Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1311/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Mgr. H. K., zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, proti žalovaným 1)Ing. L. S. a 2) Mgr. K. M., zastoupeným JUDr. Bohumilem Růnou, advokátem se sídlem v Říčanech u Prahy, Kamlerova 795, o zaplacení 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2009, č. j. -177, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. října 2009, č. j. -177, potvrdil rozsudek ze dne 13. srpna 2008, č. j. -126, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalovaným bylo uloženo zaplatit jí společně a nerozdílně 400.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v žalobkyně zpochybnila především závěr odvolacího soudu, že žalované nejsou ve sporu pasivně věcně legitimovány, neboť peníze, které si od ní první žalovaná půjčila po prohlášení konkursu na svůj majetek, se staly součástí konkursní podstaty. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že první žalovaná jako úpadce nebyla oprávněna po prohlášení konkursu činit právní úkony, kterými by přejímala závazky (konkrétně uzavřít smlouvu o půjčce). Pokud tak činila, aniž ji informovala o prohlášení konkursu na svůj majetek, uvedla ji v omyl a smlouva o půjčce je neplatná. Majetek, který od ní první žalovaná nabyla na základě právního úkonu, k němuž nebyla oprávněna, nelze považovat za majetek, který náleží do konkursní podstaty a první žalovaná je k vrácení půjčky legitimovaná. Nesprávným shledává také závěr soudů obou stupňů, že nedošlo k platnému přistoupení druhé žalované k závazku první žalované z důvodu nedodržení písemné formy tohoto právního úkonu. Je přesvědčena, že soudy pominuly, že druhá žalovaná byla o akceptaci návrhu na uzavření dohody o přistoupení k závazku vyrozuměna, což potvrzuje skutečnost, že na úhradu dluhu částečně plnila.

Dovoláním zpochybněná právní otázka dispozičních oprávnění úpadce byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu České republiky. Ten již v rozsudku ze dne 11. 11. 1998, sp. zn. , formuloval závěry, že právní předpisy úpadci nezakazují, aby činil ohledně majetku patřícího do konkursní podstaty právní úkony (a to včetně právních úkonů směřujících k převodu vlastnictví tohoto majetku). Prohlášením konkursu nedochází ke změně vlastnického práva k majetku patřícímu do konkursní podstaty (úpadce je i nadále vlastníkem tohoto majetku) a prohlášením konkursu úpadce neztrácí způsobilost mít práva a povinnosti. Právní úprava v prohlášení konkursu nespatřuje překážku, která by úpadci sama o sobě bránila v nabývání nebo v pozbývání vlastnictví nebo v jiných dispozicích s majetkem, a to bez ohledu na to, zda patří do konkursní podstaty. Právní úkony úpadce jsou neúčinné vůči konkursním věřitelům jen tehdy, jestliže poškozují konkursní podstatu; mají-li za následek rozmnožení konkursní podstaty (jak tomu bylo i daném případě), jsou vůči konkursním věřitelům také účinné. Od vyslovených závěrů nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v posuzované věci.

Pokud žalobkyně zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že majetek získaný první žalovanou na základě smlouvy o půjčce je součástí konkursní podstaty, námitkou, že smlouva o půjčce je relativně neplatná pro omyl, nelze než připomenout, že odvolací soud k takové námitce nepřihlédl s odůvodněním, že tvrzení, že první žalovaná žalobkyni zamlčela, že na její majetek byl prohlášen konkurs, je novým tvrzení (žalobkyně ho před soudem prvního stupně neuplatnila). Nezabýval-li se odvolací soud námitkou, že smlouva o půjčce byla uzavřena v omylu, a neučinil-li v tomto směru žádné závěry, nelze je - logicky vzato - podrobit dovolacímu přezkumu.

Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani posouzení platnosti právního úkonu přistoupení druhé žalované k závazku první žalované ze smlouvy o půjčce. V projednávané věci vyšly soudy obou stupňů ze zjištění, že dne 14. 12. 2004 druhá žalovaná žalobkyni písemně navrhla uzavření smlouvy o přistoupení k závazku první žalované. Žalobkyně sice tento návrh akceptovala (podepsala), avšak akceptaci návrhu již druhé žalované zpět nezaslala. Závěr, že uvedeným způsobem nedošlo k uzavření platné smlouvy o přistoupení druhé žalované k závazku první žalované, je konformní s již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. jeho rozhodnutí ze dne 14. 12. 1999, sp. zn. 114/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 17/2001, ze dne 26. 6. 2006, sp. zn. uveřejněné v časopise Právní rozhledy 2/2008 či ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 201, v nichž byl přijat a odůvodněn závěr, že k účinnosti akceptace oferty, a tím uzavření písemné smlouvy, nepostačuje pouze podpis toho, jemuž byl určen návrh smlouvy, z něhož by bylo možno dovodit jeho přijetí; je ještě třeba, aby toto přijetí návrhu - jako vyjádření souhlasu s jeho obsahem - došlo adresátovi/ oblátovi, tzn. ocitlo se ve sféře jeho dispozice). Na závěru, že druhá žalovaná platně nepřistoupila k závazku prvé žalované, nemůže nic změnit ani tvrzení žalobkyně, že druhá žalovaná byla o akceptaci návrhu vyrozuměna, resp. musela vědět.

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle věty první, odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy žalovaným v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měly vůči žalobkyni právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 22. února 2012

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.

předsedkyně senátu