Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 118/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce Š. R., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Semtín 81, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1.050.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 2. 2010, č. j. – 54 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2010, č. j. – 80, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 2. 2010, č. j. – 54, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení náhrady škody ve výši 750.000,- Kč a nemajetkové újmy ve výši 300.000,- Kč, jež měly být žalobci způsobeny nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Pardubicích ve věci pod sp. zn. (dále jen původní řízení), spočívajícím v jeho nepřiměřené délce.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce dovolání, k jehož projednání však není Nejvyšší soud funkčně příslušný, a proto řízení o tomto dovolání podle ustanovení , (dále jen „“), zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.9.2003, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, ročník 2006).

Také rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení , odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ).

Z dovolatelem formulovaných výtek vůči rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že jeho zásadní právní význam spatřuje v řešení otázky promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk), a to v situaci, kdy původní řízení skončilo právní mocí usnesení dovolacího soudu dne 24. 9. 2007, žalobce neúspěšně požádal žalovanou o náhradu škody a nemajetkové újmy vzniklé mu v důsledku nesprávného úředního postupu v původním řízení dne 2. 4. 2008 a stejný nárok uplatnil u soudu žalobou v této věci dne 18. 3. 2009.

V posouzení dané otázky však rozsudek odvolacího soudu nepředstavuje jiné řešení ve smyslu , když zcela odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. ), od níž nemá Nejvyšší soud důvod se odchylovat.

Právní posouzení nároku žalobce na náhradu škody odvolacím soudem žalobce nijak nenapadal, a není proto zřejmé, v čem by mělo zakládat zásadní právní význam napadeného rozsudku.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 21. února 2012

JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu