Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3769/2009

U S N E S E N Í

MUDr. M. K.

VŠEOBECNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNĚ ČESKÉ REPUBLIKY

se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, zastoupené Mgr. Ondřejem Trnkou, advokátem se sídlem v Praze 2,

Italská 1219/2

, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2009, č. j. -80, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ondřeje Trnky, advokáta se sídlem v Praze 2,

Italská 1219/2

.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. listopadu 2008, č. j. -45, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost „uzavřít s ní smlouvu o poskytování a o úhradě zdravotní péče podle rámcové smlouvy stanovené v příloze č. 2 vyhl. č. 290/2006 ve znění tak, jak je uvedeno v příloze č. 1 tohoto rozhodnutí“; současně rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně, která podle obsahu spisu měla s žalovanou uzavřenu rámcovou smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče č. K832B801 ze dne 1. 5. 2005, ji po vydání vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. , kterou se vydává rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví o rámcových smlouvách podle , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, dne 28. 6. 2006 vyzvala k uzavření rámcové smlouvy, neboť oproti předchozí , upravující uzavírání rámcových smluv jen na dobu 5ti let, podle nové vyhlášky měly být rámcové smlouvy uzavírány na dobu neurčitou. Po výměně korespondence uzavřela žalobkyně se žalovanou, již za účinnosti , smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče č. 7 C32A135 na dobu 8 let s automatickou prolongací, přestože požadovala uzavření smlouvy na dobu neurčitou podle Soud prvního stupně se neztotožnil s názorem, že žalobkyni vznikl nárok, aby s ní žalovaná uzavřela rámcovou smlouvu na dobu neurčitou. Na základě závěru, že byla - z blíže uvedených důvodů – vydána v rozporu se zákonem ji odmítl na danou věc aplikovat. V případě, že by tento názor neobstál, dovodil, že se zřetelem k tomu, kdy byl jeho rozsudek vydán (tj. 12. listopadu 2008) nelze pominout, že byla zrušena s účinností k 1. 1. 2007 S odkazem na usnesení předsednictva České národní rady č. , o vyhlášení D jako součásti ústavního pořádku České republiky, uzavřel, že v době jeho rozhodování nemohla být žalované uložena povinnost uzavřít s žalobkyní požadovanou smlouvu na základě již neplatného právního předpisu. Navíc v okamžiku podání žaloby (29. 2. 2008) měla žalobkyně s žalovanou rámcovou smlouvu již uzavřenou.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. dubna 2009, č. j. -80, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Za klíčovou shodně se soudem prvního stupně považoval okolnost, že vyhláška, z níž žalobkyně dovozovala svůj nárok, byla zrušena a nelze proto podle ní vynucovat uzavření požadované rámcové smlouvy.

V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále též „dovolatelka“) opírá o , namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Prosazuje názor, že podle byla žalovaná povinna uvést do souladu dříve uzavřenou rámcovou smlouvu s žalobkyní (uzavřít ji na dobu neurčitou), podle jejího návrhu ze dne 28. 6. 2006. Má zato, že nemůže být důvodem pro zamítnutí její žaloby v situaci, kdy za účinnosti vyzvala žalovanou ke „splnění povinnosti“ uzavřít rámcovou smlouvu podle původní vyhlášky, a přesto k tomu nedošlo.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku Městského soudu v Praze, které není přípustné podle , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. , dále jen „ “), nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Názor dovolatelky, že zásadní význam napadeného rozhodnutí po stránce právní je dán rozporem tohoto rozhodnutí s hmotným právem, neobstojí.

Soudy obou stupňů přijaly totiž správný právní názor, že v důsledku zrušení nelze podle této již neplatné právní úpravy „uvádět do souladu“ dříve uzavřené rámcové smlouvy, nýbrž je potřeba postupovat podle

V nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 9. února 2010, sp. zn. zřetelem k právní úpravě uzavírání smluv o poskytování léčebné péče ( ) - byl přijat závěr, že ukončením dohodovacího řízení a předložením jednotlivých rámcových smluv ministerstvu pozbyla (...) i "materiální předpoklad své existence" (srov. jednu z nosných myšlenek nálezu ze dne 20. října 2004 sp. zn. ). V tomto případě je legislativně logické a odpovídající principu ochrany právní jistoty, že dřívější právní úprava je novou právní úpravou (stejného rozsahu) derogována. Současně akcentoval, že z příloh napadené vyhlášky (...) vyplývá, že nově dohodnuté rámcové smlouvy sice obsahují ve vztahu ke všem segmentům poskytovatelů této péče ujednání o sjednání smluv na dobu určitou, avšak vždy s dovětkem "pokud se smluvní strany nedohodnou jinak". Tamtéž se Ústavní soud zabýval otázkou zpětné účinnosti právní normy. Akcentoval přitom, že ke znakům právního státu neoddělitelně patří princip právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo, který v sobě zahrnuje i zákaz retroaktivity právních norem, resp. jejich retroaktivního výkladu [srov. např. nález sp. zn. ze dne 8. 6. 1995 (N 30/3 SbNU 227); nález sp. zn. ze dne 4. 2. 1997 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.); nález sp. zn. ze dne 12. 3. 2002 (N 28/25 SbNU 215; 145/2002 Sb.) a další]. Ke střetu staré a nové právní úpravy se Ústavní soud vyslovil např. též v nálezu sp. zn. , ve kterém podrobil princip retroaktivity právních norem analýze a vyjádřil zde názor, že obecně v takovém případě platí nepravá retroaktivita, tj. od účinnosti nové právní normy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony se řídí zrušenou právní normou (důsledkem opačné interpretace střetu právních norem by byla pravá retroaktivita). Ústavní soud setrvává na stanovisku, že z hlediska právní jistoty je nepravá retroaktivita akceptovatelná (...). Princip ochrany již nabytých práv nezahrnuje prvek naprosté neměnnosti související právní úpravy do budoucna. K uvedenému Ústavní soud pro úplnost k účelu rámcových smluv podle dále podotýká, že podstatou tohoto institutu není realizace autonomie vůle (smluvní volnosti) smluvních stran. Právní povinnost respektovat rámcové smlouvy vzešlé z dohodovacího řízení a řádně vyhlášené především neplyne ze zpochybněného ustanovení , nýbrž přímo ze , a to z ustanovení věty první ("Smlouva podle odstavce 1 uzavřená mezi zdravotní pojišťovnou a zdravotnickým zařízením se řídí rámcovou smlouvou").

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady řízení, které jí vznikly v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 2.000,- Kč [ , , , , a , v platném znění], z paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč ( , a 3 , v platném znění) a z částky odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 460,- Kč, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 31. ledna 2012

JUDr. Václav Duda, v. r.

předseda senátu