Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2506/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně UNIQA pojišťovna, a.s., se sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, PSČ 160 12, identifikační číslo osoby 49240480, zastoupené Mgr. Michalem Bieleckim, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791, proti žalované JDK, spol. s r.o., se sídlem v Nymburce, Pražská 2161, PSČ 288 00, identifikační číslo osoby 18621066, zastoupené Mgr. Lukášem Krumlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 1, o zaplacení částky 75.817,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. února 2011, č. j. -141, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Nymburce rozsudkem pro uznání ze dne 30. září 2010, č. j. – 116, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 75.817,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti tomuto rozsudku, výslovně v plném rozsahu, podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“).

Dovolatelka zastává názor, že v projednávané věci nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, ani podmínky pro postup dle ustanovení a 5 a a rozsudek trpí vadou dle ustanovení , neboť nebyly splněny podmínky řízení. Dovolatelka snáší argumenty (resp. opakuje odvolací argumentaci) na podporu svých námitek a navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání vyjádřila tak, že rozsudek odvolacího soudu považuje za správný a dovolání za nepřípustné, případně nedůvodné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) úvodem poznamenává, že rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v , oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (, 4 ), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání žalované v této věci přípustné není.

Dovolání žalované směřující proti výroku o nákladech odvolacího řízení není přípustné, když přípustnost dovolání proti němu nezakládá žádné z ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl podle ustanovení věty první a

Přípustnost dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé upravuje ustanovení Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je však výslovně vyloučena - úpravou obsaženou v - ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč. K příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V projednávané věci jde z procesního hlediska o obchodní věc, neboť předmětem řízení je nárok na zaplacení náhrady škody z Rámcové kupní smlouvy č. SR02/2003 ze dne 22. září 2003 uzavřené podle ustanovení a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), tedy z obchodního závazkového vztahu ( obch. zák.) mezi pojištěným a žalovanou, když toto právo na náhradu škody přešlo dle ustanovení , ve znění účinném v době uzavření pojistné smlouvy, resp. ve znění do účinnosti (od nabytí účinnosti , o pojistné smlouvě, tento přechod práva upravuje jeho ustanovení ), z pojištěného na pojistitele (žalobkyni) [jedná se o tzv. cessi nároku na náhradu škody].

Bylo-li proto žalovanou napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o jistině ve výši 75.817,- Kč, přičemž k úrokům z prodlení, jež jsou podle ustanovení příslušenstvím pohledávky, se z hlediska přípustnosti dovolání nepřihlíží, není dovolání žalované podle ustanovení přípustné. Přípustnost dovolání pak nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o opravném prostředku proti jeho rozsudku (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání nelze opřít ani o žádné jiné ustanovení , Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , 224 odst. 1 a , když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 5.050,- Kč podle ustanovení bodu 4, , , a , z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 1.070,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. ledna 2012

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu