Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 917/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně JUDr. J. L., insolvenční správkyně dlužníka ARBOREX GROUP s. r. o., se sídlem správkyně v Praze 1, Dušní 22, proti žalované CA AVEROYA CZECH s. r. o., se sídlem v Hostivicích, Cihlářská 339, identifikační číslo osoby 27656403, zastoupené JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II č. 32, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. listopadu 2009, č.j. -191, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Okresní soud v Prachaticích (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. června 2009, č.j. -154, určil, že (před prohlášením konkursu na majetek původně žalující) společnost – ARBOREX GROUP s. r. o., se sídlem shora, je vlastnicí označených pozemků. Po provedeném řízení vzal za prokázané, že kupní smlouva, jejímiž účastníky byla původně žalující společnost zastoupená jednatelem Ing. J. Š. jako prodávající a žalovaná jako kupující, byla uzavřena dne 12. prosince 2007, tedy v době, kdy Ing. J. Š. již nebyl jednatelem uvedené společnosti. Na základě tohoto (pro rozhodnutí zásadně významného) skutkového zjištění soud prvního stupně uzavřel, že předmětná smlouva je podle § 39 obč. zák. absolutně neplatným právním úkonem, předmětné pozemky na žalovanou nebyly převedeny a vlastníkem těchto pozemků je i nadále (původní) žalobkyně.

K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem podle potvrdil (jako věcně správné rozhodnutí) rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud při rozhodování vycházel ze skutkových zjištění jako soud prvního stupně a zcela se ztotožnil s jeho právním posouzením věci, dospěl-li nalézací soud k závěru, že předmětná smlouva je ve smyslu obč. zák. absolutně neplatným právním úkonem.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále již „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které obsahuje zákonem stanovené náležitosti.

V průběhu dovolacího řízení byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2010, č.j. -15, na majetek (původní) žalobkyně prohlášen konkurs.

Protože řízení v dané věci je řízením o nároku, který se týká majetkové podstaty, Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) usnesením ze dne 6. září 2011, č.j. -244, v souladu s , o úpadku a způsobech jeho řešení (), v předmětném znění, vyrozuměl účastníky o přerušení tohoto dovolacího řízení a současně je ve smyslu § poučil.

Podáním, doručeným Nejvyššímu soudu dne 26. září 2011, navrhla insolvenční správkyně JUDr. J. L. pokračování v dovolacím řízení; dovolací soud proto usnesením ze dne 23. listopadu 2011, č.j. -248, vyrozuměl účastníky, že se v dovolacím řízení pokračuje.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) konstatuje, že dovolání žalované proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle je-li dovolání přípustné podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a ), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 5042].

Dovolatelka ve svém dovolání ovšem neformulovala (žádnou) právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedla ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Ani z obsahu dovolání ( ) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu.

Z obsahu podaného dovolání ( ) lze dovodit, že dovolatelka zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem a v tomto směru uplatňuje dovolací důvod ve smyslu , současně ale zpochybňuje i skutková zjištění, z nichž při rozhodování vycházel odvolací soud (a jimiž je při posuzování přípustnosti dovolání podle dovolací soud vázán). Dovolatelka v podaném dovolání upřednostňuje svou skutkovou verzi případu (že „k podepsání kupní smlouvy došlo dne 19. 11. 2007, tedy v době, kdy jednatelem žalobce byl ještě původní jednatel pan Ing. J. Š.“), čímž fakticky uplatňuje i dovolací důvod ve smyslu (založený na tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) a na tomto (oproti odvolacímu soudu) jiném skutkovém základě pak (v rámci polemiky s právním posouzením věci odvolacím soudem) dospívá k jinému právnímu závěru (že předmětná kupní smlouva je platným právním úkonem). Dovolatelka však zcela pomíjí, že k takto tvrzeným okolnostem dovolací soud podle při posuzování přípustnosti dovolání nepřihlíží, a že sama okolnost, že dovolatelka v dovolání uplatňuje (oproti odvolacímu soudu) odlišný právní názor, přípustnost jejího dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ještě nezakládá.

Kromě toho je třeba uvést, že skutkový stav, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, resp. z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud (a jímž byl - opakovaně zdůrazněno - při posuzování přípustnosti tohoto dovolání vázán i Nejvyšší soud), umožňoval odvolacímu soudu přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru, jak je vyjádřen v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. ledna 2010, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a (per analogiam), neboť důvody pro aplikaci v daném případě splněny nebyly (dovolatelka s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 15. února 2012

JUDr. Pavel V r c h a, v. r.

předseda senátu