Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 489/2010

U S N E S E N Í

M. V.

O. M.

, bytem v K., zastoupenému JUDr. Pravoslavem Svobodou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Údolní 1946/8, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. února 2009, č. j. -183, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Alice Zachariášové, advokátky se sídlem v Karlových Varech, Krymská 5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalovaný dovoláním napadl potvrzující rozsudek Krajského soudu v Plzni (odvolacího soudu) ze dne 16. února 2009, č. j. -183, tj. rozhodnutí vydané před 1. červencem 2009, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „”).

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím důvod podle (že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), ani podle (jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu). V dovolání nelze ani uplatnit nové skutečnosti ( ).

Dovolatel s ohledem na obsah dovolání ( ) uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle (námitkou, že „nezpůsobil neplatnost titulu svého bydlení, tj. písemného prohlášení vlastnice bytu, že závěry soudu o jeho zdravotním stavu nemají oporu v dostačujících důkazech, že soudy nesprávně posoudily písemné prohlášení žalobkyně z 21. 5. 1997“). Dovolatel brojí proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění; nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů odvolacím soudem a v konečném důsledku nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jeho názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit, tj. vlastní verzi skutkového stavu rozhodného pro posouzení, zda byt o velikosti 1+3 ve II. patře domu v K. (dále též jen „předmětný byt“), užívá bez právního důvodu a zda vyklizení není v rozporu s dobrými mravy.

Dovolatel však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak (podle a b/ nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně)založil své rozhodnutí na právním závěru, že písemným prohlášením žalobkyně z 21. 5. 1997, že žalovaný může užívat předmětný byt do konce života, nevznikl žalovanému ani nájem předmětného bytu, ani právo odpovídající věcnému břemenu užívání bytu. Nájem bytu vzniká nájemní smlouvou ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“) a věcné břemeno způsobem uvedeným v obč. zák. (tj. písemnou smlouvou, na základě závěti, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu, ze zákona nebo vydržením); prohlášení žalobkyně z 21. 5. 1997, byť písemné, však není smlouvou, ale jen jednostranným právním úkonem.Odvoláním souhlasu žalobkyně s užíváním bytu dovolatelem jeho právní důvod užívání bytu zanikl, byt užívá bez právního důvodu, a proto odvolací soud nepochybil, pokud mu s poukazem na obč. zák. uložil byt vyklidit.

Dovolatel dále odvolacímu soudu (i soudu prvního stupně) vytýká, že nepřihlédl ke všem zjištěným okolnostem a nesprávně proto posoudil možnost vázat s přihlédnutím k § 3 odst. 1 obč. zák. jeho vyklizení na bytovou náhradu.

Jak však vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud se v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod č. 6 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2010) zabýval otázkou, zda lze - s ohledem na ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. - vyklizení dovolatele (užívajícího byt bez právního důvodu) vázat na zajištění bytové náhrady; vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci, přihlédl k okolnostem na straně žalobkyně (vlastnice předmětného bytu), ale i žalovaného, jehož se vyklizení týká, a dospěl k závěru, že vzhledem k okolnostem případu není poskytnutí bytové náhrady namístě. Úvaha odvolacího soudu, zda vyklizení dovolatele bez zajištění bytové náhrady je v rozporu s dobrými mravy, není ani zjevně nepřiměřená. Otázku, zda výkon práva je v rozporu s dobrými mravy, nelze proto považovat za otázku zásadního právního významu.

Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z a proto se dovolací soud nemohl zabývat vadami řízení, které dovolatel - pro případ, že jeho dovolání bude posouzeno jako přípustné - namítal (že soudy nerespektovaly jeho zdravotní potíže, že nevyhověly jeho žádosti o odročení jednání, že účast jeho právního zástupce u jednání byla jen formální, že „soudy se nezabývaly tím, zda právo užívat byt nevydržel, a ani ho nepoučily jaké důkazy by měl k této skutečnosti navrhnout“, že neprovedly důkazy k prokázání, zda prostory v domě, jehož je vlastníkem, jsou vhodné pro bydlení zdravotně postižené osoby). K vadám řízení ( ), však dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); přípustnost dovolání podle zásadně nezakládají (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ - ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních). Jen pro úplnost lze dodat, že nebyl důvod pro poskytnutí poučení podle , s ohledem na právní posouzení věci a učiněná skutková zjištění nebylo ani třeba provést další dokazování a soudy ani neodňaly dovolateli možnost jednat před soudem (důležitost důvodu, pro který účastník žádá o odročení jednání, musí soud vždy posoudit s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem případu – srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. ).

Dovolání žalovaného tedy z pohledu uplatněných dovolacích námitek směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalovaného, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.500,- Kč (, ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a náhrady ve výši 360,- Kč za 20% daň z přidané hodnoty, kterou je povinen odvést z přiznané odměny a náhrad (, 3 ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 14. února 2012

JUDr. Miroslav Ferákpředseda senátu