Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4378/2011

U S N E S E N Í

M. P.

R. K.

, zastoupen JUDr. Tomešem Vytiskou, advokátem v Jindřichově Hradci, Masarykovo nám. 1/II., o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 8. 2011, č. j. -138, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení o dovolání částku 2.460,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Zdeňka Krále, advokáta v Klatovech.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích výše označeným byl ve výroku I. potvrzen výrok I. usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 20. 12. 2010, č. j. -105, kterým byl návrh žalovaného na povolení obnovy zamítnut. Ve výroku II. usnesení odvolacího soudu byl změněn výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 37.608,- Kč; ve výroku III. usnesení odvolacího soudu bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení tak, že k jejich náhradě byl vůči žalobkyni zavázán žalovaný a jejich výše byla vypočtena na 11.200,80 Kč.

Předmětem řízení byl návrh žalovaného na povolení obnovy řízení ve smyslu Původní řízení, o jehož obnovu žalovaný usiluje, bylo pravomocně ukončeno dne 13. 8. 2008, a to rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. . Žalobce tvrdil, že existují skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení a že tyto mohou přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně i soud odvolací rozhodovaly o návrhu žalovaného již dříve, když odvolací soud dne 25. 8. 2010 usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 2. 2010 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, resp. k rozhodnutí o změně žaloby uplatněné žalovaným při ústním jednání dne 18. 2. 2010 a též k rozhodnutí o tom, zda byla žaloba podána v subjektivní lhůtě podle

Soud prvního stupně v nyní posuzovaném řízení ve věci neshledal naplnění zákonných podmínek pro povolení obnovy řízení, když žalovaný neuvedl žádný ze zákonem předpokládaných důvodů obnovy řízení a důkazy, které soudu nabídl, byly buď provedeny v původním řízení, nebo byly již známy (listiny z let 1963 až 1997). Ten samý závěr učinil i ohledně čestného prohlášení, resp. výslechu Ing. P. Pokud šlo o další, při jednání soudu dne 18. 2. 2010 žalovaným doplněné důvody pro obnovu řízení, soud uzavřel, že byly uplatněny po uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty podle (žalovaný uvedl, že se o nich dozvěděl v době od 3. 7. 2009 do října 2009). Odvolací instance poté, co doplnila dokazování ve věci, neshledala v posuzované věci naplnění předpokladů pro povolení obnovy řízení a věcně správné usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdila. K tomu dodala, že jediné důkazy, které žalovaný uplatnil (o nichž v původním řízení nevěděl) a z procesního hlediska nezavinil jejich neoznačení v rámci řízení, nebyly s ohledem na jejich obsah způsobilé přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci. Ostatní důkazy byly předloženy opožděně, po uplynutí subjektivní tříměsíční lhůty (viz výše).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovodil přípustnost dovolání podle ustanovení a pro zásadní právní význam napadeného rozsudku ve věci samé; jako důvody dovolání označil nesprávné právní posouzení věci a rozhodnutí odvolacího soudu podle jeho názoru vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V rámci vylíčení dovolacích důvodů tvrdil, že v listinách, které soudy nižších instancí označily jako jediné uplatnitelné v řízení pro povolení obnovy řízení, jsou jednoznačně uvedeny skutečnosti způsobilé přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci. Též uvedl, že nesouhlasí s tím, že si důkazy neopatřil v zákonné subjektivní lhůtě tří měsíců (vyznačená data o pořízení listin). Žalovaný navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání vyjádřila, a to prostřednictvím svého právního zástupce. Ve vyjádření uvedla, že žalovaný v podaném dovolání rekapituluje již dříve uváděné argumenty, jimiž se zabýval i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí. Žalovaný tak podle názoru žalobkyně jen pokračuje v polemice s obecnými soudy a jeho návrh je tudíž zjevně neopodstatněný. V dalším textu se vyjádřila též k jednotlivým námitkám žalovaného a na závěr navrhla dovolání zamítnout a přiznat jí náhradu nákladů vzniklých v řízení o dovolání.

Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (, ). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení , a dovolací důvody, které by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byly uplatněny podle ,

Nejvyšší soud, vázán ustanovením , odst. 2 , posoudil dovolání a shledal je nepřípustným pro nedostatek zásadního právního významu napadeného usnesení (, odst. 3 ).

Nejvyšší soud zejména upozorňuje na skutečnost, kterou již předestírá ve svém vyjádření žalobkyně i odvolací instance v odůvodnění rozhodnutí, že opětovně uplatňovanými námitkami žalovaného se Nejvyšší soud již dříve zabýval v dovolacím řízení, jež bylo ukončeno vydáním rozsudku dne 16. 7. 2008, sp. zn. . Žalovaný v nyní probíhajícím řízení neuplatňuje žádné novoty, z nichž by mohlo být usuzováno o důvodnosti jeho návrhu. Pokud jde o některé další námitky žalovaného, dovolací instance dodává, že není soudem nalézacím a nepřísluší mu revize skutkových zjištění nalézacích soudů.

Podle ustanovení může žalobou na obnovu řízení účastník napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení a 211a téhož zákona též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci nebo lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení a 211a téhož zákona též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Podle závěrů odvolacího soudu však žalovaný žádným z navržených a přípustných důkazů či tvrzení neprokázal, že jsou ve věci dány zákonem stanovené podmínky pro povolení obnovy řízení. Důkazy, jež žalovaný navrhoval, byly provedeny již v původním řízení, případně již byly známy v předešlém řízení (listiny z let 1963 – 1997). Dalšími listinami se žalovaný snažil podle soudu o zpochybnění vlastnictví žalobkyně a nijak neprokázal, že o předložených důkazech v předchozím řízení nevěděl a nezavinil nesplnění důkazní povinnosti před vyhlášením rozsudku ze dne 18. 7. 2007.

Nejvyšší soud též dodává, že odvolací instance provedla dostatečné zjištění stavu věci, když doplnila dokazování o výslechy navrhovaných svědků.

Dovolací soud proto podle věty první a dovolání žalovaného odmítl.

Úspěšné žalobkyni vzniklo podle a právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. Tyto náklady představovala odměna za jeden úkon právní služby, a to za písemné vyjádření k dovolání. Výchozí sazba odměny tu činila 7.000,- Kč, a to podle , ve znění , krácená dvakrát o polovinu za jediný úkon v řízení a odmítnutí dovolání (, , cit. vyhl.) na 1.750 Kč. Po přičtení 300,- Kč režijního paušálu ( vyhl. č. ) a 20 % DPH činila konečná výše nákladů dovolacího řízení na straně žalobkyně 2.460,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. února 2012

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.

předseda senátu