouhá citace ustanovení a b), odst. 3 – bez údaje o tom, z jakých konkrétních důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá – není řádným uplatněním dovolacích důvodů podle těchto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 1. 2005, sp.zn. , uveřejněné pod č. 31 v časopise Soudní judikatura 3/2005).

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř s přihlédnutím k tomu, že žalovanému nevznikly (podle obsahu spisu) v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. února 2012

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu