Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3999/2010

33

Cdo 3999/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

P. O.

, zastoupené JUDr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem ve Svitavách, Pod věží 3, proti žalovanému

Z. S.

, zastoupenému JUDr. Ladislavem Hostýnkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 160, o 250.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2010, č.j. -89, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 25.740,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Ladislava Hostýnka, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví citovaným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 16. 1. 2008, č.j. -52, kterým Okresní soud v Ústí nad Orlicí zamítl žalobu o zaplacení 250.000,- Kč a rozhodl o nákladech řízení účastníků; v souvislosti s rozhodnutí o věci samé rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu žalovaný (zhotovitel) nedokončil stavbu do 20. 6. 2004, čímž nedodržel lhůtu, kterou si účastníci sjednali; porušení této povinnosti, která byla sankcionována smluvní pokutou, však nezavinil ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Příčiny nesplnění závazku spočívaly na straně žalobkyně (objednatelky), která včas nezaplatila zálohu ve výši 240.000,- Kč.

V dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu napadla, uplatňuje žalobkyně dovolací důvody uvedené v a odst. 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). V rámci prvního z nich nastoluje otázku, zda porušení její povinnosti zaplatit včas zálohu znamená absolutní zproštění povinnosti zhotovitele platit sjednanou smluvní pokutu za opožděné předání díla, anebo zda platí, že při porušení povinnosti objednatele zaplatit včas zálohu je možné za nezaviněné považovat pouze takové prodlení zhotovitele s předáním díla, které odpovídá prodlení objednatele se zaplacením zálohy. Žalobkyně připomíná, že zaplatila zálohu 200.000,- Kč 30. 7. 2004, tj. se zpožděním 166 dnů, pokud by se odvíjelo od splatnosti podle dodatku smlouvy o dílo (15. 2. 2004), nebo se zpožděním 74 dny, pokud by se odvíjelo od splatnosti faktury (17. 5. 2004); s předáním stavby byl žalovaný v prodlení 773 dny, tj. od 21. 6. 2004 do 2. 8. 2006. Druhému z dovolacích důvodů odpovídají námitky týkající se výkladu smlouvy z 2. 10. 2002 a tvrzení, že stavba byla předána nedokončená, že žalovaný dosud nevystavil závěrečné vyúčtování a neodstranil vady díla. Závěrem žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu. Upozorňuje, že podle názoru žalobkyně by její prodlení s úhradou záloh automaticky měnilo sjednaný termín dokončení stavby, a to o tolik dnů, o kolik sama byla v prodlení; takový výklad je podle žalovaného nepřípustný. Naopak, bylo-li jeho prodlení s dokončením stavby shledáno nezaviněným, nemůže z pohledu sjednané smluvní pokuty v budoucnu od určitého okamžiku být označeno jako zaviněné.

Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (, , odst. 3 ); k tomu, za jakých okolností není dlužník smluvní pokutu ve smyslu obč. zák. povinen platit, neměl Nejvyšší soud příležitost se dosud vyjádřit.

V rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost nemůže být založena jinak, než ustanovením , nelze uplatňovat výhrady proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle (srov. in fine ). Protože zjištění obsahu smlouvy, tj. toho, co bylo účastníky ujednáno, a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu obč. zák., je skutkovým zjištěním, nezabýval se dovolací soud námitkou, že podle článku V. smlouvy z 2. 10. 2002 mohlo být důvodem neplacení smluvní pokuty jen zpoždění způsobené „nepředvídatelnými skutečnostmi.“ Tvrzení, že stavba byla předána nedokončená, že žalovaný nevystavil závěrečné vyúčtování ceny díla a že neodstranil vady díla, jsou bezcenná, neboť se předmětu řízení před soudy obou stupňů netýkají.

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 545 odst. 3 obč. zák., nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil.

Skutkový základ, který – jak již bylo řečeno – nemůže být předmětem přezkumu, odvolací soud převzal z řízení před soudem prvního stupně. Smlouvou z 2. 10. 2002 se žalovaný (zhotovitel) zavázal provést demolici domu stojícího na označeném pozemku a zhotovit (podle připojené stavební dokumentace) žalobkyni (objednatelce) do 30. 6. 2003 stavbu. Článkem V. smlouvy se žalovaný zavázal „zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 0,05% ze smluvní ceny za každý den prodlení v plnění této smlouvy. V případě nepředvídaných skutečností bude možné jednání ve věci pokuty dohodou obou smluvních stran. Nepředvídanou skutečností se rozumí živelná pohroma, nepřízeň počasí.“ Smlouvou nebyly dojednány sankce (smluvní pokuta) za nesplnění povinností (závazků) žalobkyní, např. za včasné nezaplacení záloh nebo ceny díla. Dodatkem ke smlouvě z 4. 6. 2003 účastníci korigovali cenu díla, termíny zálohových plateb a dohodli se na tom, že žalovaný stavbu dokončí do 20. 6. 2004. Dopisem z 21. 6. 2004 zdůvodnila žalobkyně nedodržení termínu dokončení díla žalovaným svými problémy při financování stavby a navrhla jednání o novém termínu. Jiný termín, do kdy měla být stavba zhotovena, však účastníci nesjednali (zejména jím nebyl den 20. 3. 2005, jak žalobkyně tvrdila), takže naposled bylo písemně dojednáno, že stavbu žalovaný dokončí do 20. 6. 2004 (viz dodatek z 4. 6. 2003). Žalobkyně také požádala příslušný stavební úřad o prodloužení lhůty pro dokončení stavby (do 4. 3. 2007) a o prodloužení platnosti stavebního povolení č.j. Výst-117/2001/332/6/P do června 2005. Zálohu ve výši 240.000,- Kč, kterou měla zaplatit do 15. 2. 2004 (splatnost faktury č. 2004007 z 7. 5. 2004 byla nakonec stanovena na 17. 5. 2004), žalobkyně uhradila (příkazem z účtu stavební spořitelny) až 30. 7. 2004. Stavba, kterou žalobkyně užívala již od 1. 7. 2005, byla protokolárně předána 2. 8. 2006.

Soudy obou stupňů se shodly v tom, že stavba nebyla dokončena (a předána) 20. 6. 2004 pro prodlení žalobkyně s úhradou zálohy 240.000,- Kč, kterou zaplatila až 30. 7. 2004. Prodlení žalovaného s dokončením díla bylo tedy způsobeno výlučně žalobkyní, resp. její neschopností stavební práce podle daného harmonogramu financovat; ze smlouvy o zhotovení věci na zakázku (§ 644 obč. zák.), kterou účastníci uzavřeli, nevyplývá závazek žalovaného platit smluvní pokutu i tehdy, způsobí-li prodlení s dokončením díla žalobkyně.

Po stránce právní není sporu o tom, že ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o dílo zajišťující povinnost žalovaného ve sjednané době dokončit stavební práce, je platné, a že žalovaný nezavinil (úmyslně nebo nedbalostně) porušení takto zajištěné smluvní povinnosti. Předmětem dovolacího přezkumu je – jak již bylo výše naznačeno – pouze závěr odvolacího soudu, že v případě exkulpace dlužníka ve smyslu § 545 odst. 3 obč. zák. zaniká povinnost zaplatit smluvní pokutu sjednanou procentní sazbou za každý den prodlení jako celek.

Dovolatelka se mýlí, dává-li na shora formulovanou otázku jinou odpověď než odvolací soud. Jestliže označuje jako žalovaným nezaviněné jen prodlení s dokončením stavby o dobu, po kterou byla sama v prodlení se zaplacením zálohy s tím, že okamžikem úhrady dlužné zálohy je žalovaný oprávněn „započíst“ do běžící lhůty k dokončení stavby přesně tu dobu, po kterou byla v prodlení žalobkyně, přehlíží, že ustanovení § 545 odst. 3 obč. zák. s něčím takovým nepočítá. Unese-li dlužník důkazní břemeno o nedostatku zavinění při porušení konkrétní povinnosti, kterou na sebe smlouvou vzal, jeho povinnost zaplatit smluvní pokutu zanikne jako celek; okolnost, zda byly dodatečně po zániku práva žalobkyně na smluvní pokutu splněny podmínky proto, aby žalovaný dílo zhotovil, není v daných souvislostech významná. Povinnost (dokončení stavby) zajištěná smluvní pokutou, kterou nemusí žalovaný platit, samozřejmě nezaniká (srov. mutatis mutandis § 545 odst. 1 obč. zák.). Žalovaný ve svém vyjádření správně poukázal na to, že názor prosazovaný dovolatelkou by znamenal změnu dohodnuté doby, v níž musí být dílo provedeno, způsobem odporujícím zásadě autonomie vůle smluvních stran; žádný výsledek by takové řešení nepřineslo tehdy, byla-li by smluvní pokuta sjednána pevnou peněžní částkou.

Protože vady vyjmenované v ustanovení , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž je dovolací soud podle ustanovení , věty druhé, povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nebyly a nevyplývají ani z obsahu spisu, Nejvyšší soud dovolání zamítl (, část věty před středníkem, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení , , , bodu 5, a , věty první, , ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 21.150,- Kč; součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (, 3 , ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 4.290,- Kč (, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 28. února 2012

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu